Režie a scénář:
Jiří Adámek (dnes Jiří Austerlitz)
Hudba:
Marek Doubrava
Scéna a kostýmy:
Kristýna Täubelová
Světelný design:
Jan Komárek
Projekce:
Richard Loskot
Hrají:
Anna Bubníková, Vendula Holičková, Bára Mišíková, Hedvika Řezáčová, Gustav Hašek, Mikuláš Čížek, Jan Hrovatitsch, Ondřej Nosálek, Pavol Smolárik, Daniel Šváb
Premiéra:
12. dubna 2015
Divadlo:
Divadlo Minor, Vodičkova 6, Praha 1
Doporučený věk:
od 5 let
Délka:
50 minut, hraje se v sále bez sedadel
Ocenění:
Cena divadelní kritiky 2015 za hudbu (Marek Doubrava)
Kde vidět:
Divadlo Minor. Nejbližší termíny podle prague.eu (stav k 8. 11. 2026): 15. 11. a 27. 12. 2026, vždy v 15:00. Dostupnost se mění, ověřte si ji.
Libozvuky jsou interaktivní hudební inscenace pražského Divadla Minor pro celou rodinu. Poprvé se hrály 12. dubna 2015 a dodnes zůstávají na repertoáru. Napsal je a zrežíroval Jiří Adámek, hudbu složil Marek Doubrava a právě za ni dostal Cenu divadelní kritiky za rok 2015.
O čem představení je
Libozvuky nemají klasický příběh. Stojí na zvucích, rytmu, světle a hudbě. Diváci vstoupí do prostředí, které žije podle vlastních pravidel, a pomocí světla a zvuku v něm společně vznikne bytost, kterou si nikdo předem nepřipravil. Hraje se v sále bez sedadel a představení trvá 50 minut.
Za inscenací stojí trojice, která ji vymyslela společně: režisér Jiří Adámek, scénografka Kristýna Täubelová a skladatel Marek Doubrava. Doubrava býval kytaristou skupiny Tata Bojs a vede skupinu Hm…, která zhudebňuje poezii. Na jevišti hraje deset herců a hudebníků a o obraz se starají světelný design Jana Komárka a projekce Richarda Loskota. Písně z představení vyšly a dají se koupit na iTunes a Supraphonline.
Stejný tým se později vrátil v inscenaci Tramtárie (premiéra 23. října 2022), která na Libozvuky volně navazuje a znovu pracuje s rytmem, jazykem a zvukomalbou.
Proč ji vidět z pohledu neurodiverzity
Většina divadla pro děti stojí na ději: něco se stane, postavy mluví a divák musí slovům rozumět. Libozvuky začínají dřív, tam, kde se lidé dorozumívají ještě před řečí: rytmem, melodií, barvou hlasu a změnou světla. Pro řadu neurodivergentních dětí i dospělých je právě tohle nejsrozumitelnější jazyk. Nemusí nic překládat, stačí vnímat.
Zvuk a světlo bývají v běžném životě to, co neurodivergentní lidé nejčastěji zahlcuje: hluk ulice, blikající zářivka, příliš mnoho podnětů naráz. Tady jsou naopak materiálem, z něhož se dělá krása. Anotace slibuje krajinu zvuků, ze které se nikomu nechce zpět do rušných ulic města. Zvuk tu má řád, rytmus ho dělá srozumitelným a člověk se může nechat unášet, místo aby se před ním bránil.
Vývojově se představení dotýká nejranější zkušenosti vůbec. Dítě se s pečující osobou nejdřív dorozumívá hlasem, houpáním a střídáním zvuků: jedno se ozve, druhé odpoví. Z těchto malých dialogů vzniká pocit, že svět na mě reaguje a že v něm nejsem sám. Libozvuky tuto zkušenost vracejí jako společnou hru dětí a dospělých a bytost, která v sále vzniká ze zvuku a světla, nepatří nikomu a patří všem.
Důležité je i to, že rodiče tu nejsou tlumočníky. Nemusí dítěti nic vysvětlovat ani hlídat, jestli rozumí. Jsou stejnými účastníky jako ono. Pro rodiny, v nichž se dítě dorozumívá jinak než ostatní, může být vzácné zažít situaci, kdy nikdo nemá „správný“ způsob, jak představení prožít.
Libozvuky se dají sledovat jako pozvání do světa, kde je zvuk a rytmus plnohodnotný způsob, jak být spolu, a kde nikdo nemusí rozumět ději, aby rozuměl zážitku.
Než půjdete
Představení je určené divákům od pěti let. Zvuk a světlo jsou jeho základ, takže pokud je vaše dítě na ně citlivé, vyplatí se zeptat se předem pokladny divadla (pokladna@minor.cz, telefon 222 231 351). Dítě se také může na zvuk předem naladit poslechem písní z inscenace.