Jediné doporučení, které by měli znát všichni rodiče

Stoupali jsme Nerudovou ulicí vzhůru k Pražskému hradu a v tom mě zastavil. Jeho pozornost upoutalo tričko ve výloze.

„Počkej, to musím koupit synovi na svatbu.“

Během čekání ve frontě jsme se zapovídali. Můj přítel mi vyprávěl, jak jeho syn postupně prošel závislostí na alkoholu, drogovou závislostí a podezřením na HIV. Poznamenal jsem, že to muselo být dost těžké období.

„To bylo,“ odtušil. „Ale přišel jsem během něj na jednu věc, která je k nezaplacení, co se vztahu rodičů a dětí týká:

Koupili jsme tričko, prošli Prahou od Pražského hradu až na Náměstí republiky a rozloučili se. Jeho další cesta směřovala na Novosibirsk, moje domů za manželkou, v jejímž krásně kulatém bříšku už si hověla naše dcera.

Bylo mi tehdy něco málo přes dvacet let a nevěděl jsem, že i po deseti letech si budu tuto scénu často vybavovat.

Dnes mám svoje vlastní děti a díky tomuto zážitku si uvědomuju různá malicherná očekávání, která na ně klade společnost a okolí, bez zájmu o to, co chtějí samy děti, co zajímá je.

Škoda jen, že podobnou radu nedostali naši rodiče, když se chystali přivést nás na svět. Máme tak však možnost vidět ten příběh ze dvou různých úhlů pohledu a potvrdit jeho pravdivost.

Proto, pokud jste rodičem, a bez ohledu na to, zda vychováváte autistické dítě nebo jakékoliv jiné:

Stůjte vždy na straně svých dětí, buďte na prvním místě rodiči a až na druhém vychovateli, učiteli, soudci a vším ostatním.