Autor:
Albert Camus
Originální název:
L’Étranger
Překladatel:
Miloslav Žilina (vydání Garamond 2005)
Jazyk:
česky
Rok vydání:
1942 (první české vydání 1947)
Nakladatel:
Václav Petr (první vydání), nejnověji Leda (2024)
Kde sehnat:
Cizinec je krátký existencialistický román Alberta Camuse z roku 1942. Vypráví o muži, který se odmítá tvářit, že cítí to, co se od něj čeká, a o společnosti, která ho právě za to soudí.
O čem kniha je
Hlavním hrdinou je úředník Meursault, Francouz žijící v Alžíru. Dozví se, že mu v domově pro seniory zemřela matka, a odjede na pohřeb. Protože se s ní dlouho neviděl a už si neměli co říct, její smrt ho nijak zvlášť nezasáhla. Na pohřbu neplakal a hned druhý den šel se svou přítelkyní Marií do kina na komedii. Pak se seznámí s Raymondem, který se chce pomstít své bývalé milence, a v druhé části knihy Meursault uvažuje o životě a jeho smyslu. Odmítá se obrátit k Bohu, ačkoli ho k tomu kaplan neustále přesvědčuje. Při soudu se velká pozornost věnuje tomu, jak se choval po matčině smrti.
Proč ji číst z pohledu neurodiverzity
Následující je náš výklad. Camus knihu nepsal jako příběh o autismu ani o jiné neurodiverzitě a Meursault nemá žádnou diagnózu.
Soudí ho za to, že nepředvádí správné emoce. Meursault nelže o tom, co cítí. Neplakal, nepředstíral smutek a řekl to, co si myslel. Společnost, která ho posuzuje, se nezajímá o to, co doopravdy prožívá, ale o to, jestli splnil očekávaný vzorec truchlení. Mnoho neurodivergentních lidí zná zkušenost, že jejich prožívání se přehlíží, protože se navenek neprojevuje „správně“.
Přímost a doslovnost. Vypravěč popisuje svět stručně a věcně, bez vysvětlování a bez společenské vatičky. Pro čtenáře, kteří sami mluví přímo, to může být osvobozující. Jiným tato přímost přijde chladná. Kniha ukazuje, jak snadno se z jiného způsobu vyjadřování stane důkaz „nedostatku“ citu.
Tělo a smysly. Slunce, horko a světlo mají v příběhu nezvykle velkou váhu a Meursault na ně reaguje velmi silně. Čtenáři, kteří znají přecitlivělost na vjemy, si toho mohou všimnout.
Meursault na ztrátu matky nereaguje očekávaným způsobem a svět mu to nedokáže odpustit. Dá se číst i jako příběh o tom, jak společnost trestá odlišné způsoby prožívání smutku a citů. Kniha nechává otevřené, zda jde o necitlivost, nebo o jiný způsob, jak se zachází s bolestí.
Než začnete číst
Kniha je krátká (v Garamondu 124 stran), ale filozoficky náročná. Je v ní smrt, zabití a soud. Dnes se také často čte kriticky v kontextu koloniálního Alžírska, kde jedna z obětí zůstává bez jména.