
Původ:
Salford, Anglie
Vznik:
1976
Zánik:
1980
Žánr:
post-punk
Zakladatelé:
Bernard Sumner a Peter Hook
Studiových alb:
2
Joy Division byla britská kapela ze Salfordu, která vznikla v roce 1976 a patří k zakladatelům post-punku. Tvořili ji zpěvák a textař Ian Curtis, kytarista a klávesista Bernard Sumner, baskytarista Peter Hook a bubeník Stephen Morris. Za čtyři roky vydala dvě studiová alba a několik singlů. Skončila v květnu 1980 smrtí Iana Curtise.
Na této stránce najdete stručný příběh kapely, pohled neurodiverzity a obě studiová alba. U každého alba je shrnutí jeho nálady a témat a odkazy na poslech. Příběh kapely i obě alba se dotýkají nemoci, deprese a sebevraždy, proto jsou u nich upozornění.
O kapele
Sumner a Hook založili kapelu po koncertu Sex Pistols v červnu 1976. Curtis se nabídl jako zpěvák i textař. Původně se skupina jmenovala Warsaw; poslední koncert pod tímto jménem odehrála na Silvestra 1977 v Liverpoolu a poté se přejmenovala na Joy Division. V roce 1978 vydala vlastním nákladem EP An Ideal for Living. To zaujalo manchesterského televizního moderátora Tonyho Wilsona, který ji podepsal u svého nezávislého vydavatelství Factory Records.
Raný zvuk ovlivnil punk, ale brzy se z něj vyvinul řídký, atmosférický styl, kterým se kapela zařadila mezi průkopníky post-punku. Debutové album Unknown Pleasures vyšlo v červnu 1979. Na obalu je graf signálů z radiového pulsaru, který navrhl Peter Saville.
Ian Curtis se narodil 15. července 1956. Byl zpěvákem, textařem a příležitostně také kytaristou. Na pódiu byl známý tichým vystupováním a zvláštním tanečním stylem, který připomínal epileptické záchvaty, jež se u něj začaly objevovat na konci roku 1978. Trápilo ho rozpadající se manželství, deprese a epilepsie a s rostoucí slávou mu nemoc ztěžovala vystupování; občas prodělal záchvat přímo na pódiu.
Curtis zemřel sebevraždou 18. května 1980, den před první severoamerickou cestou kapely, ve věku 23 let. Druhé album Closer vyšlo o dva měsíce později. Zbývající členové se spolu s klávesistkou a kytaristkou Gillian Gilbert přejmenovali na New Order a pokračovali s elektronicky laděným zvukem. Pokud vám je těžko, můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123.
Pohled neurodiverzity
Hudba Joy Division je o tom, jaké je žít v těle a v hlavě, které nejdou ovládat. Ian Curtis psal o ztrátě kontroly, o odcizení, o strachu z vlastního těla a o osamělosti uprostřed lidí. Písně nejsou výkřik, spíš pozorování zevnitř: chladné, tiché a přesné, jako by je psal někdo, kdo se na vlastní prožívání dívá z odstupu.
Nejpřímější je „She’s Lost Control“ z alba Unknown Pleasures. Curtis ji napsal podle mladé ženy s epilepsií, kterou poznal při práci v rehabilitačním centru v Macclesfieldu. Žena měla záchvaty, kdykoli přišla na úřad, a Curtis později zjistil, že na záchvat zemřela. Sám měl epilepsii, která mu byla diagnostikována v roce 1979. Píseň zachycuje, jak tělo na chvíli převezme vládu nad člověkem a okolí jen přihlíží, a rytmus přitom zůstává pravidelný a studený.
Nemoc se prolínala s Curtisovým životem na pódiu i mimo něj. Čím víc kapela koncertovala a čím větší byl tlak na výkon, tím častější a silnější záchvaty měl. Zpočátku o nemoci ochotně mluvil, později se uzavřel a hovořil jen o tom nejnutnějším. Je to zkušenost, kterou zná mnoho lidí s neviditelnými nemocemi nebo s odlišným fungováním těla: okolí vidí jen povrch a porozumění přichází pozdě.
Druhé album Closer je ještě pomalejší, prázdnější a tišší. Texty ovlivnil spisovatel J. G. Ballard, zejména sbírka zhuštěných románů The Atrocity Exhibition z roku 1970, podle níž se jmenuje první skladba. Zvuk působí, jako by mezi posluchačem a písní bylo sklo: každý nástroj má vlastní prostor a mezi nimi zůstávají mezery. „Isolation“ staví osamělost už v názvu doprostřed a hudba kolem ní zní tak, že ji člověk spíš pozoruje, než aby v ní žil.
Písně se nedají číst zpětně jako vysvětlení Curtisovy smrti. Měl těžkou epilepsii, depresi, problémy v manželství a tlak z rostoucí slávy, ale o jediné příčině nevíme nic, a texty jsou především umění, ne deník. Joy Division ukazují, že o ztrátě kontroly, strachu a osamělosti jde mluvit přesně, klidně a bez ozdob.
Studiová alba
Obě studiová alba v pořadí, v jakém vyšla:
- Unknown Pleasures (1979)
- Closer (1980)
1. Unknown Pleasures

Rok vydání:
1979
Vydavatel:
Factory Records
Producent:
Martin Hannett
Kde poslouchat:
O čem album je
Debut je ostrý, chladný a napjatý. Baskytara vede melodii, kytara hraje krátké, suché údery, bicí jsou přesné a každý nástroj má kolem sebe prázdný prostor. Hlas je hluboký a pevný, ale zní jako z velké vzdálenosti. Nálada je neklid, strach z toho, co se děje v těle i kolem něj, a odcizení od lidí.
„Disorder“ otevírá album rychlým bubnováním s ozvěnou a pocitem, že je těžké vůbec vnímat, co se kolem děje. „She’s Lost Control“ vychází z příběhu mladé ženy s epilepsií, kterou Curtis poznal v práci; Curtis později zjistil, že žena zemřela na záchvat. Zvuk je pravidelný, studený a sevřený a píseň popisuje, jak tělo přebírá vládu a okolí jen přihlíží. „New Dawn Fades“ pomalu roste z jednoho motivu, napětí se stupňuje až do kytarového sóla. „Shadowplay“ je rychlá a temná, „Interzone“ svižná a ostrá. Závěrečná „I Remember Nothing“ je skoro bez rytmu, s ojedinělými zvuky, a nechává posluchače s prázdnem.
Než začnete poslouchat
Album se dotýká nemoci, ztráty kontroly nad tělem a smrti. Pokud je to pro vás těžké téma, vyberte si pro poslech klidnější chvíli.
2. Closer

Rok vydání:
1980
Vydavatel:
Factory Records
Producent:
Martin Hannett
Kde poslouchat:
O čem album je
Druhé album je pomalejší, prázdnější a tišší než první. Víc se tu objevují syntezátory, hlas je hlubší a bicí jsou často tlumené. Nálada je osamělost, rezignace a vnitřní chlad. Písně se rozvíjejí pomalu a často se vracejí k jednomu opakujícímu se motivu.
„Atrocity Exhibition“ otevírá album neklidnými bubny a drsným, trhaným kytarovým zvukem; název vzal Curtis ze sbírky zhuštěných románů J. G. Ballarda. „Isolation“ je kratší a na krátkou chvíli rozjasňuje těžký mrak alba elektronickým rytmem a tenkým klávesovým tónem. „Heart and Soul“ a „The Eternal“ jsou pomalé, hluboké a smutné. „Decades“ album zavírá dlouhým, tichým syntezátorovým zvukem, který se pomalu vytrácí.
Než začnete poslouchat
Album vyšlo po smrti zpěváka a je o osamělosti, ztrátě a smrti. Pokud je to pro vás těžké téma, vyberte si pro poslech klidnější chvíli. Pokud vám je těžko, můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123.