Xenoblade Chronicles

Xenoblade Chronicles je série velkých japonských RPG, v nichž lidé žijí na zkamenělých tělech bohů, na hřbetech obřích titánů nad mořem mraků nebo ve světě, kde voják žije deset let. Vzniká ve studiu Monolith Soft pod vedením Tetsuyi Takahashiho, spolutvůrce Xenogears, a vrací se v ní stále stejná témata: rozdělený svět, ztráta a smutek a otázka, kdo píše scénář našeho života.

O sérii

Předpona „xeno“ znamená cizí nebo podivný. Právě setkání s cizím, od strachu po porozumění, je pro celou sérii dobrým klíčem.

První Xenoblade Chronicles vyšlo v roce 2010 na konzoli Wii. Následovalo samostatné sci-fi Xenoblade Chronicles X (2015, Wii U), pak Xenoblade Chronicles 2 (2017) a Xenoblade Chronicles 3 (2022), které uzavírá příběh trojice číslovaných dílů. První dva díly na sebe zpočátku nenavazují, třetí spojuje budoucnosti obou jejich světů.

K hlavním hrám patří tři příběhové expanze: Future Connected (epilog prvního dílu, 2020), Torna – The Golden Country (prequel druhého dílu, 2018) a Future Redeemed (2023, příběh z doby před třetím dílem). V tomto článku jsou řazeny ke „svému“ dílu. Díl X stojí stranou: odehrává se v jiném světě a s ostatními příběhově nesouvisí.

Než začnete hrát

Pořadí. Nejjednodušší je jít podle vydání: Xenoblade Chronicles (včetně epilogu Future Connected), X kdykoli, Xenoblade Chronicles 2, Torna – The Golden Country a nakonec Xenoblade Chronicles 3 s expanzí Future Redeemed. Třetí díl totiž spojuje budoucnosti světů prvních dvou a odkazuje na jejich zápletky. Expanze doporučujeme hrát až po hlavní hře, kterou doplňují, protože prozrazují většinu jejích tajemství.

Citlivá témata. Válka, smrt blízkých, ztráta domova a v několika dílech i smrt hlavních postav. U každého dílu najdete konkrétní upozornění. Text níže prozrazuje zápletky, části s postavami jsou označené.

Díly série

1. Xenoblade Chronicles

O čem hra je

Dva obří bohové, Bionis a Mechonis, se kdysi zabili v souboji a zkameněli. Na jejich tělech dnes žijí národy: na Bionis lidé, High Entia a Nopon, na Mechonis mechanická rasa Mechonů. Mladý badatel Shulk z Colony 9 zkoumá meč Monado, jediný, který dokáže Mechony zasáhnout. Když na kolonii zaútočí, uchopí ho, začne vidět střípky budoucnosti, přijde o přítelkyni Fioru a vydá se za pomstou vzhůru po těle boha. Doprovází ho kamarád Reyn a postupně další, a pomsta se mění v otázku, proč ti dva obři vůbec bojují.

Proč ji hrát z pohledu neurodiverzity

Prvním důvodem je Shulk a způsob, jakým se věnuje svému zájmu. Je to badatel, kterého uchvátil jeden předmět, meč Monado, a studuje ho do hloubky, dřív než ostatní pochopí, proč na něm tolik záleží. Meč mu ukazuje, co se stane, dřív než se to stane, většinou něčí smrt, a Shulk to nemůže vypnout. Ví víc, než by chtěl, a nese to sám. Kdo zná zaujetí, které ostatní nechápou, a zároveň vědomí, že vidí věci, které jiní nevidí, se v něm pozná.

Druhým je otázka, zda je budoucnost daná. Shulkovy vize se naplňují, a přesto příběh ukazuje, že vize nejsou osud a že se dá jednat, i když člověk ví, co přijde. V souboji to znamená, že vidíte nepřátelský útok ještě před dopadem a můžete mu předejít. Kdo od dětství slyšel, jak má jeho život vypadat, ocení závěr, ve kterém hrdina odmítne napsaný scénář.

Třetím je způsob, jakým hra zachází se smutkem a odlišností. Shulka žene ztráta a pomsta mu dává směr, a teprve když se setká s nepřítelem, začne se ptát, co ty dva světy drží ve válce. Hněv se tu ukazuje jako nejhlasitější podoba smutku, který potřebuje čas. Melia, princezna a hybrid dvou národů, nikam úplně nepatří a hledá místo, kde nemusí vysvětlovat, kdo je. A Mechoni s tvářemi jsou ve skutečnosti lidé uvěznění ve strojích bez přístupu k vlastní paměti, tedy obraz člověka, který je veden tělem, jež mu nepatří.

Nejsilnější citáty

„Teprve teď chápu. Budoucnost našich dětí patří jen jim. Ač jsme je stvořili my, jejich životy jsou v jejich rukou. A i kdyby byla cesta osudu taková, jak jsi ji ustanovil ty, naučím tě, jak mocná je jejich vůle vzepřít se.“

Než začnete hrát

Je to dlouhé, vážné vyprávění o válce, smrti blízkých a ztrátě domova. Má smysl odehrát celý hlavní příběh a teprve potom epilog Future Connected, který se odehrává rok po něm a patří hlavně Melii. Následující díly na první hru odkazují, a proto je dobré začít právě jí.

Informace o hře: Wikipedie, KeenGamer, Nintendo. Děj a postavy jsou převyprávěny vlastními slovy.

↑ Zpět na přehled dílů

2. Xenoblade Chronicles X

O čem hra je

Je rok 2054. Zemi zničila válka dvou cizích sil a lidé prchají v obřích archách. Jedna z nich, White Whale, havaruje na neznámé planetě Mira, kde přeživší založí město New Los Angeles a vojenskou organizaci BLADE. Jejím úkolem je najít Lifehold, část lodi s většinou přeživších. Hráč si vytvoří vlastní postavu, která se probudí bez paměti, a spolu s ostatními z BLADE prozkoumává planetu plnou divokých tvorů a dalších inteligentních bytostí, například Nopon a Ma-non. Ganglion, uskupení spojené s cizí válkou, chce lidstvo vyhubit.

Proč ji hrát z pohledu neurodiverzity

Prvním je zkušenost cizince. Všichni na Miře jsou přistěhovalci a hráčova postava je navíc člověk bez minulosti, který se musí učit nepsaná pravidla společnosti od lidí, kteří je znají. Kdo si někdy připadal jako host ve světě, kde všichni ostatní pravidla chápou intuitivně, v tom pozná známý pocit. Postava se je naučí a dobude si své místo.

Druhým je otázka formy a identity. Přeživší zjistí, že jejich těla jsou mimeosomy, stroje napodobující lidskou fyziologii, zatímco ta skutečná leží v Lifeholdu, a to může být blízké lidem, kteří roky hrají to, co se od nich čeká. Strach z cizího je tu navíc oboustranný: Ganglion se bojí lidí a Elma, jediná mimozemská bytost na palubě, naznačuje, že totéž platí naopak, a přitom právě ona ostatní vede a zachraňuje. Lao, který přišel o rodinu, ukazuje, jak se pocit křivdy může změnit v útok na ty, kdo přežili.

Než začnete hrát

Hlavním tématem je ztráta domova a otázka, co jsme ochotni obětovat pro přežití. Definitive Edition z roku 2025 přidává nový příběhový obsah, dvě nové společnice a novou oblast.

Informace o hře: Wikipedie, Xeno Series Wiki, Nintendo. Děj a postavy jsou převyprávěny vlastními slovy.

↑ Zpět na přehled dílů

3. Xenoblade Chronicles 2

O čem hra je

Alrest je svět bez pevné země. Z moře mraků vyčnívají obří titáni a na jejich hřbetech i uvnitř žijí lidé. Někteří z nich, tzv. Driveři, dokážou probudit z jádrového krystalu bytost zvanou Blade, která s nimi sdílí život a po jeho smrti všechno zapomene. Osiřelý sběrač vraků Rex najde Pyru, legendární Blade zvanou Aegis, a slíbí jí, že ji doprovodí do Elysia, legendárního ráje. Pronásleduje je teroristická skupina Torna a k Rexovi se cestou přidávají Nia, Tora, Mòrag a Zeke, každý se svým Bladem.

Druhý díl je celý o bezmoci a o tvoření. Stvořitel Klaus chtěl vybudovat bezchybný svět a jeho pokus měl katastrofální následky. Sám pak rozpůlil své tělo i vědomí na dvě bytosti, které se musely vydat každá svou cestou. Podobnou touhu vytvořit, co svět nenabízí, má i Tora. Nopon nemůže být Driverem, a tak si vlastními rukama postaví umělého Blade, Poppi, a vytvoří si tak společnici, kterou mu přirozený řád odepřel. Hra se ptá, kde končí snaha napravit svět a začíná touha ho předělat podle sebe, a co dělá s člověkem, když na to, co potřebuje, nemá nárok.

Proč ji hrát z pohledu neurodiverzity

Prvním důvodem je vztah mezi Driverem a Bladem, který stojí na vzájemné závislosti. Driver s Bladem sdílí život a po Driverově smrti Blade všechno zapomene. Hra tak ukazuje, jak intimní a těžko rozpustná může být vazba na jediného člověka a co zbude tomu, kdo o ni přijde.

Druhým je otázka, jak se člověk stává sám sebou po zranění a odmítnutí. Pyra a Mythra sdílejí jedno tělo: Mythra v zármutku zničila celého titána a ze sebe pak oddělila druhou osobnost, mírnější Pyru. Příběh nechce jednu z nich vymazat a v závěru žijí obě. Nia je Flesh Eater, Blade, která pohltila lidské buňky, a svět takové bytosti považuje za neetické; roky se proto skrývá a teprve v družině se před ostatními přemění do své pravé podoby. Zeke vozí s sebou želvu, která mu připomíná domov, a Tora, který se nemohl stát Driverem, si postavil vlastní Blade Poppi.

Třetím je otázka, kdo smí rozhodovat o tom, jak má svět vypadat. Stvořitel Klaus chtěl svět bez lidských omylů a jeho experiment se nepovedl: příběh varuje před každým plánem, který chce lidi předělat podle představy o bezchybném světě, což je blízké paradigmatu neurodiverzity, podle něhož je odlišnost přirozená variace, ne chyba k opravení. Proti tomu stojí Rexova vytrvalá naděje, kterou drží při sobě druhé, a místo, které vyvržence přijme, může být přitom samo nebezpečné: Nie nabídla první domov Torna, organizace, která chce zničit svět.

Nejsilnější citáty

„My lidé… Být zapomenut je horší než smrt. Proto se tak úpěnlivě snažíme zanechat na tomto světě svou stopu.“

„Za jeden lidský věk se sejde a rozejde nespočet lidí. Ale až svíce života zakolísá a dohoří, čí tvář se k tobě nakloní, aby tě přivítala? Šťastný, kdo může usnout v tichu úsměvu, který tehdy spatří. Ne, nežádám si „navždy“. Stačí mi jediná chvíle, je-li s ní. Co si ale počne ten, komu ji nikdo nedopřál? Cesta se vine bez konce a já nemohu jinak než jít. Dokud půjdu, mohu doufat, že jednou přijde den, kdy znovu spatřím její úsměv. A ta naděje mě drží nad hladinou.“

„Někdy jsem přemýšlela, proč musím žít věčně. Pořád dál a dál, a konce nikde. Ale teď je to jiné. Jsem ráda, že jsem po celou tu dobu vydržela. Loučení bolí, ale patří k tomu, čím jsem. A přece… snad… jednou zavřu oči navždy rada, a vedle mě bude někdo, kdo mi je drahý.“

Než začnete hrát

Už v prvních kapitolách umírá člen družiny a hra to vypráví vážně. Expanze Torna – The Golden Country se odehrává 494 let před hlavní hrou a ukazuje, jak se z ublížení rodí pomsta a jak se Jin stal protivníkem z hlavní hry. Hrajte ji až po hlavní hře, protože odhaluje její tajemství. Obsahuje domácí násilí a smrt hlavních postav.

Informace o hře: Wikipedie, Wikipedie (Torna), KeenGamer, Nintendo. Děj a postavy jsou převyprávěny vlastními slovy.

↑ Zpět na přehled dílů

4. Xenoblade Chronicles 3

O čem hra je

Aionios vznikl splynutím světů prvních dvou her. Dvě země, Keves a Agnus, spolu vedou nekonečnou válku a jejich vojáci žijí jen asi deset let; kdo svůj čas přežije, doufá v obřad Homecoming. Zemřelé vyprovázejí hrou na flétnu off-seeři, mezi nimi Noah z Kevesu a Mio z Agnusu. Spolu s dalšími čtyřmi vojáky, Lanzem, Eunie, Senou a Taionem, dostanou od umírajícího muže moc zvanou Ouroboros a rozhodnou se zjistit, proč válka neskončí.

Proč ji hrát z pohledu neurodiverzity

Prvním důvodem je život, který je předem určený. Hrdinům je osmnáct, Mio devatenáct, a svět jim dopřává jen asi deset let a dělá z nich vojáky dřív, než by si mohli vybrat. Přesto si vytvářejí vlastní vztahy, i s lidmi z druhé strany fronty. Kdo má pocit, že se ho okolí snaží zařadit do role, která mu nesedí, v tom může najít oporu.

Druhým je to, že každá z postav zvládá ztrátu jinak a žádný způsob není špatný. Noah je navenek klidný a uzavřený, přitom vyprovází každého padlého, Lanz vyjadřuje city hlasitě a bez filtru, Eunie schovává starost za ostrý humor a Taion se opírá o logiku a plány a jeho nedůvěra zpočátku slouží jako štít. Příběh ukazuje, že spolu tyto způsoby fungují, a smutek tu má rituál: off-seeři vyprovázejí mrtvé hudbou a smrt se bere vážně.

Třetím je to, že nenávist má svého správce. Ukáže se, že vojáci jsou klony postavené proti sobě a že válku vede organizace Moebius, aby sklízela životní energii. Hranice mezi „námi“ a „jimi“ není přirozená a každá dvojice Ouroborosu se skládá z vojáka z Kevesu a z Agnusu. Noah a Mio jsou reinkarnace konzulů, kteří už jednou neuspěli, a emocionální jádro příběhu tvoří historie opakovaných selhání, která tentokrát dojde dál. Na konci se světy oddělí a lidé zapomenou, ale vazby přežijí: to, co jsme prožili spolu, se v nás uloží.

Nejsilnější citáty

„Před každým z nás leží dvě cesty. Levá a pravá. Co čeká na té, kterou zvolíš? Naděje? Nebo zoufalství? Stále dokola, jak bez konce vybíráš. A tebe, jako všechny, to volení provází po celou dobu. Jsou-li výsledky podle tvého, dobře. Ale když ne… co potom? Budeš plakat, zlomen žalem, nebo řvát vzteky? Napadlo tě někdy žádat, aby se čas zastavil? Toužit, aby „teď“ trvalo navždy?“

„Svět nezmizí, když zavřeš oči. Vezmi měsíc… Proč myslíš, že svítí? Snad proto, že se na něj díváme? Jistěže ne. I kdyby lidé zmizeli, svítil by dál a ozařoval zemi pod sebou. A přece jsme to my, kdo mu dává smysl. Říkáme „dneska je nějaký bledý“ nebo „svítí víc než jindy“. A stejně tak můžeme teď dát smysl světu, nebo ho změnit. Je to výsada, kterou jsme měli štěstí získat.“

Než začnete hrát

Třetí díl hodně staví na znalosti prvních dvou: kdo je nezná, spoiluje si je a zároveň ztratí část síly. Hra se věnuje válce mladých lidí a rituálům kolem smrti. Expanze Future Redeemed, která se odehrává dávno před hlavním dějem, ukazuje děti hrdinů z minulých her, Nikola, syna Shulka a Fiory, a Glimmer, dceru Rexe a Pyry, které o svém původu nevědí. Hrajte ji až po hlavní hře.

Informace o hře: Wikipedie, Xeno Series Wiki (Future Redeemed), Nintendo. Děj a postavy jsou převyprávěny vlastními slovy.

↑ Zpět na přehled dílů