Po čem děti s autismem touží

Jak rozumět autismu

Po čem děti s autismem touží

Když jsem studoval Psychologii zdraví, pod vedením Václava Břicháčka, jedna spolužačka dělala výzkum toho, co si nejvíce přejí děti z dětských domovů. Nebylo velkým překvapením, že kompletní, funkční rodinu. Přesto se každý rok účastnila dobrovolnické aktivity, kde sbírala od lidí vánoční dárky pro děti z dětských domovů. Seděl jsem vedle ní, protože jsem věřil, že šlo o dobrou věc. Lidé nám nosili hračky, mobily, mp3 přehrávače, panenky. Ale nikdy nepřišel nikdo, kdo by splnil přání číslo jedna. Možná jsme seděli na špatném místě…

Děti s autismem mají taky svá přání, touhy, fantazie, věci, které jim dělají radost, přestože to možná nedávají najevo. Někdy jsme jako rodiče zoufalí z toho, že nemluví, že pořád rozsvěcují a zhasínají, že nechtějí dělat, co po nich chceme a vůbec nevidíme to, co máme před očima – že si třeba pořád dokola hrají s vláčkem, že je baví si házet písek do vlasů, že je baví cákat vodou. Někdy nás to může i štvát, protože co je to za blbou zábavu. Podobně to může být i u verbálních dětí s autismem. Na Facebooku si jedna maminka stěžovala, že její sen by chtěl být Hollywoodský režisér, ale že to se mu přece nemůže splnit a tak ho od toho odrazují.

Temple Grandin toužila po tom pracovat se zvířaty. Navzdory doporučení lékaře, aby ji maminka dala do ústavu vystudovala základní, střední i vysokou školu, stala se autoritou ve svém oboru, má několik patentů a přednáší na univerzitě v Coloradu. Já toužím po tom, aby v ČR byla silná autistická komunita, která pomůže autistům i jejich rodinám a dalším porozumět autismu.

Někdy je nesmírně těžké poznat, po čem děti s autismem touží, ale jindy to máme denně před očima a možná i proto to nevidíme. V jedné rodině bylo dítě , které, pokaždé, když šli na vycházku (dítě v kočárku, ze kterého odmítalo vystoupit), pokaždé brečelo, protože toužilo po tom, aby šli do hračkářství, mezi krásné, barevné, kulaté balónky. Rodiče tomu nerozuměli a divili se tomu, proč od první křižovatky dítě tak usilovně pláče.

Jak můžu svému dítěti pomoci v tom, po čem touží? Nejlepší jsou ty cíle, které se zdají úplně absurdní. Hollywoodský režisér… To neznamená, že dítě chce teď hned být v Hollywoodu v té režisérské židli, ale možná si chce jen na to hrát. Nebo chce natáčet videa na iPad nebo na mobil a ukazovat je rodičům, nahrát je na YouTube. Kreslit si scénáře a storyboardy. Někdy stačí všimnout si potřeby a pomoci ji naplnit.

Možná to není tak jednoduché, jak to zní, ale pokud má dítě s autismem touhu být Hollywoodským režisérem, podpora jeho zájmu nic nezkazí.

Jeden z důvodů, proč řada z nás není tam, kde jsme jako děti kdysi chtěli být, je, že jsme od svých rodičů neustále slyšeli, že se to nemůže splnit a že to dokáže jen jeden z miliónu. Ve chvíli, kdy jsme se stali rodiči autistického dítěte ale všechny podobné pravdy o životě přestaly platit. Nebo se pletu?