Senovážné náměstí 23, Praha 1+420 775 274 281 (SMS)info@neurodiverzita.cz

Haute & Freddy

Haute & Freddy

Obal alba Big Disgrace od Haute & Freddy
Obal alba Big Disgrace

Původ:

Los Angeles, Kalifornie, USA

Vznik:

2024

Žánr:

alternativní pop, synthpop, new wave

Členové:

Michelle Buzz („Haute“), Lance Shipp („Freddy“)

Studiových alb:

1

Haute & Freddy jsou americké duo z Los Angeles, které spojuje syntezátory osmdesátých let, klubovou energii a divadelní přehnanost. Vokalistka Michelle Buzz a bubeník Lance Shipp si vymysleli vlastní svět kejklířů a dvořanů a píšou do něj hudbu.

Duo zatím vydalo jedno studiové album, Big Disgrace z března 2026. Tento článek se věnuje jemu. Mimo přehled zůstávají samostatné singly, například „Shy Girl“, „Freaks“, „Touch Touch“ a „Film Noir“.

O kapele

Michelle Buzz pochází z Houstonu a Lance Shipp z Detroitu. Oba se přestěhovali do Los Angeles jako popoví skladatelé. Shipp psal a produkoval pro Rauwa Alejandra, Britney Spears a Calvina Harrise, Buzz napsala písně pro Katy Perry a Kylie Minogue a alba pro Bebe Rexhu. Oba byli vyčerpaní z obvyklé práce, a tak začali o víkendech dělat vlastní hudbu. Po dvou letech vývoje vydali na konci roku 2024 první singly „Scantily Clad“ a „Anti-Superstar“.

Charakteristická je jejich estetika „uprchlého karnevalového umělce z 18. století“: směs středověké, barokní a renesanční módy s cirkusovou tematikou. Postavy Haute a Freddy jsou uprchlí cirkusoví outsideři, kteří dráždí aristokraty. Fanoušci se jmenují Royal Court (Královský dvůr), na koncerty chodí v kostýmech a živá vystoupení doplňují klauni, akrobati a chodci na chůdách. Hudebně vycházejí z osmdesátých let a mezi inspirace patří Pet Shop Boys, New Order, David Bowie, Kate Bush nebo Freddie Mercury. Sblížila je láska k divadelní hudbě, k Fantomovi opery a ke vzácným avantgardním sborovým skladbám.

V roce 2025 duo koncertovalo v Severní Americe a vydávalo další singly, včetně „Shy Girl“, „Sophie“ a „Freaks“. V lednu 2026 podepsalo smlouvu s Atlantic Records a 13. března 2026 vyšlo album Big Disgrace. Podle Wikipedie zazněla jejich hudba i v seriálu Carrie, který v říjnu 2026 uvedla platforma Prime Video.

Michelle Buzz otevřeně mluví o tom, že před vznikem alba prožila dva roky deprese. Pokud vás taková témata zasahují osobně, můžete se obrátit na Linku první psychické pomoci 116 123 (nonstop, zdarma).

Pohled neurodiverzity

Název Big Disgrace je převzatá urážka, kterou duo obrací v hrdost. Album tak funguje jako manifest o tom, že to, čím se člověk liší, nemusí skrývat. „I Like My People Weird“ je vzdorná výzva, aby se člověk nepřizpůsoboval tlaku zapadnout, a „Freaks“ mění nadávku v prohlášení hrdosti a oslavuje queer komunitu a lidi, pro které je umění a sebevyjádření způsobem, jak se vyrovnat s životem.

Duo si vybudovalo svět s vlastním jazykem, rolemi a pravidly: dvůr, kejklíři, královny a fanoušci s pevnými rolemi. Kapela často předem vyhlašuje dress code koncertů. Takový svět se dá poznat předem a vstupuje se do něj podle jasných pravidel, což bývá oporou tam, kde je neformální společenský prostor těžko čitelný.

Hudba vznikla jako koníček bez očekávání. Buzz popisuje, že po letech tlaku, aby kariéra vypadala tak, jak ji chtějí druzí, a po dvou letech deprese poprvé přestala řešit, jestli jí lidé porozumí. Projekt jí podle jejích slov dal hřiště a hudba jí pomáhá se léčit. Cesta od vyčerpání k hravosti je i tématem alba Big Disgrace.

Zvuk je maximalistický: vintage syntezátory, klubová energie a divadelní přehnanost. „Dance the Pain Away“ vyvažuje úzkost a radost a duo říká, že tanec je pro ně druh terapie. Hustý, přeplněný zvuk může být smyslově intenzivní, ale zároveň dává pohybu a hlasu prostor.

„Symphony for a Queen“ je podle dua píseň o tom, jak si člověk vytvoří sebe takového, jakého chce, když společnost tlačí na opak, a představí si pódium, na kterém si sám fandí. Taková představa vlastního pódia, kde platí jiná pravidla, je silná metafora místa, kde platí jiná pravidla než ve světě kolem.

Studiová alba

  1. Big Disgrace (2026)

1. Big Disgrace

Obálka alba Big Disgrace od Haute & Freddy
Obálka alba Big Disgrace

Rok vydání:

13. března 2026

Vydavatel:

Atlantic Records

Producent:

Michelle Buzz, Lance Shipp

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Debutové album vzniklo skromně: většina se nahrávala v ložnicích a obývácích, často v pronajatých bytech, a mixovalo se na kuchyňském stole. Lance Shipp si sám stavěl předzesilovače a kompresory a na některých skladbách přehodil přes mikrofon ponožky, aby utlumil ozvěnu místnosti, jinde šum místnosti nechal. Jako spolupracovník se objevuje Askjell, s nímž vznikly „Sophie“, „Fields of Versailles“ a „Sweet Surrender“, a „Freaks“ s ním duo napsalo v kalifornské Topanze.

Album má třináct skladeb. Otevírá je barokní „Symphony for a Queen“, kterou duo označuje za show tune desky, a navazují „Anti-Superstar“, „Sweet Surrender“ a „Scantily Clad“, píseň, ze které vyrostl mýtus Královského dvora. „Dance the Pain Away“ vyvažuje úzkost a radost, „Showgirl at Heart“ zachycuje okamžik proměny umělce a „I Like My People Weird“ je vzdorná výzva nepřizpůsobovat se. Dál následují „Shy Girl“, „Femme Hysteria“, „Fashion Over Function“, „Sophie“ a „Fields of Versailles“.

Než začnete poslouchat

Album se dotýká úzkosti a deprese. Pokud vás taková témata zasahují osobně, můžete se obrátit na Linku první psychické pomoci 116 123 (nonstop, zdarma).

↑ Zpět na přehled alb

Author

Předchozí:
Další: