Originální název:
Bakemono no ko (バケモノの子, The Boy and the Beast)
Rok:
2015
Režie:
Mamoru Hosoda
Země:
Japonsko
Kluk ve světě příšer je animovaný film japonského režiséra Mamoru Hosody z roku 2015 o devítiletém chlapci, který po smrti matky utekl do ulic Tokia a ocitl se ve světě zvířecích bojovníků. Hosoda film sám napsal a natočil ho ve vlastním studiu Chizu.
O čem film je
Ren je devítiletý kluk, kterému zemřela matka. Otec se neozývá a k příbuzným, kteří by se o něj měli postarat, se vrátit odmítá. Toulá se po tokijské čtvrti Šibuja, spí v zapadlých uličkách a krade jídlo. Tam si ho všimne Kumatecu, hrubý a svéhlavý medvědí bojovník ze světa příšer, který do Tokia zabloudil zadními uličkami.
Svět příšer se jmenuje Džútengai a jeho dosavadní vládce se chystá odejít a znovu se zrodit jako božstvo. Za nástupce navrhuje dva bojovníky: oblíbeného Iózena, otce dvou synů, a silného, ale osamělého a líného Kumatecua. Vládce Kumatecuovi poradí, ať si najde učedníka. Kumatecu tedy nabídne Renovi, aby se jím stal. Chlapec to zprvu zlostně odmítne, ale ze zvědavosti ho do Džútengai následuje a cestu zpět už nenajde. Dostane nové jméno Kjúta a vyrůstá po boku muže, který neumí učit, naslouchat ani vysvětlovat.
Vztah se začíná hýbat až ve chvíli, kdy Kjúta pochopí, že se může učit pozorováním, a Kumatecua napodobuje při domácích pracích. Osm let poté je z něj zdatný šermíř a Kumatecu má poprvé kolem sebe vlastní stoupence. Kjúta mezitím najde cestu zpět do lidského světa, potkává dívku Kaede a zjišťuje, že ho otec celou dobu hledal. Stojí mezi dvěma životy a ani v jednom se necítí celý.
Proč ho vidět z pohledu neurodiverzity
Film vypráví o dítěti, které přišlo o domov dřív, než se stačilo naučit, komu věřit. Ren neutíká za dobrodružstvím. Utíká před dospělými, kteří o něm chtějí rozhodovat, a pod vztekem, který mu dodává sílu, je smutek, který nikdo nepojmenoval. Film jeho hněv nezlehčuje ani nepotlačuje. Ukazuje, že vzteklé dítě bývá dítě, které zůstalo samo se ztrátou, a že nenávist k otci, který se neukázal, se v něm usazuje jako tmavá prázdnota.
Kumatecu není vzorový otec. Je hlučný, výbušný a líný, a o výchově neví nic. Hosoda ale ukazuje, že dítěti nemusí stačit dokonalý dospělý, stačí dospělý, který zůstane. Vztah mezi nimi roste z každodennosti, ze společného vaření, úklidu a hádek, ne z poučování. Kjúta se učí tím, že pozoruje a napodobuje, což je cesta, která dobře sedí mnoha neurodivergentním dětem: výklad nepomáhá, dokud nevidí, jak se věc dělá, a nemá vedle sebe někoho, kdo ji dělá s ním. A mění se i Kumatecu. Chlapec od něj přijímá, ale zároveň ho učí slyšet druhého.
Kjútův dvojí život připomíná zkušenost každého, kdo se musí přizpůsobovat. V Džútengai je člověk mezi příšerami a příšery se lidí bojí. V Tokiu je z něj chlapec bez rodiny, který se musí znovu naučit žít mezi lidmi. V obou světech něco skrývá a nikde nemůže být celý. Když pak odmítne otce i Kumatecua, přeplní ho vlastní prázdnota. Zahlcení tu nevyřeší argument ani rozumná rada. Kaede ho zklidní náramkem, který pomáhá jí, když se jí zmocňuje úzkost. Je to malé, praktické gesto člověka, který zná podobný stav z vlastní zkušenosti.
Zrcadlem Kjúty je Ičiróhiko, Iózenův starší syn. Také on je člověk, kterého jako nemluvně našli na ulici v Tokiu, a vyrostl mezi příšerami v domnění, že je jednou z nich. Když pozná pravdu, prázdnota v něm převládne a změní ho v hrozbu. Film nedělá z Ičiróhika prostého padoucha. Rozdíl mezi ním a Kjútou není v povaze, ale v tom, že Kjúta měl kolem sebe lidi, kteří ho dokázali vrátit zpátky, kdežto Ičiróhiko zůstal se svou odlišností sám.
Film se dá sledovat jako příběh o tom, že odlišnost sama o sobě nebolí tolik jako osamělost, ve které ji člověk nese. A jako příběh o výchově, kde nezáleží na tom, kolik toho dospělý umí, ale na tom, zda je s dítětem i ve chvíli, kdy se mu to nedaří.
Než začnete sledovat
Film trvá 119 minut. Od první scény se věnuje ztrátě rodiče a osamělosti dítěte a v závěru přibývají intenzivní bojové scény, ve kterých jde o život. V jednom okamžiku postava zvažuje, že se obětuje. Hodí se pro starší děti a dospívající spolu s dospělým, se kterým si o něm mohou potom promluvit.