Senovážné náměstí 23, Praha 1+420 775 274 281 (SMS)info@neurodiverzita.cz

The Cure

The Cure

Koláž obalů alb The Cure
Koláž obalů alb Seventeen Seconds, Pornography, Disintegration a Songs of a Lost World (zdroj: Wikipedie)

Původ:

Crawley, Anglie

Vznik:

1976

Žánr:

gotický rock, post-punk, alternativní rock

Zakladatelé:

Robert Smith a Lol Tolhurst

Studiových alb:

14

The Cure je britská kapela z Crawley, kterou v roce 1976 založili Robert Smith a Lol Tolhurst. Za padesát let prošla od ostrého post-punku přes pomalé, temné desky, které se staly základem gotického rocku, až po jasné popové písně a hudbu o ztrátě a stárnutí. Smith zůstal jediným členem, který byl v kapele vždy. Vydala čtrnáct studiových alb a víc než čtyřicet singlů.

Na této stránce najdete stručný příběh kapely, pohled neurodiverzity a všech čtrnáct studiových alb. U každého alba je shrnutí jeho nálady a témat a odkazy na poslech.

O kapele

Zakladatelé kapely se znali ze školy Notre Dame Middle School v Crawley v hrabství West Sussex. Poprvé veřejně vystoupili v dubnu 1973 na školním představení jako jednorázová kapela Obelisk. Robert Smith v ní hrál na klavír, Michael Dempsey na kytaru a Lol Tolhurst na bicí. Na začátku roku 1976 založili školní kamarádi kapelu Malice a v lednu 1977 se z ní stali Easy Cure podle písně, kterou napsal Tolhurst.

Easy Cure podepsali v květnu 1977 smlouvu s německým vydavatelstvím Ariola-Hansa. V září 1977 odešel zpěvák Peter O’Toole a zpěv převzal Robert Smith. Hansa nechtěla vydat písničku „Killing an Arab“ a navrhla, aby kapela hrála cizí písně. Členové odmítli a v březnu 1978 byla smlouva rozvázána. Poslední koncert jako Easy Cure odehráli v dubnu 1978 a poté se přejmenovali na The Cure. První album Three Imaginary Boys vyšlo v květnu 1979.

Nejdřív šlo o stručné, úsečné písně post-punku. Od druhého alba Seventeen Seconds (1980) se zvuk zpomalil a ztemněl, což vyvrcholilo albem Pornography (1982), které silně ovlivnilo vznik gotického rocku. Potom Smith začal přidávat popové písně a barevnější zvuky. K širšímu publiku se kapela dostala s alby Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me (1987), Disintegration (1989) a Wish (1992). Mezi nejznámější písně patří „Boys Don’t Cry“, „A Forest“, „Close to Me“, „Just Like Heaven“, „Lovesong“ a „Friday I’m in Love“.

Robert Smith je zpěvák, kytarista a hlavní autor písní. K hudbě se vážně dostal ve třinácti nebo čtrnácti letech a hudbu i texty většiny skladeb píše on. V 80. letech byl nějakou dobu také kytaristou Siouxsie and the Banshees, s nimiž The Cure hráli už v roce 1979 na společném britském turné. O nich máme samostatný článek: Siouxsie and the Banshees.

Po albu 4:13 Dream (2008) následovala šestnáctiletá pauza bez nové studiové desky. Songs of a Lost World vyšlo v listopadu 2024 a všechny písně na něm poprvé od roku 1985 složil sám Robert Smith. V roce 2026 tvoří kapelu Smith, baskytarista Simon Gallup, klávesista Roger O’Donnell, bubeník Jason Cooper a kytaristé Reeves Gabrels a Eden Gallup.

Pohled neurodiverzity

Hudba The Cure se od začátku točí kolem člověka, který stojí kousek stranou a pozoruje svět, v němž se ostatní tváří, že vědí, jak se mají chovat. Tuhle pozici zachycuje už první album Three Imaginary Boys. Píseň „10:15 Saturday Night“ napsal Smith v šestnácti letech u kuchyňského stolu: seděl nad kapajícím kohoutkem a byl, jak sám řekl, nesmírně zasmušilý. Z jednoho nudného večera udělal celý uzavřený svět, ve kterém se nic neděje a každý zvuk je slyšet nahlas.

Dalším velkým obrazem je ztracený člověk. Písni „A Forest“ ze Seventeen Seconds dal Smith různé výklady: jednou řekl, že vychází z dětského snu o ztrátě v lese, z něhož nešlo uniknout, později to popřel a prohlásil, že je prostě o lese. Obraz zůstává stejný: někdo jde za něčím, co se pořád vzdaluje, a nikdo kolem není. Je to pocit, který zná každý, kdo někdy cítil, že ostatní dostali návod, jak se v místnosti chovat, a on ne. Faith tenhle pocit zpomaluje do obřadů, smutku a pochybností. Píseň „The Drowning Man“ vychází z románů Mervyna Peaka o obřím hradu Gormenghast, kde všechno řídí pradávná pravidla.

Na vrcholu této cesty stojí Pornography. Smith o té době později řekl, že byl v hluboké depresi, a hudba zní jako stav, ve kterém se nedá dýchat: hustá, rychlá a bez úniku. Dává zvuk zahlcení, zoufalství a vzteku, které se v běžném rozhovoru nedají vyslovit a zůstávají v těle. Smith také uvedl, že ho k této desce přivedla skupina Siouxsie and the Banshees, o které píšeme zde.

Podoba kapely sama bourá pravidla. Smith se objevoval s rozcuchanými vlasy, rozmazanou rtěnkou a černým oblečením a zpíval o strachu, osamělosti a křehkosti, což se od mužů v rockové hudbě tradičně nečekalo. Už název „Boys Don’t Cry“ míří na pravidlo, že chlapci nebrečí, a hudba kolem něj ukazuje, jak málo znamená. Norma o tom, jak má člověk vypadat a co smí cítit, je jen společenský výkon, a The Cure ho odmítají hrát.

Silné jsou také písně o dětských strachech a o tom, jak v člověku zůstávají obrazy. „Lullaby“ z Disintegration vysvětloval Smith různě; podle jednoho z výkladů vychází z děsivých písniček, které mu jako dítěti zpíval otec a které vždycky skončily strašně. „Pictures of You“ vznikla podle rozhovorů z požáru v jeho domě; píseň se k fotografiím a vzpomínkám vrací znovu a znovu, stejně jako se paměť vrací pořád na stejné místo.

Smith nikdy nebyl jen temný. Wild Mood Swings už názvem přiznává, že nálady přeskakují z jedné krajnosti do druhé: slunečné písně tu stojí vedle těžkých, pomalých skladeb. Podobně vedle sebe stojí hravé písně jako „Close to Me“ z The Head on the Door nebo „Friday I’m in Love“ z Wish a pomalé desky jako Faith. Člověk nemusí cítit jen jednu věc a hudba tuhle proměnlivost nezakrývá, nechává ji slyšet.

Nejnovější alba se věnují ztrátě a stárnutí. Bloodflowers je pomalá, dlouhá meditace o čase a konci. Na Songs of a Lost World napsal Smith píseň „I Can Never Say Goodbye“ po smrti svého bratra a „Alone“ vychází z básně Ernesta Dowsona „Dregs“; hudba tu nechává smutek znít, aniž by ho rychle řešila. Od prvního alba po poslední zůstává společné jedno: písně jsou jako by způsob, jak dát zvuk pocitům, které se jinak říct nedají.

Studiová alba

Všech čtrnáct studiových alb v pořadí, v jakém vyšla:

  1. Three Imaginary Boys (1979)
  2. Seventeen Seconds (1980)
  3. Faith (1981)
  4. Pornography (1982)
  5. The Top (1984)
  6. The Head on the Door (1985)
  7. Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me (1987)
  8. Disintegration (1989)
  9. Wish (1992)
  10. Wild Mood Swings (1996)
  11. Bloodflowers (2000)
  12. The Cure (2004)
  13. 4:13 Dream (2008)
  14. Songs of a Lost World (2024)

1. Three Imaginary Boys

Obálka alba Three Imaginary Boys od The Cure
Obálka alba Three Imaginary Boys (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1979

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

První album je štíhlé, ostré a podivně odtažité. Kytary jsou suché, bicí lehké, baskytara často nese melodii a Smithův hlas zní tence a trochu překvapeně, jako by se zpěvák díval na vlastní písně zpovzdálí. Nálada se pohybuje mezi nudou, rozpaky, ironií a tichou nervozitou.

„10:15 Saturday Night“ uzavírá celou píseň do jednoho sobotního večera, kdy se nic neděje a jediným zvukem je kapání vody. „Another Day“ je pomalá, mlžná píseň o dnech, které se rozplývají jeden v druhém. „Subway Song“ je tichá, sevřená skladba, která končí výkřikem. Singl „Boys Don’t Cry“ na původním britském vydání není, objevil se na americké verzi alba, která dostala jméno Boys Don’t Cry.

↑ Zpět na přehled alb

2. Seventeen Seconds

Obálka alba Seventeen Seconds od The Cure
Obálka alba Seventeen Seconds (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1980

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Druhé album přináší ticho. Hudba je řídká a prostorová: tenká kytara s ozvěnou, klávesy jako mlha, jednoduché bicí a mezi tóny dlouhé mezery. Nálada je odtažitost, opatrné pozorování a pocit prázdného pokoje, ve kterém je slyšet každý zvuk. Napětí se tu nevybíjí, jen se hromadí.

„A Forest“ staví na opakující se kytarové melodii a pulzující baskytaře; zpěvák se v lese ztrácí a pořád jde za něčím, co se mu vzdaluje. „Play for Today“ je svižnější a jasnější než zbytek alba. „The Final Sound“ je jen krátká instrumentální chvíle, po které zůstane ticho. Celé album zní jako jeden dlouhý odstup od ostatních lidí.

↑ Zpět na přehled alb

3. Faith

Obálka alba Faith od The Cure
Obálka alba Faith (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1981

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Třetí album je ještě pomalejší a těžší než předchozí. Hluboká baskytara nese melodii, kytara zní z dálky, hlas je tlumený a rytmus se skoro nehýbe. Nálada je smutek, vážnost a únava z toho, že se nedá nic zachránit. Písně se točí kolem pohřbů, modliteb, pochybností a otázky, co zůstane, když zmizí jistoty.

„The Holy Hour“ otevírá album pomalou, jednotvárnou baskytarou. „The Funeral Party“ a „Doubt“ jsou ponuré a sevřené. „The Drowning Man“ vychází z románů Mervyna Peaka o Gormenghastu, obřím hradu, kde všechno řídí pradávné rituály. „All Cats Are Grey“ je bez kytary, jen s klávesami a klavírem, a patří k nejtišším a nejchladnějším chvílím alba. Desku zavírá titulní píseň „Faith“, pomalá a bez rozuzlení.

↑ Zpět na přehled alb

4. Pornography

Obálka alba Pornography od The Cure
Obálka alba Pornography (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1982

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Čtvrté album je nejhustší a nejtěžší. Zvuk tvoří zeď: bicí tlučou rychle a tvrdě, kytary a klávesy se slévají do jedné hmoty a hlas zní zahlcený ozvěnou, občas jako by se zpěvák dusil. Nálada je zoufalství, vztek, strach a pocit, že nic nemá váhu. Smith později řekl, že v letech 1981 a 1982 byl v hluboké depresi, a album zní jako zvuk tohoto stavu.

Desku otevírá „One Hundred Years“, která od první minuty říká, že na ničem nezáleží. „The Hanging Garden“ se žene na bubnech tak, že skoro nezbývá vzduch. „A Strange Day“ je nejmelodičtější místo alba, „Cold“ nese velké varhanní tóny. Titulní „Pornography“ se rozpadá do šumu a končí mluveným hlasem, který opakuje, že je třeba bojovat s nemocí a najít lék.

Než začnete poslouchat

Album je o depresi, beznaději a smrti a zní velmi tísnivě. Pokud je to pro vás těžké téma, vyberte si pro poslech klidnější chvíli. Pokud vám je těžko, můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123.

↑ Zpět na přehled alb

5. The Top

Obálka alba The Top od The Cure
Obálka alba The Top (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1984

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Po třech temných deskách přichází barevná a podivná psychedelická hra. Zvuk se pořád mění: housle, flétna, španělsky laděná „Birdmad Girl“, „Wailing Wall“ s blízkovýchodními nádechy. Nálada je rozhozená, snová a občas nervózní, jako by se kulisy za zpěvákem pořád posouvaly.

„Shake Dog Shake“ otevírá album drsným, křičivým rockem. „The Caterpillar“ je naopak světlá, skotačivá písnička s houslemi. Smith se tu zbavuje strohosti předchozích desek a zkouší, kolik barev vydrží jedno album.

↑ Zpět na přehled alb

6. The Head on the Door

Obálka alba The Head on the Door od The Cure
Obálka alba The Head on the Door (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1985

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Šesté album je pestré, svižné a na první poslech přívětivé. Písně jsou kratší, jasnější a každá má jiný zvuk. Smith chtěl, aby deska byla jako kaleidoskop, a inspiroval ho k tomu stejnojmenný nápad na albu Kaleidoscope od Siouxsie and the Banshees: mnoho různých barev na jedné desce (více v článku o Siouxsie and the Banshees).

„In Between Days“ je rychlá a svěží, ale slova mluví o plynutí času a ztrácející se blízkosti. „Close to Me“ je tichá a stísněná, rytmická jako dech v malém prostoru. „Kyoto Song“ má východní melodii, „The Blood“ je ve stylu flamenca a „Six Different Ways“ nese klavírní melodii. Poslední skladba „Sinking“ je pomalá a těžká a připomíná dobu alba Faith.

↑ Zpět na přehled alb

7. Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me

Obálka alba Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me od The Cure
Obálka alba Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1987

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Sedmé album je dvojalbum, které Smith popsal jako sbírku všeho, co měl na kapele rád, spolu s věcmi, které dosud nezkusili. Nálada se mění z písně na píseň: od divokého tance přes zasněný smutek po hlučný vztek. Je tu nejvíc barev, jaké The Cure do té doby nabídli.

„The Kiss“ je hlučná, kytarová a napjatá, s dlouhým hlukovým sólem, které zní jako výbuch. „Why Can’t I Be You?“ je rychlá a rozjařená píseň s dechovými nástroji, v níž se touha být někým jiným mění v tanec. „Just Like Heaven“ se točí v lehkých, zasněných kytarách. „If Only Tonight We Could Sleep“ je pomalá, mlhavá a s východním nádechem. „Hot Hot Hot!!!“ je tanec s funkovými kytarami.

↑ Zpět na přehled alb

8. Disintegration

Obálka alba Disintegration od The Cure
Obálka alba Disintegration (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1989

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Osmé album je vrchol pomalé, hluboké, hustě vrstvené hudby. Klávesy, kytary a baskytara se vlévají jedno do druhého, písně jsou dlouhé a rytmus stálý jako tep. Smith chtěl desku, která bude smutná, protože odpovídala jeho tehdejší náladě; blížil se třicítce a bál se, že stárne. Nálada je mlha, noc, nostalgie a strach z toho, co se ztrácí.

„Plainsong“ otevírá album velkým, zvonivým zvukem. „Pictures of You“ se pomalu vrací ke vzpomínkám a fotografiím a podle rozhovorů vznikla z požáru ve Smithově domě. „Lovesong“ napsal Smith jako svatební dar pro Mary Poole a je nejjemnější. „Fascination Street“ táhne basová linka. „Lullaby“ je plíživá píseň o pavoučím muži z dětských nočních můr. Titulní „Disintegration“ je naopak vzteklá a hlasitá.

↑ Zpět na přehled alb

9. Wish

Obálka alba Wish od The Cure
Obálka alba Wish (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1992

Vydavatel:

Fiction (Velká Británie), Elektra (USA)

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Deváté album je jasnější, hlasitější a lehčí než Disintegration, ale smutek nezmizel. Střídají se stěny kytar a lehké, skoro tančivé písně; smutek zní ve světlých barvách. Nálada je touha, naděje a zklamání, hravost i únava.

„From the Edge of the Deep Green Sea“ je dlouhá, rozlitá píseň o intenzivním vztahu; kytary stoupají a opadají jako vlny. „High“ je jasná a vznášející. „Friday I’m in Love“ je rozjařený popový hit o radosti z jednoho dne v týdnu. „To Wish Impossible Things“ je tichá a zasněná, plná touhy po něčem nedosažitelném. „Doing the Unstuck“ nese pocit uvolnění: dá se pohnout dál.

↑ Zpět na přehled alb

10. Wild Mood Swings

Obálka alba Wild Mood Swings od The Cure
Obálka alba Wild Mood Swings (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

1996

Vydavatel:

Fiction

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Desáté album je nejpestřejší a nejvíc roztěkané. Přeskakuje mezi styly: pop, latinské trubky, jazzové prvky, hluk, ticho. Nálada se mění z písně na píseň i uvnitř jedné skladby: od radosti přes nejistotu k temnotě. Název alba tedy popisuje i jeho zvuk.

„Want“ je neklidná píseň o touze po víc a víc. „The 13th“ je tanec s latinskými rytmy a trubkami. „Mint Car“ je sluneční píseň o lásce. „Jupiter Crash“ je tiché zasnění a „Numb“ pomalá a vyprázdněná. Závěrečná „Bare“ zvolňuje do těžké, temné ztišenosti.

↑ Zpět na přehled alb

11. Bloodflowers

Obálka alba Bloodflowers od The Cure
Obálka alba Bloodflowers (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

2000

Vydavatel:

Fiction, Polydor

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Jedenácté album je pomalé, rozlehlé a vážné. Písně jsou dlouhé a opakují se, kytary a klávesy se vrství pomalu a bicí jsou tlumené. Nálada je stárnutí, vyhasínání a smíření s tím, že čas ubývá. Smith označil desku za třetí část trilogie spolu s Pornography a Disintegration.

„Out of This World“ otevírá album dlouhým, plynoucím úvodem. „Watching Me Fall“ trvá přes deset minut a pomalu se zvedá do zvukové vlny. „Where the Birds Always Sing“ je jemnější a světlejší. „39“ nese věk v názvu a zní jako pohled zpět. Titulní „Bloodflowers“ album zavírá klidně a smutně.

↑ Zpět na přehled alb

12. The Cure

Obálka alba The Cure od The Cure
Obálka alba The Cure (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

2004

Vydavatel:

Geffen

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Dvanácté album je tvrdé, hlasité a syrové. Kytary jsou těžké, bicí bijí a hlas občas křičí. Těžkost tu nepramení z rychlosti, ale z hustoty zvuku a emocí. Album se nahrávalo živě v místnosti, a proto zní napjatě a bezprostředně.

„Lost“ otevírá album napjatým, nervózním zvukem. „The End of the World“ je naopak jasná a melodická. „Before Three“ je rychlá a vzdušná. Poslední „Going Nowhere“ album zavírá tichem a rezignací.

↑ Zpět na přehled alb

13. 4:13 Dream

Obálka alba 4:13 Dream od The Cure
Obálka alba 4:13 Dream (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

2008

Vydavatel:

Suretone, Geffen

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Třinácté album vedle sebe staví světlé a tmavé písně. Rychlé, hlasité kytarové skladby stojí vedle pomalých a tísnivých; nálada se mění od rozjařenosti k hořkosti. Album je plné zvuků, které připomínají dřívější desky kapely.

„Underneath the Stars“ otevírá album zasněným, rozlitým zvukem. „The Only One“ je světlá, hravá a tanečně laděná. „Freakshow“ je přímočará a hlučná. „The Hungry Ghost“ je těžká a hrozivá. „Sleep When I’m Dead“ se žene dopředu.

↑ Zpět na přehled alb

14. Songs of a Lost World

Obálka alba Songs of a Lost World od The Cure
Obálka alba Songs of a Lost World (zdroj: Wikipedie)

Rok vydání:

2024

Vydavatel:

Fiction, Polydor

Kde poslouchat:

Spotify · Apple Music · YouTube Music

O čem album je

Čtrnácté album má jen osm písní, ale každá je dlouhá a široká. Zvuk je těžký, pomalý a rozlehlý: klávesové plochy, dunivé bubny, pomalá kytara a Smithův hlas, který zní unaveně a blízko. Nálada je zármutek, osamělost, pomíjivost a smíření s tím, že nic netrvá. Album plyne jako jeden dlouhý proud.

„Alone“ začíná dlouhým klávesovým úvodem a vychází z básně Ernesta Dowsona „Dregs“. „A Fragile Thing“ je jemnější a světlejší. „Warsong“ je dunivá a napjatá. „I Can Never Say Goodbye“ napsal Smith po smrti svého bratra; píseň zní jako dlouhé loučení. „Endsong“ album zavírá velkým, dlouhým zvukem, který se pomalu rozpadá.

Než začnete poslouchat

Album se zabývá smrtí, ztrátou a smutkem. Pokud je to pro vás těžké téma, vyberte si pro poslech klidnější chvíli.

↑ Zpět na přehled alb

Author

Předchozí:
Další: