Neexistuje žádná přirozená norma, která by určovala, že jeden způsob vidění a prožívání světa je lepší, než ty ostatní. Dostali jste se na tyto stránky, protože hledáte konkrétní informace nebo potřebujete pomoc. Najdete ji skrze odkazy v horní liště, pokud jste na počítači a nebo skrze rozbalovací menu, pokud jste na mobilu či tabletu.
Autismus je fenoménem vývoje
Začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.
Autismus se netýká jen chlapců a mužů
Obecně jsou autistické ženy málo reprezentovány v literatuře a neexistuje ani moc výzkumů, které by se zabývaly tím, jak se u nich odlišnosti projevují.
Autismus není neproniknutelnou zdí
Nechte své dítě aby vás naučilo něco ze svého jazyka, nechalo vás nahlédnout část svého světa.
Jak můžeme pomoci
Pro rodiče je někdy složité zjistit, jak mohou pomoci svým dětem. Dospívající a dospělí musejí sami hledat a složitě přicházet na to, jak navigovat životem s jinakostí, která může působit obtíže v partnerských, pracovních i sociálních vztazích, ale i v ve vztahu k sobě samým. Na těchto stránkách naleznete informace od expertů z celého světa.
Ani ty nejlepší informace nemohou nahradit možnost probrat konkrétní situaci s někým, kdo vám rozumí. Proto poskytujeme konzultace pro rodiny a organizace.
Co je to neurodiverzita?
Všechny formy neurologické jinakosti vůči dominantním kulturním normám neurokognitivního fungování. Zahrnuje jak vrozené formy divergence (např. autismus, dyslexie, afantazie, Downův syndrom), tak formy divergence, které lze získat v průběhu života (např. trvalé neurokognitivní následky různých druhů traumat a/nebo rozsáhlého užívání drog). Existují vrozené formy neurodivergence, které nezahrnují žádný druh postižení. Například mnoho forem synestézie. (Walker, 2021)
Neurodiverzita zahrnuje všechny ty, jejichž neurologie funguje rozdílně, ať už důsledkem genetiky, nemoci, nehody, traumatu, nebo individuálního vývoje. Patří sem například: ADHD, bipolarita, trauma, post-traumatická stresová porucha (PTSD, cPTSD), dyskalkulie, dyspraxie, dysortografie, dyslexie a další dys, ale také například hyperlexie, epilepsie, disociativní poruchy, schizofrenie, downův syndrom, misofonie, HSP / vysoká citlivost, Tourettův syndrom, zkřížená lateralita, Meares-Irlen syndrom, synestezie, a mnoho dalších.
Oproti neurodiverzitě stojí koncept neuronormativity – společenského tlaku ke konformitě. Pomyslná norma se neustále tvoří v každém společenství nebo skupině. Z té plynou obvyklé představy o tom, jací bychom měli být a jakákoliv jinakost nebo odchylka je často vnímána jako patologie, kterou je třeba léčit, normalizovat. V případě vývojové neurodivergence (př. autismus, ADHD) je však jinakost dána mnoha lety vývoje neurologického systému. Normativní intervence, například behaviorální, pak jsou obdobou přeučování leváků na praváky. Spíše škodí, než pomáhají. Zejména v případě dětí je představa toho, že by měly být hodné a bezproblémové nebezpečná a škodlivá, jak tvrdil anglický dětský lékař a psychoterapeut Donald Winnicott.
Cíle ve výchově autistických nebo jinak neurodivergentních dětí by neměly být příliš odlišné, od výchovy těch neautistických. Rozdílný může být však rodičovský přístup a způsob, jaký je třeba s dítětem pracovat, zejména v oblasti komunikace, jeho fantazie a úzkosti. Někdy se rodiče setkají se strašením, že co se nestihne dokud je dítě malé, je nenávratně ztraceno. Tak to není. Mozek je neuvěřitelně plastický a ke změnám dochází v celém průběhu života. To je dobrá zpráva zejména pro dospívající a dospělé. Ti mohou často propadat beznaději a bezvýchodnosti, představám, že život se už nikdy nezmění k lepšímu. Informace na těchto stránkách a služby, které nabízíme jsou tu od toho, aby to tak nebylo.
Ve spolupráci s rodiči a autistickou komunitou jsme přeložili a vydali několik důležitých knih, které vám pomohou autismu lépe rozumět.
Autismus je srozumitelný
V obecné představě přetrvává obraz autistů samotářů, kteří přes veškerou snahu nedokážou komunikovat se světem ostatních. Můžeme se setkat s tím, že někdo “léčí” autismus nebo “pomáhá autistům skrze nácviky chování a sociální komunikace” nebo také s tím, že daný člověk “bojuje s autismem”, případně “trpí autismem.”
Podobné představy mohou stigmatizovat nejen autisty, ale i jejich rodiny. Smyslem těchto stránek je nabídnout aktuální informace o autismu, ADHD a Aspergerově syndromu citlivou a střízlivou formou. Mediální obraz autismu, který prezentuje na jedné straně genialitu a na druhé naprostou závislost, většině neurodivergentních lidí nijak nepomáhá.
Pravdou je, že výzkumy potvrzují, že Autisté mohou prožívat úzkost, mají obtíže se sebevědomím, sebedůvěrou, pocitem nepatřičnosti, osamělosti. Sklon k sebevražednému jednání je dle výzkumů a statistik násobně vyšší než u neautistické populace. Nikdo by neměl být vystaven zničujícím pochybnostem o tom, zda je plnohodnotným člověkem.
Rodiče mnohdy autistické děti vodí na různé druhy terapií, které slibují zlepšení nebo vyléčení autismu či zmírnění jeho symptomů. Výzkum dokazuje, že podobné „terapie“ ve skutečnosti autistickým dětem velice ubližují a mohou vést k velice vážným následkům pro jejich vývoj. Je proto důležité, aby rodiče měli přístup ke kvalitním informacím o autismu, ADHD a souvisejících diagnózách. Nejdůležitější ze všeho však je, aby nezačali vnímat svoje dítě jako diagnózu, někoho, komu nerozumí a nemohou rozumět. Takové přesvědčení vede k oslabení jejich vztahu s dítětem. Ten je však pro dítě tím nejdůležitějším prostředkem k tomu, jak se vyznat ve vnějším světě i v sobě samém.
158 miliónů
autistů žije na světě dle oficiálních statistik (zpravidla se uvádí 2.2% populace).
Rozdíl pohlaví
uvádí se, že autismus je 4x častější u chlapců, než u dívek. Jde o mýtus.
Epidemie autismu?
pod diagnózou autismu se často ve skutečnosti skrývá vývojové trauma.
V současné době se u lidí s autismem setkáváme s lékařskou diagnózou poruchy autistického spektra. S touto kategorizací nesouhlasím. Nesouhlasím s patologizací celé jedné části populace, zejména když s touto částí populace není nic v nepořádku.
– Nick Bevin
Opakování manter a repetitivních frází během denních aktivit
Více
Autistické truchlení není jako neurotypické truchlení
Více
Diagnóza autismu a stud: Já ale nejsem doopravdy autista, ne?
Více
Americká lékařská asociace (AMA) zrušila svou podporu aplikované behaviorální analýzy (ABA).
Více
Jean: Příběh diagnostiky v dospělém věku
Více
Jak mohu zpracovat své trauma způsobené ABA?
Více
Na otázku, jestli si nechce raději jít povídat s kamarády, většinou David odpovídá lakonickou otázkou – o čem?
Více
Mluv upřímně: Autistická versus neurotypická upřímnost
Více
Když vyjde měsíc
Více
Problémem autistické komunikace jsou neautističtí lidé: Rozhovor s Dr. Catherine Cromptonovou
Více
