PIKA – autismus nebo následek traumatu

„Charlie jí šroubky“ a „tohle je závažný autismus“. Ne, není.

Pika (pica) je opakované pojídání nejedlých předmětů. Výzkumy ukazují, že pika se vyskytuje u 14–36 % autistických lidí, často u těch s postižením a omezenou schopností řeči. Sebepoškozující chování, jako je pika, často slouží jako komunikace silného trápení v situacích, kdy není k dispozici běžný jazyk.

Autističtí lidé, zejména nemluvící jedinci vystavení donucovacím metodám, zažívají neúměrně vysokou míru traumat. Když odborníci ignorují PTSD u nemluvících autistů, u nichž se projevuje nebezpečná pika, patologizují samotný autismus, místo aby rozpoznali trauma. To zkresluje to, čím autismus ve skutečnosti je: neurotypem, nikoli souborem nebezpečného chování.

Pika u nemluvících autistů je často voláním o pomoc, které vyžaduje vyhodnocení zohledňující trauma, nikoli jen další snahu o kontrolu chování.

Jak spolu tyto jevy souvisejí:

• Mechanismus zvládání: Pika může sloužit jako způsob, jak se vyrovnat s tíživým traumatem, úzkostí nebo trápením plynoucím z PTSD.
• Emoční regulace: Akt požití nejedlých předmětů může vyvolat uvolňování dopaminu, což poskytuje dočasnou úlevu nebo rozptýlení od traumatických vzpomínek či silných emocí.
• Souběžný výskyt: PTSD a poruchy příjmu potravy (včetně piky) se často vyskytují společně; anamnéza traumatu je u lidí s těmito poruchami běžná.
• Skryté trauma: Příčinou může být psychické trauma, zneužívání nebo zanedbávání, přičemž pika je pak symptomem hlubších problémů.

Příspěvek od Henny Kupferstein