Plaská 7, Praha 5 – Újezd, Malá Strana
+420775274281

Neurodiverzita.cz

Místo, kde naleznete informace i podporu

Neexistuje žádná přirozená norma, která by určovala, že jeden způsob vidění a prožívání světa je lepší, než ty ostatní. Dostali jste se na tyto stránky, protože hledáte konkrétní informace nebo potřebujete pomoc. Najdete ji skrze odkazy v horní liště, pokud jste na počítači a nebo skrze rozbalovací menu, pokud jste na mobilu či tabletu.

Autismus je fenoménem vývoje

Začíná již v momentě početí a má pervazivní mnohaúrovňový vliv na vývoj během celé délky života. Autismus vede ke zřetelně atypickým způsobům myšlení, pohybu, interakce a senzorického i kognitivního zpracovávání informací. Jednou z analogií, s níž se můžeme obvykle setkat je, že autističtí jedinci mají z neurologického hlediska jiný „operační systém“ než neautističtí jedinci.

Dr. Nick Walker

Usměvavý bílý muž s nakrátko střiženými vlasy

Neurodivergence se netýká jen chlapců a mužů

Obecně jsou ženy málo reprezentovány v literatuře a neexistuje ani moc výzkumů, které by se zabývaly tím, jak se u nich odlišnosti projevují.

Emma Van der Klift

Náš způsob, jakým fungujeme ve vztazích, je jiný

Zkuste se přiblížit s respektem, bez předsudků a s otevřeností pro objevování nových věcí a naleznete svět, který jste si nikdy nedokázali ani představit.

Jim Sinclair

Jak můžeme pomoci

Pro rodiče je někdy složité zjistit, jak mohou pomoci svým dětem. Dospívající a dospělí musejí sami hledat a složitě přicházet na to, jak navigovat životem s jinakostí, která může působit obtíže v partnerských, pracovních i sociálních vztazích, ale i v ve vztahu k sobě samým. Na těchto stránkách naleznete informace od expertů z celého světa.

Ani ty nejlepší informace nemohou nahradit možnost probrat konkrétní situaci s někým, kdo vám rozumí. Proto poskytujeme konzultace pro rodiny a organizace.

Co je to neurodiverzita?

Všechny formy neurologické jinakosti vůči dominantním kulturním normám neurokognitivního fungování. Zahrnuje jak vrozené formy divergence (např. autismus, dyslexie, afantazie, Downův syndrom), tak formy divergence, které lze získat v průběhu života (např. trvalé neurokognitivní následky různých druhů traumat a/nebo rozsáhlého užívání drog). Existují vrozené formy neurodivergence, které nezahrnují žádný druh postižení. Například mnoho forem synestézie. (Walker, 2021)

Vědecký koncept umožňující nový pohled na fuknci a dysfunkci (Chapman, 2020)

Neurodiverzita zahrnuje všechny ty, jejichž neurologie funguje rozdílně, ať už důsledkem genetiky, nemoci, nehody, traumatu, nebo individuálního vývoje. Patří sem například: trauma, autismus, ADHD, deprese, úzkost, post-traumatická stresová porucha (PTSD, cPTSD), vnější, vztahové nebo intrapsychické události, které ovlivnily individuální vývoj, dyskalkulie, dyspraxie, dysortografie, dyslexie a další dys, tzv. „poruchy osobnosti“, ale také například hyperlexie, epilepsie, disociativní poruchy, schizofrenie, downův syndrom, misofonie, HSP / vysoká citlivost, Tourettův syndrom, zkřížená lateralita, řada různých syndromů (Ehlers-Danlos, Meares-Irlenatp.), synestezie, výjimečné nadání a mnoho dalších.

Neurodivergence je důsledkem vývojové adaptace s prokazatelným neurobiologickým dopadem. Vychází z genetiky, epigenetiky a událostí, které se odehrály během vývoje – tedy kdykoliv v průběhu života. Může být vrozená nebo získaná. Ačkoliv typicky spojujeme neurodivergentní zkušenost se symptomatickými diagnózami jako je autismus nebo ADHD, neurodivergence je vyjádřením každé zkušenosti, která měla dopad na vývoj a funkci mozku, nervové soustavy a tělesných systémů, které kontrolují vyznamné životní funkce, jako jsou kognitivní dovednosti (učení, soustředění, pozornost), kvalita a délka spánku, zažívání a funkce imunitního systému. To je důvodem, proč se často setkáváme s autoimunitními obtížemi (různé typy autoimunitních onemocnění, záněty), psychosomatickými obtížemi (přetrvávající bolest různých částí těla, bez zjevné nebo jednoznačné příčiny), problémy se spaním, pozorností, pamětí nebo třeba citlivým zažíváním (př. IBS) a celkovou přecitlivělostí (HSP).

Není nutné, aby vždy existovalo spojení s nějakou diagnózou – z výzkumu i empirických zkušeností a kazuistik víme, že často stačí historie traumatu nebo nepřijetí, jako je tomu například u adoptivních dětí, dětí v náhradní rodinné péči nebo ústavní péči, zneužívaných, šikanovaných a týraných dětí nebo těch, kdo zažili nepřijetí z důvodu své genderové identity, sexuální orientace nebo třeba náboženského přesvědčení. Odmítnutí nebo zneužití patří k nejbolestnějším zkušenostem, jejichž důsledky si často neseme celý život. Neurodiverzita není o tom, jak se dívat na jednotlivé diagnózy, ale jak nahlížet na celek životní zkušenosti a faktorů, které ovlivňují prožívání a zdraví.

Oproti neurodiverzitě stojí koncept neuronormativity – společenského tlaku ke konformitě. Pomyslná norma se neustále tvoří v každém společenství nebo skupině. Plynou z ní obvyklé představy o tom, jací bychom měli být a jakákoliv jinakost nebo odchylka je často vnímána jako patologie, kterou je třeba léčit, normalizovat. V případě vývojové neurodivergence je jinakost dána mnoha lety vývoje a není možné ji žádným způsobem zvrátit. Normativní intervence, které usilují o změnu vývoje, například behaviorální, jsou obdobou přeučování leváků na praváky. Mohou jen uškodit, pomoci nikoliv. Normativní představa toho, jak bychom se měli chovat nebo jací bychom měli být, abychom naplnili pomyslnou a nikým nedefinovanou šablonu „žádoucího chování“ je patologická. Anglický pediatr a psychoterapeut Donald Winnicott si všiml, že nejvíce trápení zažívají právě ty děti, které jsou vždy vzorné, bezproblémové a jejichž emoce nepoutají pozornost. Řada dětí, dospívajících a dospělých se však trápí natolik, že už není možné to dále skrývat. Účinnou pomocí je terapeutický vztah, v rámci něhož můžeme plně prožívat svoji zkušenost toho, kým jsme, dát smysl tomu, co jsme zažili a vnímat svojí identitu autenticky, bez dalšího štěpení.

Cíle ve výchově autistických nebo jinak neurodivergentních dětí by neměly být příliš odlišné, od výchovy těch neautistických. Rozdílný může být však rodičovský přístup a způsob, jaký je třeba s dítětem pracovat, zejména v oblasti komunikace, jeho fantazie a úzkosti. Někdy se rodiče setkají se strašením, že co se nestihne dokud je dítě malé, je nenávratně ztraceno. Tak to není. Mozek je neuvěřitelně plastický a ke změnám dochází v celém průběhu života. To je dobrá zpráva zejména pro dospívající a dospělé. Ti mohou často propadat beznaději a bezvýchodnosti, představám, že život se už nikdy nezmění k lepšímu. Informace na těchto stránkách a služby, které nabízíme jsou tu od toho, aby to tak nebylo.

Paradigma neurodiverzity nabízí způsob, jakým můžeme pracovat s nepřijetím, traumatem, postižením, nadáním a klasifikačním souborem (neuro) vývojových poruch a poruch osobnosti. Jde o nový jazyk, ale ne o nový pohled. Principy neurodiverzity jsou v souladu s psychoanalytickými teoriemi vývoje, humanistickou psychologií, psychologií zdraví, gender studies, queer theory, i nejnovějšími neurovědeckými poznatky.

15 – 20% populace

je dle současných odhadů neurodivergentní

Rozdíl pohlaví

u mnoha typů neurodivergence se uvádí, že jsou častější u chlapců, než u dívek. Jde o mýtus.

Zdání klame

90% obtíží je neviditelných, jejich projevy jsou často zaměňovány za přecitlivělost, lenost, nevychovanost

Nesouhlasím s patologizací celé jedné části populace, zejména když s touto částí populace není nic v nepořádku.

– Nick Bevin

Ve spolupráci s rodiči a autistickou komunitou jsme přeložili a vydali několik důležitých knih, které vám pomohou autismu lépe rozumět.

Rozhovor pro podcast Asociace klinických logopedů „Řeči o řeči“

Na téma neurodiverzity jsme si v podcastu Asociace klinických logopedů „Řeči o řeči“ povídali s Mgr. Markétou Trtílkovou, vedoucí klinickou logopedkou logopedické ambulance v Centru duševního zdraví. Celý podcasto neurodiverzitě. Author Redakce View all posts

Rozhovor s Jan Melvil Publishing

O autismu, ADHD, neurodiverzitě, traumatu a problematikách postižení a duševního zdraví jsem si povídal s Vítem Šeborem a Zuzanou Kačerovou z nakladatelství Jan Melvil Publishing u příležitosti vydání knihy Devona Price Autismus bez masky. Celý rozhovor můžete poslouchat na Spotify nebo ve Vaší oblíbené aplikaci pro poslech podcastů. Author Miklos Csemy View all posts

Stanovisko k používání aplikované behaviorální analýzy a souvisejících behaviorálních metod v rámci léčby, terapie, habilitace nebo vzdělávání autistických osob

Jsme hluboce znepokojeni rozšířeným nedostatkem pozornosti věnované názorům a životním zkušenostem lidí s autismem, pokud jde o aplikovanou behaviorální analýzu (ABA) a související behaviorální metody. Od našich členských organizací a dalších komunit autistických lidí neustále slyšíme, že používání těchto metod často vede k negativním důsledkům. V mnoha případech se pozorování a debaty o těchto záležitostech…
Více

Problém s behaviorismem

Existují lepší způsoby práce s dětmi s náročným chováním „Řešením“ doporučovaným školám a školským systémům, kde se vyskytují problémy s vyrušováním žáků a nezvladatelným chováním, je soustavně „pozitivní intervence a podpora chování“. V tomto dokumentu uvedu historii pozitivní intervence a podpory chování, přístup, který zvolilo národní centrum technické pomoci (PBIS.org), a škody a přínos tohoto…
Více

The European Council of Autistic People (EUCAP) zveřejnil průzkum vztahu evropské autistické populace k ABA terapii

EUCAP zveřejnil svůj průzkum o ABA terapii. Prezentaci výsledků můžete shlédnout ve videu níže a také na stránkách organizace EUCAP. Author Redakce View all posts

Alexitymie a autismus: Když každý mluví jiným jazykem

Nedávno jsem se zamýšlela nad alexitymií, neboli neschopností rozpoznávat a vyjadřovat své emoce, což je koncept, kterému se v poslední době dostává stále více pozornosti. Když pomineme fakt, že emoce jsou již samy o sobě docela složitou záležitostí a že většina lidí má občas problém popsat komplexní emoce, začala jsem čím dál častěji narážet na…
Více

Diskuse: Systémová opatření pro podporu lidí s intelektovým znevýhodněním a chováním náročným na péči na období 2024–2030

Dokument vytvořený v rámci mezioborové pracovní skupiny, která byla zřízena v únoru 2023 a jejímiž členy jsou zástupkyně a zástupce ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí, jakož i zástupci neziskového sektoru, například neziskové organizace NAUTIS, TUDYTAM, Mikasa, Naděje pro děti úplňku, Diakonie ČCE či profesního sdružení Česká psychiatrická společnost má pro mnohé děsivý obsah. Problematika chování…
Více

ADHD – seznam inspirací pro okamžitou úlevu

ADHD, o kterém bychom v paradigmatu neurodiverzity mluvili spíše jako o Kinetickém Kognitivním Stylu, jak ho nazývá Nick Walker, je často spojováno s tzv. exekutivní dysfunkcí. Tedy stavem, kdy pro nás mohou být obtížné některé aspekty každodenního fungování, jako je třeba úklid, pracovní nebo školní povinnosti, schopnost nakládat se svými kognitivními (rozumovými) dovednostmi, jako je…
Více

Exekutivní dysfunkce

Mluvíme-li o „dysfunkci exekutivních funkcí“, je třeba si připomenout (a osvětlit těm, kteří se s tímto problémem nepotýkají), že se jedná o souhrnné označení nejrůznějších obtíží. Problémy jedné osoby v oblasti exekutivních funkcí se nebudou nutně shodovat s obtížemi druhé osoby, přestože výsledek bude vypadat stejně (tj. jako neschopnost splnit úkol). Pro některé lidi s…
Více

Když adaptace vypadá jako lenost

Jako dítě jsem byla mnohokrát obviněná z lenosti za to, že jsem věci dělala způsobem, který mi přišel smysluplný, a přizpůsobila si zadaný úkol tak, abych ho byla schopná vykonat. Velkou část svého dětství jsem netušila, že jsem autistická, a o tom, že s autismem mohou souviset deficity v oblasti exekutivních funkcí, jsem se doslechla…
Více