Neexistuje žádná přirozená norma, která by určovala, že jeden způsob vidění a prožívání světa je lepší, než ty ostatní. Dostali jste se na tyto stránky, protože hledáte konkrétní informace nebo potřebujete pomoc. Najdete ji skrze odkazy v horní liště, pokud jste na počítači a nebo skrze rozbalovací menu, pokud jste na mobilu či tabletu.
Autismus je fenoménem vývoje
Začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.


Rodiče se vždy významně podíleli na rozhovorech o autismu
Mnohokrát byli rodiče, kteří nejsou autisty, hlavním a jediným hlasem, který o autismu mluvil, zatímco dospělí autisté byli z diskuse vyloučeni. Pravdou je, že hlasy nás všech jsou cenné, důležité a potřebné.
Autismus se netýká jen chlapců a mužů
Obecně jsou autistické ženy málo reprezentovány v literatuře a neexistuje ani moc výzkumů, které by se zabývaly tím, jak se u nich odlišnosti projevují.


Autismus není neproniknutelnou zdí
Nechte své dítě aby vás naučilo něco ze svého jazyka, nechalo vás nahlédnout část svého světa.
Jak můžeme pomoci
Když jsme v roce 2012 začínali, bylo velice těžké sehnat v ČR soudobé informace o autismu. Chyběly odpovědi na základní otázky o autismu a ADHD. Pro rodiče tak bylo velice složité zjistit, jak mohou pomoci svým dětem. Dospívající a dospělí museli sami hledat a složitě přicházet na to, jak navigovat životem s jinakostí, která mohla působit obtíže v partnerských, pracovních i sociálních vztazích, ale i v ve vztahu k sobě samým. Na těchto stránkách naleznete informace od expertů z celého světa. Pokud by nestačily, můžete se s námi také spojit napřímo.

Ani ty nejlepší informace nemohou nahradit možnost probrat konkrétní situaci s někým, kdo vám rozumí. Proto poskytujeme konzultace pro rodiny a organizace.
Autismus je srozumitelný
V obecné představě přetrvává obraz autistů samotářů, kteří přes veškerou snahu nedokážou komunikovat se světem ostatních. Můžeme se setkat s tím, že někdo “léčí” autismus nebo “pomáhá autistům skrze nácviky chování a sociální komunikace” nebo také s tím, že daný člověk “bojuje s autismem”, případně “trpí autismem.”
Podobné představy mohou stigmatizovat nejen autisty, ale i jejich rodiny. Smyslem těchto stránek je nabídnout aktuální informace o autismu, ADHD a Aspergerově syndromu citlivou a střízlivou formou. Mediální obraz autismu, který prezentuje na jedné straně genialitu a na druhé naprostou závislost, většině neurodivergentních lidí nijak nepomáhá.
Pravdou je, že výzkumy potvrzují, že Autisté mohou prožívat úzkost, mají obtíže se sebevědomím, sebedůvěrou, pocitem nepatřičnosti, osamělosti. Sklon k sebevražednému jednání je dle výzkumů a statistik násobně vyšší než u neautistické populace. Nikdo by neměl být vystaven zničujícím pochybnostem o tom, zda je plnohodnotným člověkem.
Rodiče mnohdy autistické děti vodí na různé druhy terapií, které slibují zlepšení nebo vyléčení autismu či zmírnění jeho symptomů. Výzkum dokazuje, že podobné „terapie“ ve skutečnosti autistickým dětem velice ubližují a mohou vést k velice vážným následkům pro jejich vývoj. Je proto důležité, aby rodiče měli přístup ke kvalitním informacím o autismu, ADHD a souvisejících diagnózách. Nejdůležitější ze všeho však je, aby nezačali vnímat svoje dítě jako diagnózu, někoho, komu nerozumí a nemohou rozumět. Takové přesvědčení vede k oslabení jejich vztahu s dítětem. Ten je však pro dítě tím nejdůležitějším prostředkem k tomu, jak se vyznat ve vnějším světě i v sobě samém.
Co je to neurodiverzita?
Jakákoli významná odchylka od dominantních kulturních norem neurokognitivního fungování. Zahrnuje jak vrozené formy divergence (např. autismus, dyslexie, afantazie, Downův syndrom), tak formy divergence, které lze získat v průběhu života (např. trvalé neurokognitivní následky různých druhů traumat a/nebo rozsáhlého užívání drog). Existují vrozené formy neurodivergence, které nezahrnují žádný druh postižení. Například mnoho forem synestézie. (Walker, 2021)
Neurodiverzita zahrnuje všechny ty, jejichž neurologie funguje rozdílně, ať už důsledkem genetiky, nemoci, nehody, traumatu, nebo individuálního vývoje. Patří sem například: ADHD, bipolarita, trauma, post-traumatická stresová porucha (PTSD, cPTSD), dyskalkulie, dyspraxie, dysortografie, dyslexie a další dys, ale také například hyperlexie, epilepsie, disociativní poruchy, schizofrenie, downův syndrom, misofonie a další formy smyslové přecitlivělosti, Tourettův syndrom, zkřížená lateralita, Meares-Irlen syndrom, synestezie, a mnoho dalších.
Oproti neurodiverzitě stojí koncept neuronormativity – společenské představy, že existuje nějaký obecně platný způsob, jak bychom se měli chovat. Taková přirozená norma se neustále tvoří v každém společenství nebo skupině. S nástupem sociálních médií a kulturní globalizace může však tlak na to, jak nás vnímají ostatní, znásoben a pak je velkým zdrojem stresu pro nás pro všechny. Zejména u dětí je však představa toho, že by měly být hodné a bezproblémové zcela nebezpečná a škodlivá, jak objevil významný anglický dětský lékař a psychoterapeut Donald Winnicott.
Cíle ve výchově autistických dětí by neměly být příliš odlišné, od výchovy těch neautistických. Rozdílný může být však rodičovský přístup a způsob, jaký je třeba s dítětem pracovat, zejména v oblasti komunikace, jeho fantazie a úzkosti. Někdy se rodiče setkají se strašením, že co se nestihne dokud je dítě malé, je nenávratně ztraceno. Tak to není. Dnes už víme, že mozek je neuvěřitelně plastický a že dochází ke změnám v celém průběhu života. To je dobrá zpráva zejména pro dospívající a dospělé. Ti mohou často propadat beznaději a bezvýchodnosti, představám, že život se už nikdy nezmění k lepšímu. Informace na těchto stránkách a služby, které nabízíme jsou tu od toho, aby to tak nebylo. Vědecké poznatky, široká literatura i naše zkušenost dokazují, že naděje má smysl.

Ve spolupráci s rodiči a autistickou komunitou jsme přeložili a vydali několik důležitých knih, které vám pomohou autismu lépe rozumět.
158 miliónů
autistů žije na světě dle oficiálních statistik (zpravidla se uvádí 2.2% populace).
Rozdíl pohlaví
uvádí se, že autismus je 4x častější u chlapců, než u dívek. Jde o mýtus.
Epidemie autismu?
pod diagnózou autismu se často ve skutečnosti skrývá vývojové trauma.
V současné době se u lidí s autismem setkáváme s lékařskou diagnózou poruchy autistického spektra. S touto kategorizací nesouhlasím. Nesouhlasím s patologizací celé jedné části populace, zejména když s touto částí populace není nic v nepořádku.
– Nick Bevin
-
Na otázku, jestli si nechce raději jít povídat s kamarády, většinou David odpovídá lakonickou otázkou – o čem?
Byl jsem taky divný dítě. Neznal jsem ani jeden hit od New Kids a neuměl jsem zahrát na kytaru Stánky, zato jsem se ve volných chvílích snažil zjistit, jak se chová černá díra urychlená na relativistické rychlosti. Měl jsem štěstí, že nás divných byla ve třídě spousta. Ale navzdory tomu, že my divní jsme nakonec…
Více -
Mluv upřímně: Autistická versus neurotypická upřímnost
(Pro ty, kteří tento pojem neznají: Termín „alistický“ označuje člověka, který není autistický.) Když jsem se nedávno zeptala na Twitteru alistických lidí, co vlastně chtějí slyšet, když někoho vyzvou, aby „mluvil upřímně“, hodně jsem se toho dozvěděla. Stručně řečeno, většina z nich chce velmi specifický „druh“ upřímnosti – nebo aspoň neurotypičtí lidé to za upřímnost…
Více -
Když vyjde měsíc
Norman Kunc se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Přestože lékaři doporučovali, aby byl umístěn do ústavu, Normanovi rodiče jejich rady ignorovali a vzali si ho domů. Norman získal magisterský titul v oboru rodinné terapie a stal se známým obhájcem práv osob se zdravotním postižením, ale vždy ho pronásledovala myšlenka, jaký mohl být jeho život, kdyby…
Více -
Problémem autistické komunikace jsou neautističtí lidé: Rozhovor s Dr. Catherine Cromptonovou
Dr. Catherine Cromptonová pracuje na průlomovém výzkumu autistické sociální dynamiky a komunikace, a proto jsme byli velice potěšeni, že jsme s ní v rámci konference INSAR 2019 mohli vést rozhovor o její práci, která se věnuje přenosu informací mezi autistickými a neurotypickými lidmi. Se zaujetím (a zadostiučiněním) jsme poslouchali, k jakým došla závěrům, a sice…
Více -
Vzkaz pro neurotypiky: Soustřeďte se na naše slova, ne na náš tón hlasu
Často se setkávám s otázkou „Proč je to moje dítě tak drzé?“, kterou si v různých obměnách kladou rodiče autistických dětí. Domněnky, které si lidé tvoří o autistických dospělých na základě jejich tónu hlasu, nejsou o nic lepší. V krajním případě mohou vést až ke ztrátě zaměstnání. Neurotypičtí lidé se domnívají, že následující předpoklady platí…
Více -
Autistické maskování aneb proč nemám žádné přátele
Když jsem byla malá, dostala jsem od života tvrdou lekci, se kterou se dodnes snažím vyrovnat. Zjistila jsem tehdy, že pokud chci, aby mě lidé měli rádi, chtěli se mnou kamarádit a trávit se mnou čas, musím jim zatajit své zájmy i to, kým doopravdy jsem. Že od sebe lidi odháním svým chováním, tím, jak…
Více