Neexistuje žádná přirozená norma, která by určovala, že jeden způsob vidění a prožívání světa je lepší, než ty ostatní. Dostali jste se na tyto stránky, protože hledáte konkrétní informace o autismu nebo potřebujete pomoc.
Autismus je fenoménem vývoje
Začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.


Rodiče se vždy významně podíleli na rozhovorech o autismu
Mnohokrát byli rodiče, kteří nejsou autisty, hlavním a jediným hlasem, který o autismu mluvil, zatímco dospělí autisté byli z diskuse vyloučeni. Pravdou je, že hlasy nás všech jsou cenné, důležité a potřebné.
Autismus se netýká jen chlapců a mužů
Obecně jsou autistické ženy málo reprezentovány v literatuře a neexistuje ani moc výzkumů, které by se zabývaly tím, jak se u nich odlišnosti projevují.


Autismus není neproniknutelnou zdí
Nechte své dítě aby vás naučilo něco ze svého jazyka, nechalo vás nahlédnout část svého světa.
Jak můžeme pomoci
Když jsme v roce 2012 začínali, bylo velice těžké sehnat v ČR soudobé informace o autismu. Chyběly odpovědi na zcela zásadní otázky ohledně toho, jak autistické děti, dospívající i dospělí vnímají a prožívají svět a jak jim můžeme nejlépe pomoci. Dnes už tyto odpovědi známe a přejeme si, abyste je mohli znát i vy. Ty nejcennější pocházejí přímo od samotných autistů a autistických odborníků.

Ani ty nejlepší informace nemohou nahradit možnost probrat konkrétní situaci s někým, kdo vám rozumí. Proto poskytujeme konzultace pro rodiny a organizace.
Autismus je srozumitelný
I dnes se často setkáme s představou autismu jako něčeho záhadného, neuchopitelného, něčeho, co se vymyká běžnému chápání. V populární představivosti přetrvává obraz autistů samotářů, kteří přes veškerou snahu nedokážou komunikovat se světem ostatních. Můžeme se setkat s tím, že někdo “léčí” autismus nebo “pomáhá autistům skrze nácviky chování a sociální komunikace” nebo také s tím, že daný člověk “bojuje s autismem”, případně “trpí autismem.”
Podobné představy nebo vyjádření veskrze podporují výlučnost autismu a mohou stigmatizovat nejen autisty, ale i jejich rodiny a okolí. Vycházejí z předpokladu, že problém se nachází v autistech samotných nebo v nějaké nemoci, kterou trpí. Je příznačné, že autismus je odborně charakterizován jako porucha komunikace, empatie (sociální interakce) a představivosti (způsob hry, volba zájmů). Ve vztahu k autistům totiž selháváme ve všech těchto oblastech. Neumíme s nimi dobře ani vhodně komunikovat, historicky jsme se dopustili (a stále se dopouštíme) řady mylných předsudků o jejich prožívání a je pro nás nepředstavitelné, že mohou mít velice bohatý a pestrý vnitřní svět a imaginativní a smyslové prožívání, s čímž se pojí i jejich volba zájmů.
Komunikace je výsledkem úsilí obou stran. Představa o autismu jako poruše vychází z dnes již překonaného pohledu na to, že odchylky od pomyslné normy, jsou negativními abnormalitami, poruchami a je třeba je odstraňovat. V souladu s rostoucími poznatky o genetice, neurologii, lidském vývoji a psychologii víme, že pestrost a variabilita jsou součástí lidské genetické informace a že křivka vývoje jedince je určena stejně tak geneticky, jako vnějšími faktory a situacemi s nimiž se setká během svého vývoje. Jinými slovy – autisté k nám mají stejně blízko nebo daleko, jako my máme blízko nebo daleko k nim.
Pokud k sobě vzájemně budeme přistupovat s empatií a respektem, zjistíme, že rozdílnost našeho vnímání a prožívání není zdaleka tak propastná, jak by se mohlo zdát. To je zásadní zejména pro rodiče autistických dětí, ale také pro dospívající a dospělé autisty, kteří se setkali se zklamáním a nepřijetím a mohou ztrácet naději na to, že jejich život se promění k lepšímu.
Z výše uvedeného také plyne, že pokud chceme zlepšit naše porozumění autismu, pak tím hlavním zdrojem informací a nejdůležitějším partnerem pro nás jsou samotní autisté. Beze zbytku platí, že:
Autismus není záhadou pro ty, kdo s ním žijí
Zdánlivě nepochopitelné vnější projevy autismu, které vnímáme jako problémové, mají svůj smysl a funkci.
Chování, které vnímáme jako problémové” nebo “agresivní” má vždy svůj důvod
Pokud mu dokážeme porozumět, dokážeme také poskytnout vhodnou formu podpory.
Klíčem ke změně je citlivé porozumění, přijetí a podpora
Autisté mohou prožívat úzkost, mají obtíže se sebevědomím, sebedůvěrou, pocitem nepatřičnosti, osamělosti. Sklon k sebevražednému jednání je násobně vyšší než u neautistické populace. Nikdo by neměl být vystaven zničujícím pochybnostem o tom, zda je plnohodnotným člověkem, zda má právo na vlastní život, kamarády či lásku, zda má právo být sám sebou.
Neurodiverzita nabízí zlepšení
Paradigma neurodiverzity pracuje s předpokladem, že v rámci lidské neurologie existuje přirozená variabilita. Neurologické rozdíly, jako je autismus, ADHD, dyslexie a další, by měly být chápány jako přirozená součást lidské diverzity, nikoli patologizovány nebo stigmatizovány.
Způsob, jakým společnost dnes někdy vnímá a léčí neurologické rozdíly, je často škodlivý či diskriminační. Namísto stigmatizace, soudů a praktik, které směřují k segregaci a izolaci, se hnutí za neurodiverzitu soustředí na takové formy podpory, které umožňují jednotlivcům, aby mohli plně participovat na svých životech, být součástí kažodenního života společnosti.
Každý z nás prožívá svět jedinečným způsobem, který odpovídá naší životní zkušenosti. Cílem je hledat a nabízet takové formu podpory, které vedou ke zvýšení kvality života a životní spokojenosti, k pocitu, že jsem přijímán a nikoliv souzen.
Neurodiverzita není jen o autismu, ale o všech, jejichž neurologie funguje rozdílně, ať už důsledkem genetiky, nemoci, nehody, traumatu, nebo individuálního vývoje.

Ve spolupráci s rodiči a autistickou komunitou jsme přeložili a vydali několik důležitých knih, které vám pomohou autismu lépe rozumět.
158 miliónů
autistů žije na světě dle oficiálních statistik (zpravidla se uvádí 2.2% populace). Skutečné číslo bude však násobně vyšší – naprostá většina autistů žije bez diagnózy a nikdy se do statistik nedostanou. Také je zde překryv diagnóz mezi autismem, vývojovou dysfázií, ADHD a dalšími diagnózami
Více u chlapců?
uvádí se, že autismus je 4x častější u chlapců, než u dívek. Jde ale o mýtus způsobený tím, že diagnostické procesy jsou historicky odvozovány od toho, jak se autismus projevuje u chlapců. Dnes už víme, že diagnostika dívek a žen selhává a často se jim tak nedostává potřebného uzpůsobené a podpory
Neviditelní dospělí
co se stane s autistickým dítětem, když vyroste? Stane se z něj autistický dospělý. Většina služeb je však zaměřena na děti a autisté tak po 15. nebo 18. roce zmizí z našeho povědomí, ačkoliv mohou nadále potřebovat pomoc a podporu. Většina dospělých autistů však žije bez diagnózy. Autismus je přirozenou součástí lidstva
V současné době se u lidí s autismem setkáváme s lékařskou diagnózou poruchy autistického spektra. S touto kategorizací nesouhlasím. Nesouhlasím s patologizací celé jedné části populace, zejména když s touto částí populace není nic v nepořádku.
– Nick Bevin
-
Osoby na spektru
„Rozmohl se nám tady takový nešvar…“ Známá věta z filmu Pelíšky dobře popisuje převládající neochotu označovat autismus termínem „autismus“ a autisty termíny „autista, autistický.“ Můžeme se tak setkat s termíny jako jsou „člověk s autismem“ nebo „osoba na spektru, člověk na spektru“, případně „na spektru autismu.“ Ti, kdo je používají, k tomu mohou mít různé…
Více -
ABA a Logopedie
V posledních letech klienti často mluví o tom, že jejich děti se setkávají s Aplikovanou behaviorální analýzou v rámci logopedické péče. Bavíme se o tom, jak prvky tohoto přístupu děti vnímají a jak na ně reagují, ale i o tom, jak s jejich reakcemi pracují logopedi. Vysvětlit možné dopady ABA například logopedovi, který s dítětem…
Více -
Které terapie autistickým dětem opravdu pomáhají?
Ve dvou a půl letech uměl můj autistický syn více slov, než mnoho jiných autistických dětí v logopedické skupině rané péče. V té době jsem věděla jen velmi málo o tom, jak rozmanité mohou autistické rysy být, takže jsem předpokládala, že tento vzorec bude pokračovat. Přesto o dva roky později několik týchž dětí mluvilo bez…
Více -
10 tipů pro rodiče, kteří se s autismem teprve seznamují
Právě jste zjistili, že vaše dítě trpí autismem. Zde je 10 tipů pro všechny, kteří se s autismem a autisty teprve seznamují. Upozorňujeme, že se jedná o obecné pokyny. Každý autista je jiný a může mít jiné smyslové a/nebo komunikační potřeby. Autisté jsou lidské bytosti.Nejsme „ztraceni ve svém vlastním světě“.Můžeme se vyvíjet odlišně, a to…
Více -
NEURODIVERZITA: NĚKTERÉ ZÁKLADNÍ POJMY A DEFINICE
V roce 2014 jsem napsal článek „Neurodiverzita: několik základních pojmů a definic“. Zatím je to ze všech článků, které jsem napsal, ten, který byl nejčastěji citován v pracech jiných lidí (akademických i jiných). Definitivní, citovatelnou verzi této eseje spolu s doplňujícími komentáři najdete v mé knize Neuroqueer Heresies. Při odkazování na mou práci mějte prosím…
Více -
Setkávám se s autisty, kteří nevědí, že jejich mysl funguje jinak
V dnešním světě žijí lidé, kteří nevědí, že jsou neurodivergentní, a možná se to nikdy v životě nedozvědí. To, že nevíme, že náš mozek funguje jinak, než mozek mnoha jiných lidí na této planetě, může mít dopad na nás, na naše duševní zdraví a pocit vlastní hodnoty; když se neustále srovnáváme s ostatními lidmi kolem…
Více