Nebezpečné terapie autismu

Jak rozumět autismu

Nebezpečné terapie autismu

Na obrázku je smutné dítě v kšiltovce

Nejnebezpečnější terapie nejsou ty, které stojí rodiče mnoho peněz a času, nemají žádný přínos, jsou založené na nesmyslných výplodech fantazie a vedené narcistickými terapeuty. Nejnebezpečnější terapie jsou ty, které dočasně, dlouhodobě nebo i trvale poškodí sebevědomí a identitu dítěte. Vytvoří v dítěti jistotu, že takové, jaké je, je špatné, a že se musí chovat určitým specifickým způsobem, protože jinak si „zaslouží“ být špatné. Nejedno centrum terapie autismu provozuje takové terapie i v ČR. 

Autismus – Porouchané dítě a život s prokletím

Z pohledu dítěte a jeho vývoje ty nejhorší terapie a nejhorší terapeuti pracují s konceptem toho, že dítě je porouchané, samotné dítě tomu učí a udržují ho v tom. Možná v domnění, že vytvořením legendy o autismu, který je prokletím mu dítě snáze porozumí.

Mohou tak vznikat třeba legendy o tom, že autismus je součástí dítěte jako pohádková bytost, skřítek, šotek nebo démon, a že ta bytost může za všechno zlé – že se kvůli autismu trápí rodiče, že dítě je terčem šikany, že nemá kamarády.

Stejně jako v pohádce je tu naštěstí řešení: Pokud se dítě bude chovat určitým způsobem nebo použije určité zaříkadlo, tak „zlého skřítka“ přemůže, ovládne nebo dokáže kontrolovat. Tím se všechno vyřeší, rodiče se přestanou trápit, šikana skončí a vše bude fajn. 

Některé instituce jdou tak daleko, že v dětech mohou vytvářet dojem, že jde o jakousi formu dobrodružné hry, kdy skrze různé programy a nácviky dané instituce dítě nad „skřítkem“ vyhraje. 

Problém je v tom, že „skřítek“ je součástí dítěte a pokud dítě vyhrává nad skřítkem, vyhrává nad sebou samým. Jinými slovy, jediným smyslem takového programu je naprosté potlačení osobnosti a identity dítěte.

Děti, kterým není pomoci

Problém číslo 1: Skřítek autismus

Za všechno může „skřítek“ autismus. Ten může za to, že dítě je šikanováno a nemá kamarády. Ten může za to, že dítě je nešťastné a rodiče unavení. Jediný, kdo může vše zachránit je samo dítě, pokud se stane hrdinou a díky speciálnímu výcviku (nácvikům) skřítka přemůže. Bude se chovat tak, jak si to všichni přejí a dospělí v jeho okolí pak nebudou unavení, vrstevníci ho nebudou šikanovat a naopak ho budou mít rádi. Konečně bude mít kamarády. Jen se musí hlídat, aby mělo skřítka vždy pod kontrolou – pokud by se vrátil do jeho života, nastane problém. 

Grandiózní manipulace učí dítě nenávidět sebe sama. Terapeutem dosazený koncept „skřítka“ vymezuje součást osobnosti dítěte, která se projevuje autisticky a která autisticky prožívá svět. Dítě pak učí, že všechny s ní spojené pocity, vjemy a prožitky jsou negativní a nenormální a je třeba je potlačovat nebo vytěsnit. „Zlý skřítek“ svádí ve fantazii dítěte souboj s „hodným dítětem“. Hodné dítě je definováno souborem externě (terapeutem, rodičem, učitelem…) definovaných vlastností a projevů chování, které jsou dle okolí dítěte žádoucí a chvályhodné. Dítě, které se chová tak, jak mu to našeptává „skřítek“ je šikanované. Dítě, které se chová jako „hodné dítě“ je přijímané a milované. Kterým dítětem byste chtěli být? Celá tato manipulace se ne skrytě, avšak zcela veřejně opírá o citové vydírání. 

Problém číslo 2: Za všechno může dítě

Unavení rodiče, šikana ze strany vrstevníků a učitelů, nepochopení, nepřijetí. Za to všechno může dítě, protože má v sobě skřítka, který si dělá co chce a dítě ho nemá pod kontrolou. Jediný, kdo celou věc může vyřešit je samotné dítě a to jedině tak, že dostane skřítka pod kontrolu a udrží jej pod kontrolou. 

Terapeut se prostřednictvím této legendy vzdává svojí odpovědnosti za výsledek „terapie autismu“ a zároveň obrací proti dítěti celý jeho svět – rodinu, kamarády, učitele. Dítě, které bude poslouchat a udělá vše tak, jak se mu řekne má šanci na lásku. Dítě, které neposlechne, všechny zklame – maminku, tatínka, sourozence, kamarády, paní učitelku. Pokud dítě zklame, terapeut za to nemůže. On přece udělal maximum – řekl dítěti, co přesně musí udělat.

Problém číslo 3: Dítě vězněné v temnotě, strachu a úzkosti

Dítě se musí kontrolovat a ovládat. Musí být perfektní. Nesmí ani na vteřinku pochybit. Pokud to nezvládne, přijde o celý svět a zůstane samo. Jen ono a ten zlý skřítek, který mu zničil celý život.

Autistické děti prožívají silnou úzkost a strach a nesou si je dál svými životy i v dospívání a dospělosti. Možná za nimi stojí i to, že dospělí v jejich okolí nedokážou adekvátním způsobem reagovat na jejich chování. Projevuje se to i sníženou délkou dožití u autistů, za kterou může výzkumy prokázaný zvýšený počet sebevražd a sebevražedných tendencí. Úzkost dítěte z toho, že by mohlo selhat využívá terapeut jako bod do kterého vrazí kůl, na kterém stojí celá legenda o skřítkovi. Tento bod je ovšem zásadní – setkává se v něm narcismus terapeuta, spolu s bezbranností autistického dítěte.

Autistické dítě se zoufale snaží najít kontrolu, pevný bod, jistou reakci okolí, která pro něj může být prvním krokem na cestě k validaci vlastního já (identity) a k budování sebevědomí. 

„Narcistický terapeut“ využívá nejistoty autistického dítěte a neznalosti rodiče k tomu, aby sám našel kontrolu tím, že získá plnou kontrolu nad chováním dítěte. Kontrola nad druhými totiž narcistním osobnostem umožňuje se vypořádat s vlastní úzkostí a pocitem nepřijetí.

Skřítka jde zabít jen jedním způsobem

Zlý skřítek dítěti zkazil celý život. Jak se ho jen zbavit?

Co se ale stane, pokud dítě nedokáže udržet skřítka pod kontrolou? Pokud budou rodiče nadále unavení, dítě šikanované a bez kamarádů? Jak se může dítě zbavit skřítka, který žije v jeho hlavě? Existuje jen jediný způsob… Scénář, který je nebezpečnější, než modrá velryba. Grandiózní manipulace vnucuje dětem schizofrenní představy o tom, kým jsou. Malé děti může přítomnost skřítka trápit, patrně s ním ale mnoho nesvedou. Pokusy o to navždy situaci vyřešit jsou mnohem častější v období puberty a rané adolescence. Bohužel, některé jsou úspěšné.

Autismus není nepřítel

Autismus je součástí identity, jedním z faktorů které určují osobnost autistického dítěte, dospívajícího i dospělého. Způsob, jakým se autistické dítě chová je svébytný a je určen tím, jak funguje jeho psychika a neurologické uspořádání. Veškeré chování autistického dítěte má svoje příčiny a jeho smyslem je umožnit dítěti zpracovat vnitřní i vnější prožitky, aniž by došlo k poškození mozku, rozvoji patologických stavů nebo k jiným negativním jevům.

Při komunikaci s autistickým dítětem, ve snaze pomoci mu vjemy a prožitky zpracovat, je zcela zásadní porozumění. Tím se autistické děti nijak neliší od těch neautistických. Rodič nebo odborník musí rozumět tomu, co způsobilo daný stav, co dítě prožívá za emoci, jakou cítí fyzickou bolest nebo jiný smyslový vjem, který ovlivňuje jeho prožívání. Dítě, dospívající nebo i dospělý se může naučit prožitky a emoce zpracovat v prostředí zdravého a jistého vztahu, aniž by došlo k narušení, poškození nebo znásilnění jeho osobnosti a identity. 

Pokud se rodiče setkají s tím, že někdo vytváří ve vztahu k dítěti a jeho prožívání legendy o skřítkovy, jako je ta, která je popsaná výše, nebo jiným způsobem vyvolává v dítěti dojem, že nemůže být přijímáno takové, jaké je, je třeba okamžitě ukončit daný program, zabránit dané osobě v dalším přístupu k dítěti. Popsaná metoda manipulace nejenže nemůže dítěti pomoci, ale jde o formu zneužívání a psychického týrání dítěte, které může mít velice vážné následky.