Studie „Empirical failures of the claim that autistic people lack a theory of mind“ (Empirická selhání tvrzení, že autistickým lidem chybí teorie mysli) vyšla v roce 2019 v časopise Archives of Scientific Psychology. Napsali ji Morton Ann Gernsbacher z University of Wisconsin–Madison a Melanie Yergeau z University of Michigan. Vyšla ve zvláštní sekci časopisu, která vyzývala k prověření tvrzení, jež se v psychologii obvykle nezpochybňují.
Teorie mysli je schopnost chápat, že druzí lidé i člověk sám mají vlastní myšlenky, přání a přesvědčení a že se mohou lišit od myšlenek ostatních. Tvrzení, že ji autistickým lidem chybí, patří k nejznámějším v psychologii autismu. Autoři ho prověřují pěti způsoby: ptají se, zda se týká jen autistických lidí, zda platí pro všechny z nich, zda se výsledky dají zopakovat, zda testy měří totéž a zda předpovídají, jak lidé jednají.
Odkud tvrzení pochází
Vychází z práce Barona-Cohena a jeho kolegů z 80. let. Jejich úlohy falešného přesvědčení (False Belief) ukazují dítěti například dvě panenky: jedna schová předmět a druhá ho potají přemístí. Dítě má říct, kde ho bude první panenka hledat. Autistické děti v těchto úlohách častěji neuspěly, a z toho vzešla představa „slepoty vůči myslím“ (mindblindness), která postihuje všechny autistické lidi.
Netýká se jen autistických lidí
Úlohy falešného přesvědčení nezvládají ani mnohé jiné skupiny dětí: děti s jazykovou poruchou, Downovým syndromem, Williamsovým syndromem, Pradera-Williho syndromem, dětskou mozkovou obrnou, syndromem fragilního X, epilepsií nebo neurofibromatózou prvního typu, ani děti, které byly před narozením vystaveny kouření či alkoholu. U dětí s typickým vývojem záleží na počtu sourozenců, socioekonomickém zázemí, počtu příbuzných poblíž nebo na tom, zda jsou nevidomé či neslyšící. Baron-Cohen později připustil, že deficit nemusí být specifický, ale představa, že jde o vlastnost jen autistických lidí, přetrvává v učebnicích i populární kultuře.
Neplatí pro všechny a hodně záleží na jazyce
Mnoho autistických dětí a dospělých testy zvládá, což opakovaně doložila řada badatelů. Výkon se mezi autistickými lidmi velmi liší a autoři tuto proměnlivost připisují především jazykovým schopnostem, ne autismu samotnému. Výsledek úloh falešného přesvědčení silně předpovídá mluvený jazyk, hlavně slovní zásoba a gramatika, a v některých studiích lépe než to, zda je dítě autistické. Také úlohy Strange Stories (Podivné příběhy) a Reading the Mind in the Eyes (čtení mysli z očí) závisejí hodně na slovní zásobě a porozumění textu.
Autoři odmítají vysvětlení, že autističtí lidé, kteří testy zvládnou, je jen „obcházejí“ pomocí jazyka nebo náhradních strategií. Podle nich se to neslučuje s tím, že autističtí lidé mají v komunikaci v průměru své odlišnosti.
Výsledky se nepodařilo zopakovat
Autoři procházejí klíčové původní studie a podle jejich rozboru se je buď nepodařilo zopakovat, nebo se rozdíly mezi skupinami neukázaly. U úlohy se seřazováním obrázků (1986) čtyři nezávislé týmy nezopakovaly podmínku, která měla ukazovat porozumění úmyslům, a společný odhad účinku vyšel blízko nule. Původní účinek byl přitom neobvykle velký a děti s typickým vývojem si vedly zvláštně špatně v mechanických sekvencích, které původní autoři pokládali za nejjednodušší. U falešného přesvědčení prvního i druhého řádu a u Strange Stories podle autorů další studie žádný spolehlivý rozdíl nenašly.
Původní studie měly navíc malé vzorky, často asi 10 až 21 autistických účastníků, což podle autorů na spolehlivé závěry nestačí. Spekulují také, že pevné přesvědčení o platnosti tvrzení mohlo výzkumníky odrazovat od zveřejňování odporujících výsledků.
Testy spolu nesouvisejí
Pokud různé testy měří tutéž schopnost, měly by jejich výsledky souviset. Autoři ukazují, že to tak není. Strange Stories a Reading the Mind in the Eyes spolu korelují jen kolem 0,09 a interval spolehlivosti zasahuje nulu. Test čtení z očí nesouvisí spolehlivě s úlohami Faux Pas (trapasy), Animated Triangles (animované trojúhelníky), falešného přesvědčení ani s úlohou Hinting (porozumění nepřímým náznakům). Dokonce ani různé úlohy falešného přesvědčení spolu nekorelují nijak silně. Z toho autoři usuzují, že „teorie mysli“ jako jediná měřitelná schopnost je sporný pojem.
A nepředpovídají, jak lidé jednají
Pokud testy měří základ sociálního života, měly by předpovídat sociální fungování. Podle přehledu autorů nepředpovídají autistické rysy (hodnocené lékařem, člověkem samotným nebo informantem, u autistických i neautistických lidí), empatii a porozumění emocím, běžné sociální dovednosti, sociální pozornost, spolupráci, přesvědčování, klamání ani vyhýbání se druhým a také ne vztahy s vrstevníky a prosociální chování.
Velká studie Lombarda a kolegů z roku 2015 pracovala s 395 dospělými autistickými lidmi a strojovým učením. S výkonem v úlohách teorie mysli spolehlivě souvisel jediný údaj, a to jazyková schopnost. Pohlaví, věk, nálada, autistické rysy, empatie ani závažnost autismu nic nepředpovídaly. Autoři dodávají, že výzkum porozumění úmyslům, cílům a přáním u autistických lidí tvrzení o deficitu také neodpovídá.
Závod v nových testech
Když se původní výsledky nepotvrdily, výzkumníci podle autorů vymýšleli stále složitější testy: falešné přesvědčení druhého řádu, filmovou verzi Strange Stories, komiksové úlohy, úlohu Beauty Contest nebo implicitní testy. Autoři to označují za metodologický závod ve zbrojení, jehož smyslem je hypotézu zachránit, ne ji prověřit. Některé výsledky implicitních testů se také nezopakovaly.
Kriticky se staví i k návrhu, aby neautističtí rodiče hodnotili teorii mysli svých autistických dětí. Odvolávají se na problém dvojité empatie (double empathy problem), podle něhož nedorozumění mezi autistickými a neautistickými lidmi vznikají na obou stranách. Navíc lidé obecně nadhodnocují vlastní schopnost vcítit se do druhých. Upozorňují také, že někteří badatelé přiznávají, že nevědí, co teorie mysli je a jak ji měřit, zatímco jiní tvrzení pronášejí s jistotou.
Proč na tom záleží
Podle autorů tvrzení podkopává autonomii, sebeurčení a důvěryhodnost autistických lidí, včetně důvěry v jejich vlastní sebepoznání. Někteří filozofové a psychologové popisují autistické vnímání druhých dehumanizujícími slovy, a tím podporují stigma. Autističtí autoři proti tomuto tvrzení opakovaně protestovali.
K čemu autoři vyzývají
Tvrzení je podle nich empiricky sporné ve všech pěti zkoumaných ohledech. Žádají mnohem větší opatrnost, než se tvrzení zopakuje ve výzkumu, výuce, klinické praxi či veřejné komunikaci. Výzkumníci by měli kriticky hodnotit své testy, opírat tvrzení o původní a opakovatelná data a zvažovat škody, které nepodložená tvrzení mohou způsobit.
Jde o stanovisko dvojice autorů, ne o shodu celého oboru. Část odborníků s nimi polemizuje, například upozorňuje, že studie, na které se autoři odvolávají, zahrnují hlavně autistické lidi s lepšími jazykovými schopnostmi, a závěry se tedy nemusí vztahovat na celé spektrum.
Původní článek
Gernsbacher, M. A., Yergeau, M. (2019). Empirical failures of the claim that autistic people lack a theory of mind. Archives of Scientific Psychology, 7(1), 102–118. https://doi.org/10.1037/arc0000067. Autorský rukopis je volně dostupný v databázi PubMed Central (PMC6959478).