Plaská 7, Praha 5 – Újezd, Malá Strana
+420775274281

Neurodiverzita.cz

Místo, kde naleznete informace i podporu

Neexistuje žádná přirozená norma, která by určovala, že jeden způsob vidění a prožívání světa je lepší, než ty ostatní. Dostali jste se na tyto stránky, protože hledáte konkrétní informace nebo potřebujete pomoc. Najdete ji skrze odkazy v horní liště, pokud jste na počítači a nebo skrze rozbalovací menu, pokud jste na mobilu či tabletu.

Autismus je fenoménem vývoje

Začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.

Dr. Nick Walker

Usměvavý bílý muž s nakrátko střiženými vlasy

Neurodivergence se netýká jen chlapců a mužů

Obecně jsou ženy málo reprezentovány v literatuře a neexistuje ani moc výzkumů, které by se zabývaly tím, jak se u nich odlišnosti projevují.

Emma Van der Klift

Náš způsob, jakým fungujeme ve vztazích, je jiný

Zkuste se přiblížit s respektem, bez předsudků a s otevřeností pro objevování nových věcí a naleznete svět, který jste si nikdy nedokázali ani představit.

Jim Sinclair

Jak můžeme pomoci

Pro rodiče je někdy složité zjistit, jak mohou pomoci svým dětem. Dospívající a dospělí musejí sami hledat a složitě přicházet na to, jak navigovat životem s jinakostí, která může působit obtíže v partnerských, pracovních i sociálních vztazích, ale i v ve vztahu k sobě samým. Na těchto stránkách naleznete informace od expertů z celého světa.

Ani ty nejlepší informace nemohou nahradit možnost probrat konkrétní situaci s někým, kdo vám rozumí. Proto poskytujeme konzultace pro rodiny a organizace.

Co je to neurodiverzita?

Všechny formy neurologické jinakosti vůči dominantním kulturním normám neurokognitivního fungování. Zahrnuje jak vrozené formy divergence (např. autismus, dyslexie, afantazie, Downův syndrom), tak formy divergence, které lze získat v průběhu života (např. trvalé neurokognitivní následky různých druhů traumat a/nebo rozsáhlého užívání drog). Existují vrozené formy neurodivergence, které nezahrnují žádný druh postižení. Například mnoho forem synestézie. (Walker, 2021)

Vědecký koncept umožňující nový pohled na fuknci a dysfunkci (Chapman, 2020)

Neurodiverzita zahrnuje všechny ty, jejichž neurologie funguje rozdílně, ať už důsledkem genetiky, nemoci, nehody, traumatu, nebo individuálního vývoje. Patří sem například: trauma, autismus, ADHD, deprese, úzkost, post-traumatická stresová porucha (PTSD, cPTSD), vnější, vztahové nebo intrapsychické události, které ovlivnily individuální vývoj, dyskalkulie, dyspraxie, dysortografie, dyslexie a další dys, tzv. „poruchy osobnosti“, ale také například hyperlexie, epilepsie, disociativní poruchy, schizofrenie, downův syndrom, misofonie, HSP / vysoká citlivost, Tourettův syndrom, zkřížená lateralita, řada různých syndromů (Ehlers-Danlos, Meares-Irlenatp.), synestezie, výjimečné nadání a mnoho dalších.

Neurodivergence je důsledkem vývojové adaptace s prokazatelným neurobiologickým dopadem. Vychází z genetiky, epigenetiky a událostí, které se odehrály během vývoje – tedy kdykoliv v průběhu života. Může být vrozená nebo získaná. Ačkoliv typicky spojujeme neurodivergentní zkušenost se symptomatickými diagnózami jako je autismus nebo ADHD, neurodivergence je vyjádřením každé zkušenosti, která měla dopad na vývoj a funkci mozku, nervové soustavy a tělesných systémů, které kontrolují vyznamné životní funkce, jako jsou kognitivní dovednosti (učení, soustředění, pozornost), kvalita a délka spánku, zažívání a funkce imunitního systému. To je důvodem, proč se často setkáváme s autoimunitními obtížemi (různé typy autoimunitních onemocnění, záněty), psychosomatickými obtížemi (přetrvávající bolest různých částí těla, bez zjevné nebo jednoznačné příčiny), problémy se spaním, pozorností, pamětí nebo třeba citlivým zažíváním (př. IBS) a celkovou přecitlivělostí (HSP).

Není nutné, aby vždy existovalo spojení s nějakou diagnózou – z výzkumu i empirických zkušeností a kazuistik víme, že často stačí historie traumatu nebo nepřijetí, jako je tomu například u adoptivních dětí, dětí v náhradní rodinné péči nebo ústavní péči, zneužívaných, šikanovaných a týraných dětí nebo těch, kdo zažili nepřijetí z důvodu své genderové identity, sexuální orientace nebo třeba náboženského přesvědčení. Odmítnutí nebo zneužití patří k nejbolestnějším zkušenostem, jejichž důsledky si často neseme celý život. Neurodiverzita není o tom, jak se dívat na jednotlivé diagnózy, ale jak nahlížet na celek životní zkušenosti a faktorů, které ovlivňují prožívání a zdraví.

Oproti neurodiverzitě stojí koncept neuronormativity – společenského tlaku ke konformitě. Pomyslná norma se neustále tvoří v každém společenství nebo skupině. Plynou z ní obvyklé představy o tom, jací bychom měli být a jakákoliv jinakost nebo odchylka je často vnímána jako patologie, kterou je třeba léčit, normalizovat. V případě vývojové neurodivergence je jinakost dána mnoha lety vývoje a není možné ji žádným způsobem zvrátit. Normativní intervence, které usilují o změnu vývoje, například behaviorální, jsou obdobou přeučování leváků na praváky. Mohou jen uškodit, pomoci nikoliv. Normativní představa toho, jak bychom se měli chovat nebo jací bychom měli být, abychom naplnili pomyslnou a nikým nedefinovanou šablonu „žádoucího chování“ je patologická. Anglický pediatr a psychoterapeut Donald Winnicott si všiml, že nejvíce trápení zažívají právě ty děti, které jsou vždy vzorné, bezproblémové a jejichž emoce nepoutají pozornost. Řada dětí, dospívajících a dospělých se však trápí natolik, že už není možné to dále skrývat. Účinnou pomocí je terapeutický vztah, v rámci něhož můžeme plně prožívat svoji zkušenost toho, kým jsme, dát smysl tomu, co jsme zažili a vnímat svojí identitu autenticky, bez dalšího štěpení.

Cíle ve výchově autistických nebo jinak neurodivergentních dětí by neměly být příliš odlišné, od výchovy těch neautistických. Rozdílný může být však rodičovský přístup a způsob, jaký je třeba s dítětem pracovat, zejména v oblasti komunikace, jeho fantazie a úzkosti. Někdy se rodiče setkají se strašením, že co se nestihne dokud je dítě malé, je nenávratně ztraceno. Tak to není. Mozek je neuvěřitelně plastický a ke změnám dochází v celém průběhu života. To je dobrá zpráva zejména pro dospívající a dospělé. Ti mohou často propadat beznaději a bezvýchodnosti, představám, že život se už nikdy nezmění k lepšímu. Informace na těchto stránkách a služby, které nabízíme jsou tu od toho, aby to tak nebylo.

Paradigma neurodiverzity nabízí způsob, jakým můžeme pracovat s nepřijetím, traumatem, postižením, nadáním a klasifikačním souborem (neuro) vývojových poruch a poruch osobnosti. Jde o nový jazyk, ale ne o nový pohled. Principy neurodiverzity jsou v souladu s psychoanalytickými teoriemi vývoje, humanistickou psychologií, psychologií zdraví, gender studies, queer theory, i nejnovějšími neurovědeckými poznatky.

15 – 20% populace

je dle současných odhadů neurodivergentní

Rozdíl pohlaví

u mnoha typů neurodivergence se uvádí, že jsou častější u chlapců, než u dívek. Jde o mýtus.

Zdání klame

90% obtíží je neviditelných, jejich projevy jsou často zaměňovány za přecitlivělost, lenost, nevychovanost

Nesouhlasím s patologizací celé jedné části populace, zejména když s touto částí populace není nic v nepořádku.

– Nick Bevin

Ve spolupráci s rodiči a autistickou komunitou jsme přeložili a vydali několik důležitých knih, které vám pomohou autismu lépe rozumět.

Hluk

„Hluk mě zaplavuje a pohlcuje,“ pokouší se Julie Dachez1 vysvětlit rozdíl mezi „já taky nemám rád(a) hluk“ a hyperestezií (zvýšenou citlivostí na senzorické podněty), se kterou se často potýkají autistické osoby. Přestože jsem mnohokrát musela přerušit práci a rozbrečela se kvůli hluku stavebních prací, vibracím reproduktoru své spolubydlící o patro níž či hádce sousedů; přestože…
Více

Nemám hlas a přesto musím křičet – přednáška na mezinárodní konferenci Amygdala 2024

Na konferenci Amygdala 2024 jsem přednášel o hodnotě terapeutického vztahu pro ty děti, pro které může být svět zmateným, nebezpečným nebo nepřátelským místem. Author Redakce View all posts

Temná stránka odměn, část první: Proč odměňování žáků přináší víc škody než užitku

Autorkou článku je klinická logopedka Connie Persike Connie je zkušená logopedka a výchovná poradkyně s dvacetiletou praxí v oblasti vzdělávání. Je zakladatelkou organizace Supportable Solutions, která nabízí ve Wisconsinu i dalších částech USA poradenské služby a odbornou pomoc školám, agenturám a rodinám, kterým se nedaří odhalit příčiny problematického chování žáků. Zjednodušeně můžeme říci, že pomáhá…
Více

Vzpomínání na Steva Silbermana

V 66 letech zemřel Steve Silberman, autor knihy Neurotribes, prvního uceleného pohledu na historii autismu a neurodiverzity. Citlivý a laskavý člověk, který rozuměl tomu, co je to jinakost, protože sám zažil, jaké to bylo být gayem v době, kdy homosexualita byla ještě oficiálně medicínou označována jako duševní porucha. O Stevu Silbermanovi jsem natočil krátký podcast,…
Více

Obraz Covidu-19 ve fantazii dospívajících tvůrců

Je snadné dovolit si zapomenout na nedávnou pandemii COVID-19, která zásadním způsobem zasáhla do životů nás všech a s jejímiž následky se pravděpodobně budeme ještě dlouhou dobu setkávat nebo si vůbec uvědomovat, že s prožitou pandemií souvisí. Pro děti a dospívající představuje období pandemie a s ní souvisejících změn podstatnou část jejich dosavadního života a…
Více

Rozhovor pro Deník N

S Klárou Horákovou z Deníku N jsme si povídali o ADHD, neurodiverzitě a tom, že lidská duše se neřídí mezinárodní klasifikací nemocí. Rozhovor lze číst na https://denikn.cz/1486091/neresim-diagnozu-ale-konkretniho-cloveka-a-co-ma-ve-svem-salatu-rika-terapeut Author Miklos Csemy View all posts

Jak vypadá domov, ve kterém se autisté cítí bezpečně?

Autistické osoby, ať už děti či dospělí, často nemají místa, na kterých se cítí v bezpečí, kde se mohou uvolnit a být sami sebou bez nežádoucích pohledů a zásahů zvenčí. V některých případech z toho nelze nikoho vinit, například pokud stísněný obytný prostor neposkytuje možnost soukromí. Bohužel se často stává, že na bezpečí a pohodlí…
Více

Přednáška Neurobiologie vztahu

Na 6. Klinicko-logopedickém sympoziu jsem 21.6. přednášel o vztazích. Na základě neurovědeckých výzkumů a psychologických teorií jsem mluvil o tom, že vztah není nějaký teoretický koncept, ale biologická realita. Vztah je nejen nezbytným předpokladem lidského vývoje, ale v mnoha terapeutických přístupech také nezbytným rámcem, ve kterém se mírní trápení a kde se rodí růst. Author…
Více

Neurodiverzita, chování a problém s PBIS

Každý z nás vnímá svět svým vlastním jedinečným způsobem. Možností, jak vnímat a chápat své okolí a jak se k němu vztahovat, existuje nepočítaně, a jsou určeny naším nervovým systémem. Pojmem neurodiverzita (nebo též neurologická diverzita) označujeme skutečnost, že mezi nervovými systémy lidí panuje velká rozmanitost. Přestože žádné dva nervové systémy nejsou absolutně totožné, můžeme…
Více

Rozhovor pro podcast Asociace klinických logopedů „Řeči o řeči“

Na téma neurodiverzity jsme si v podcastu Asociace klinických logopedů „Řeči o řeči“ povídali s Mgr. Markétou Trtílkovou, vedoucí klinickou logopedkou logopedické ambulance v Centru duševního zdraví. Celý podcasto neurodiverzitě. Author Redakce View all posts