Autor:
Terry Pratchett (1948–2015), anglický spisovatel
Původní název:
Discworld
Česky:
Úžasná Zeměplocha
Země:
Velká Británie
Vznik:
1983 (Barva kouzel) až 2015 (Pastýřská koruna, vyšla po autorově smrti)
Počet děl:
41 románů, k tomu povídky a doprovodné knihy
Podoby:
knihy, divadelní hry, televizní filmy, počítačové a deskové hry
Překladatel:
Jan Kantůrek (1948–2018); první díl vyšel česky roku 1993 u Talpressu
Zeměplocha je vymyšlený svět, který Terry Pratchett popsal ve čtyřiceti jedné knize: plochý kotouč, který nesou čtyři sloni na krunýři obří želvy a který se pomalu plaví vesmírem. Začalo to jako parodie na fantasy, ale z legrace postupně vyrostlo vyprávění o městě, moci, smrti, předsudcích a o tom, jak v nespravedlivém světě zůstat slušným člověkem.
O světě
Zeměplocha je kotouč s okrajem, přes který padá oceán v obří vodopád. Stojí na hřbetech čtyř slonů a ti na želvě, která se jmenuje Velká A’Tuin. Kam plave a proč, neví nikdo. První kniha, Barva kouzel, vyšla v roce 1983 a hrála si s tím, co o fantasy znáte: s čaroději, draky a hrdiny.
Další knihy se od parodie postupně posunuly dál. Jsou to samostatné příběhy a číst je lze v téměř libovolném pořadí, přesto tvoří několik větví podle toho, kdo je ve středu: čarodějové z Neviditelné univerzity, čarodějky z horské země Lancre, Smrť, Městská hlídka města Ankh-Morpork, bývalý podvodník Vlahoš von Rosret a mladá čarodějka Tonička Bolavá (Tiffany Aching). Poslední kniha, Pastýřská koruna, vyšla v roce 2015 po Pratchettově smrti, který zemřel na Alzheimerovu chorobu. Za života prodal přes osmdesát milionů knih, Zeměplocha vyšla ve třiceti sedmi jazycích a v devadesátých letech byl nejprodávanějším britským autorem. Rytířem byl povýšen v roce 2009.
Do češtiny knihy překládal Jan Kantůrek. Sestavil si databázi přes tři a půl tisíce jmen, bylin, zvířat i jedů, aby se vtipy a odkazy neztratily. Sám Pratchett prý říkal, že o překlady se nemusel bát jen v Nizozemsku a v Česku.
Zeměplocha se dočkala i dalších podob. Televize Sky natočila filmy Otec prasátek (2006), Barva kouzel (2008) a Zaslaná pošta (2010), hrají se divadelní adaptace, existují počítačové a deskové hry. U nás Zeměplochu dlouhodobě uvádělo pražské Divadlo v Dlouhé a inscenují ji i ochotnické soubory.
Místa a obyvatelé
Ankh-Morpork je největší město Disku: špinavé, obchodní, plné korupce a lidí všeho druhu. Vládne mu lord Vetinari, Patricij. Uprostřed města stojí Neviditelná univerzita, škola čar, v níž se čarodějové starají hlavně o dobré jídlo. Knihovníkem je tu orangutan, kterým se po magické nehodě stal jeden z čarodějů.
Mrakoplaš je čaroděj, který neprošel školou, zná jediné kouzlo a většinu času prožívá útěkem. Jeho společníkem je Dvoukvítek, první turista na Disku, a Zavazadlo, truhla na nohou, která za ním věrně chodí. Z kraje Lancre pocházejí čarodějky bábi Zlopočasná, přísná a nesmírně silná, a stařenka Oggová, hlasitá a laskavá. Smrť, vysoká postava v černé kápi, jezdí na koni a mluví VELKÝMI PÍSMENY.
Městská hlídka je policie Ankh-Morporku. Velí jí Samuel Elánius, unavený cynik z řad prostých lidí, který se musí vyrovnávat i s vlastní schopností k násilí. Pod ním slouží trpaslíci, trollové a vlkodlaci i Karotka Rudykopalsson, člověk vychovaný trpaslíky a možný právoplatný dědic trůnu, který o trůn nestojí.
Zeměplocha a pohled neurodiverzity
Zeměplocha je svět, ve kterém se nemusíte hodit do předepsané role. Mrakoplaš neprošel školou čar a hrdinou se stane proti své vůli. Karotka je člověk mezi trpaslíky. V Hlídce slouží trpaslice, která se rozhodla žít otevřeně jako žena. Skoro každá postava je někde mimo svou skupinu a humor míří většinou na pravidla, která ji vyčleňují, ne na ni samotnou.
Bábi Zlopočasná věří, že svět je plný tvarů příběhů, které lidi vedou, pokud je nepoznají. Kdo je prostuduje, může je používat i měnit. Je to dobrý obraz toho, jak role zvenčí řídí chování, a zároveň návod: kdo pravidla zná, může je dodržet i porušit podle vlastní volby. Samuel Elánius ukazuje druhou stranu. Pevná role, řád a práce ho drží, když se bojí, co v sobě nosí, a hlídat něco, co je větší než on sám, mu pomáhá být tím, kým chce být.
Zeměplocha jako celek je neurodivergentní svět. Nikdo tu není měřítkem normality: čarodějové, čarodějky, trpaslíci, trollové, vlkodlaci, Smrť i obyčejní měšťané vnímají a prožívají svět po svém a svět se nesnaží být jedinou správnou mírou. Proto se v ní dá poznat tolik čtenářů a žádnou postavu není třeba vypichovat. Odlišnost tu bývá spíš dar, který okolí musí naučit číst, než chyba, kterou je třeba opravit.
V knize Šňupec vyšetřuje Elánius vraždu a při tom se zastane goblinů, kteří byli dosud posledním druhem, který se na Disku „smí“ nenávidět. Jeho vyšetřování z nich dělá plnohodnotný druh s vlastním právem. Podobné téma se táhne celou sérií, od trpaslíků a trollů ve Hlídce až po tuto knihu: předsudek vůči jinakosti se mění, jen když se někdo zeptá a poslouchá.
A pak je tu Smrť. Ve čtvrté knize, Mort, je hlavní postavou jeho učeň a Smrť sám je poprvé ve středu příběhu. V jiné knize opustí svůj post poté, co Mort a jeho žena zahynou při nehodě. Zeměplošská Smrť sleduje lidi s trvalým zájmem a ztráta, s níž má co do činění, ho přitom nenechává chladným. Poslední kniha série se loučí s bábi Zlopočasnou a čtenář ví, že se loučí i autor. Zeměplochu lze číst jako dlouhý rozhovor o tom, jak být sám sebou, být s druhými a smířit se s tím, že všechno jednou skončí.
Série a jejich postavy
Zeměplocha se dá číst po liniích. Každá má svého hrdinu nebo téma a vlastní tón, od parodie fantasy přes detektivku a divadlo po příběh o dospívání a o průmyslové revoluci. České rozdělení knih na linie je přibližné, protože se postavy a místa prolínají, ale pomáhá se v sérii zorientovat. Všechny knihy včetně doprovodných najdete v samostatném článku Zeměplocha: všechny knihy.
Čarodějové: Mrakoplaš a Neviditelná univerzita
Série začíná u Mrakoplaše, nedostudovaného mága, kterému je na klobouku napsáno „mák“. Nezvládne téměř žádné kouzlo, ale má dokonale vyvinutý pud sebezáchovy a díky němu přežije události, které by zničily kdekoho jiného. V Barvě kouzel a navazujícím Lehkém fantastičnu putuje s Dvoukvítkem, prvním turistou Zeměplochy (ten se vrací ještě v Zajímavých časech), a s Zavazadlem, magickou truhlou na stovce nožiček, která ho věrně následuje. První díly se bavily kulisami klasické fantasy: hrdiny, draky, poklady a zaklínadly. Pozdější knihy z nich dělají komedii o vzdělávání, byrokracii a moci.
Zázemím je Neviditelná univerzita, škola čar v Ankh-Morporku. Vedou ji převážně bláznivé nebo pošetilé staré mágové a studenti se tu učí magii hlavně nepoužívat, protože každá akce má svou reakci. Mágové se vracejí v řadě knih, například v Posledním kontinentu, a Mrakoplaš, který nakonec za téměř sebevražednou misi dostane sedm titulů, o které nikdo nestál, se v nich objevuje i jako vedlejší postava.
Mrakoplaš
Mrakoplaš je nedostudovaný mág, kterému se do hlavy zasekne jedno z Osmi velkých kouzel a nenechá v ní místo pro žádné další. Je to nejslavnější zbabělec Zeměplochy a svou zbabělost nijak neskrývá. Z běhu si udělal životní filozofii: při útěku nezáleží na tom, kam člověk běží, ale odkud.
Jeho tělo reaguje dřív než rozum. Ostražitost a instinkt k útěku mu znovu a znovu zachraňují život a všechny zkušenosti ho nenaučily být odvážnějším. Rodiče nezná, matka mu podle jeho vlastních slov utekla ještě před narozením. Svět v něm pořád hledá hrdinu a Mrakoplaš trvá na tom, že jím není.
Dvoukvítek
Dvoukvítek přijíždí z Agateánské říše na Vyvažovacím kontinentu, kde pracoval jako pojišťovací agent, a je prvním turistou na Zeměploše. Je optimistický a naivní, věří, že se mu nemůže nic stát a že všechny problémy vyřeší rozumná domluva. Mrakoplaš o jeho inteligenci pochybuje, ale Dvoukvítkova důvěra v lidi často funguje lépe než Mrakoplašův cynismus.
Knihovník
Knihovník je zaměstnanec Magické knihovny Neviditelné univerzity. V Lehkém fantastičnu ho mocné zaklínadlo změní v orangutana a on odpovídá slovem „Ook“, které ti, kdo ho znají, umějí číst v mnoha významech, od zdvořilé omluvy po varování.
Čarodějky z Lancre
Lancre je malé horské království v horách Beraní hlavy a čarodějky tu nejsou jen kouzelnice: jsou to bylinkářky, rádkyně a ty, které rozsuzují spory. Linie začíná Čaroprávností, v níž se Esk stane první ženou, která zdědí mágovu hůl, a narazí na pravidlo, že mágové jsou muži a ženy jsou čarodějky. Bábi Zlopočasná z ní marně chce udělat čarodějku a nakonec jí pomůže dostat se na univerzitu.
Soudné sestry jsou příběh podobný Macbethovi a Hamletovi: trojice čarodějek chrání lancreský trůn, schová dědice u kočovných herců a posune v království čas o patnáct let. Podle knihy vznikla divadelní hra, kterou hrálo pražské Divadlo v Dlouhé v letech 2001 až 2014. K sérii dále patří Čarodějky na cestách, Dámy a pánové, Maškaráda a Carpe Jugulum. Ke trojici se později přidává Anežka Nulíčková, tělnatá dívka s ohromujícím hlasem a druhou osobností jménem Perdita X.
Bábi Zlopočasná
Esmeralda Zlopočasná je nejmocnější čarodějka Zeměplochy a zároveň ta, která svou moc nejvíc krotí. Její specializací jsou hrany, půjčování a takzvaná hlavologie: psychologie, která využívá placebo a nocebo. Lidé vidí klobouk a plášť, vědí, že je před nimi čarodějka, a její magie funguje.
Podle L-Space Wiki je soutěživá, ctižádostivá, má prudkou povahu a ostrý jazyk. Její sestra Lily byla zlá, a tak musela být Esmeralda ta dobrá, což ji nikdy netěšilo. Stejně jako Elánius a Smrť drží v sobě temnotu, kterou se tajně obává, a tuhle kontrolu nad sebou nikdy nepovolí. Když její matka umírala, zůstala doma a pečovala o ni.
Stařenka Oggová
Gyta Oggová je nejmilovanější tyran svých příbuzných v dějinách. Vládne klanu patnácti dětí a příliš mnoha vnoučat a pravnoučat a její bezzubé dásně i kocour Silver jsou děsivější než ona sama.
Magráta Česneková
Magráta je nejmladší z trojice, zastánkyně okultních šperků a sabatů za úplňku. V Soudných sestrách se zamiluje do královského šaška a v Dámách a pánech se za něj, už krále Lancre, provdá. V knize Carpe Jugulum se jim narodí dcera Esmeralda Lancreská.
Smrť
Smrť je vysoký kostlivec v černé kápi, jezdí na koni jménem Truhlík a mluví VELKÝMI PÍSMENY. Je to antropomorfní personifikace smrti a objevuje se jako vedlejší postava ve všech knihách kromě Svobodnýho národa a Šňupce. Poprvé ve středu příběhu stojí v Mortovi, kde si vezme za učně chlapce Morta.
Smrť má společníky: sluhu Alberta, hlodavčí obdobu Krysí Smrť a hlavně vnučku Zuzanu. Mort se zamiluje do Smrťovy adoptivní dcery Ysabell, oba pak Smrť opustí a stanou se vévodou a vévodkyní ze Sto Helit. Zahynou při nehodě a jejich dcera Zuzana je v pozdějších knihách hlavní postavou, například v Těžkém melodičnu, v Otci prasátek a ve Zloději času.
Smrť
Smrť je anthropomorfní personifikace smrti na Zeměploše. Jeho jurisdikce sahá jen na Zeměplochu a nezabíjí, ale zajišťuje, aby život skončil, jak má. Mluví VELKÝMI PÍSMENY, má rád kočky a v pozdějších knihách přijme osiřelé dítě.
Zpočátku šlo o pouhou funkci. Až s časem se z ní stala osobnost, kterou Pratchett popisuje jako sympatickou a vtipnou. V Sekáči je zbaven povinností a poprvé zažívá, jak mu ubývá života v přesýpacích hodinách. Auditoři reality chtějí Smrť nahradit někým s menší osobností, a právě proto je jeho identita tolik důležitá. Sám o sobě by ho šlo označit jako ztělesněnou povinnost.
Zuzana Stohelitská
Zuzana, vévodkyně ze Sto Helit, je dcera Morta a Ysabell a Smrťova vnučka. Rodiče ji poslali do internátní školy, aby ji uchránili před nadpřirozenem, a ono ji přesto dohnalo. Když Smrť v Těžkém melodičnu opustí úřad, zasahuje do děje.
Městská hlídka
Městská hlídka je policie Ankh-Morporku a linie o ní začíná knihou Stráže! Stráže!: Karotka, naivně čestný mladík vychovaný trpaslíky, přijde do zkaženého města a přidá se k Noční hlídce, která je v rozkladu. Jeho kolegové desátník Noby Nóblhóch a seržant Fred Tračník mu pomáhají vidět věci složitěji a kapitán Samuel Elánius řeší záhadné vraždy, spiknutí v nejvyšších kruzích a objevení nebezpečného draka.
Dnes hlídka čítá asi sto padesát lidí a patří do ní trpaslíci, trollové, vlkodlačice Angua, upírka, zombie, golem, chrlič i skřítci. Hlídka má Denní a Noční oddíl a Říční oddíl s neustále se potápějícím člunem. Řada knih se týká předsudků mezi druhy a práva, které platí pro všechny. Knihy: Stráže! Stráže!, Muži ve zbrani (cena Akademie science fiction, fantasy a hororu 1997), Nohy z jílu, Hrrr na ně!, Pátý elefant, Noční hlídka, Buch! a Šňupec.
Samuel Elánius
Samuel Elánius pochází z chudé rodiny a jeho předek Vimes, přezdívaný Kamenná tvář, kdysi svrhl monarchii a krátce vládl městu. V šestnácti vstoupil do Noční hlídky kvůli jídlu, uniformě a drobným přivýdělkům. V první knize o hlídce je kapitánem čtyřčlenné party, která se jen tak šourá po ulicích, a sám sebe považuje spíš za opilce než za alkoholika. Pití mu pomáhalo: podle Tračníka jsou ostatní lidé mírně opilí, aby se jim neotevřela celá hrůza reality, kdežto Elánius to „vlastní opilství“ nemá a vidí všechno příliš zřetelně.
Jeho nitro popisuje Pratchett jako noční Ankh-Morpork, kde se dveře otevírají podle míry vzteku. Uvnitř nosí temnou stránku, kterou čtenáři znají jako Bestii, a drží ji na uzdě zákonem. Nestojí o spravedlnost, která bere věci do vlastních rukou. Zákon musí platit pro všechny, jinak neplatí pro nikoho, a proto v knize Jingo neochotně zatkne i samotného Vetinariho. Na otázku, kdo hlídá hlídače, odpovídá, že on. A kdo hlídá jeho? Také on sám, přes „vnitřního strážníka“, který ho v knize Buch! uchrání před entitou, která se mu snaží vstoupit do mysli.
Elánius je postava s asi největším vývojem v celé Zeměploše. Sňatek se Sibylou je zlomový bod, po kterém přestane pít, a po narození syna na konci Noční hlídky se z něj stane otec, který mu čte každý večer přesně v šest hodin knížku o zvířátkách. Rituál ho drží při smyslech, protože právě díky němu je pro něj doma bezpečný přístav. Kdo ho na začátku potkal jako rozbitého kapitána, ve Šňupci vidí velitele, který ví, kdo je, a umí s tím žít.
Karotka Rudykopalsson
Karotka je ve skutečnosti dědic trůnu, ale moc a sláva ho nezajímají. Je to dvoumetrový člověk vychovaný trpaslíky a celou svou identitu staví na tom, co dělá, ne na tom, kým se narodil. Trůn nechce, protože mu stačí být strážníkem.
Svět bere doslova a metafory nemá v lásce. Když mu Elánius ve Stráže! Stráže! řekne, ať na padoucha „hodí knihu“, Karotka to pochopí přesně tak. Všechno tohle zastiňuje jeho smysl pro čest a spravedlnost: pravidla platí pro každého stejně a lidé by měli říkat, co si myslí. Mnozí čtenáři v něm proto poznávají autistické rysy, aniž by je kniha pojmenovala.
Angua von Überwald
Angua je Karotkova přítelkyně a zároveň vlkodlačice, první vlkodlak v hlídce. Ví, jaké to je žít ve světě vysoké citlivosti. Ve vlčí podobě převládá čich a ten jí zprostředkovává svět tak, jako lidem zrak. Proto chodí v civilu na místa činů, aby cítila, co se tam stalo. Zločinci o ní vědí a házejí pachové bomby, které ji zahltí.
Zná i druhou stranu: musí se před ostatními maskovat. Lidé, kteří vlkodlaky neznají, ji považují za velmi krásného psa, a v lidské podobě se snaží být vegetariánkou, aby potlačila zvířecí instinkty. Z rodiny, kde se o moc pere, utekla a dlouho se toulala z města do města, než našla místo, kde ji berou takovou, jaká je.
Noby Nóblhóch
Noby je desátník, který nosí v kapse potvrzení o tom, že je člověk. Podepsal ho sám Vetinari po výpovědi porodní báby a stojí v něm, že podle pravděpodobnosti jde o lidskou bytost. Jeho okolí ho vnímá jako něco jiného, a tak má oficiálně papír na to, co ostatním nikdo nezpochybňuje.
Je to drobný zloděj, který „nachází“ věci, a dítě násilného otce, který ho bil. Přesto se v hlídce udrží. Elánius na to odpovídá, že na světě jsou i podivnější lidé než desátník Nóblhóch. Hlídka je jedno z mála míst, kde nemusí dokazovat nic dalšího.
Nac Mac Fíglové
Nac Mac Fíglové, česky též Svobodnej národ nebo piktmužíčci, jsou šest palců vysocí rusovlasí modří mužíčci, kteří rádi pijí, kradou a bojují. Bojují se zbraněmi, ale hlavně nohou a hlavou, žijí v mohylách dávných králů a ženy jsou u nich vzácné, proto mají klan, který vede kelda. Jsou to nejobávanější z víl, zvlášť když pijí.
V českém překladu mluví tak, že se Jan Kantůrek nechal inspirovat brněnským hantecem a moravskými nářečími, v originále je to skotský dialekt. Kdysi pracovali pro královnu víl, ale vzbouřili se, a poprvé se objevují ve Svobodnejm národě jako pomocníci Toničky Bolavé. Je to jediná kniha série, v níž není Smrť.
Tonička Bolavá
Knihy o Toničce Bolavé jsou psané stylem příběhů pro mladší čtenáře, přibližují se ale knihám o čarodějkách a vyšly s podtitulem „Příběh ze Zeměplochy“. Ve Svobodnejm národě je Toničce devět let a v Křídě proti královně elfů, která unáší děti, vyhraje s pánví v ruce a se vzpomínkami na babičku. V Klobouku s oblohou se jedenáctiletá Tonička vydává do učení ke slečně Rovnovodovážné, kde se učí každodennímu řemeslu čarodějek, obyčejné pomoci ostatním, a brzy se ji snaží ovládnout zlojroj.
Další knihy jsou Zimoděj, Obléknu si půlnoc a Pastýřská koruna. V poslední Bábi Zlopočasná umírá a svůj odkaz zanechá Toničce, elfové svrhnou Královnu víl a Tonička se snaží zabránit jejich plánu s pomocí Nac Mac Fíglů, Stařenky Oggové a Magráty Česnekové.
Tonička Bolavá
Tonička je devítiletá dívka z Křídy a čtenářům se představuje jako dítě, které umělo číst slova ještě před tím, než je dokázalo vyslovit. Její babička Bolavá, pastýřka, zemřela dva roky před událostmi Svobodnej národ.
Nejvíc ji vyznačuje takzvaný První pohled, tedy schopnost vidět to, co tam opravdu je, a Druhé myšlení, přemýšlení o vlastním myšlení. Wikipedie ji popisuje tak, že čarodějka je „vyhrazená rozumná osoba“ své komunity. Tonička se to učí od dětství: vidět svět jasně, nenechat se zmást a nést odpovědnost za ostatní.
Vlahoš von Rosret a průmyslová revoluce
Na Zeměplochu dorazí pokrok. Začíná Zaslanou poštou: Vlahoš von Rosret je odsouzený podvodník, jehož poprava byla jen předstíraná, a lord Vetinari mu nabídne volbu mezi službou poštmistra a dveřmi k hluboké jámě. Pošta je v žalostném stavu, nedoručené dopisy šeptají a Vlahoš zjistí, že všechna pošta musí být doručena. Vymyslí poštovní známky a razítka, rozběhne zapomenuté doručování s pomocí golemů a stane se soupeřem Velké linky, soustavy semaforových věží, kterou řídí podvodník Nadosah Pozlátko.
V dalších knihách (Nadělat prachy, Pod parou) vede Vlahoš banku a mincovnu a Zeměplocha se mění na technologickou metropoli, kterou provázejí i samostatné knihy Pravda o novinách a Semafory. Zaslaná pošta vyšla i jako dvoudílný film televize Sky (2010).
Vlahoš von Rosret
Vlahoš von Rosret (v originále Moist von Lipwig) je podvodník, kterého Vetinari těsně před popravou povolá na místo poštmistra. Vyrůstal bez zázemí: ve škole ho šikanovali, a tak utekl a stal se potulným podvodníkem. Sám sebe vypráví nespolehlivě, takže čtenář nikdy neví, kolik z jeho příběhu je pravda.
Jeden kritik ho označil za opak Elánia. Pošta a později banka ho vyženou z role podvodníka a naučí ho dělat něco, co lidem pomáhá. Vzrušení, které potřebuje, mu dává i vztah se slečnou Srdénkovou.
Slečna Srdénková
Adora Belle Dearheart je dcera zakladatele společnosti Grand Trunk Semaphore, o niž rodinu připravil podvodník. Je cynická, rozzlobená a silná kuřačka, pracuje pro Golem Trust a je jedinou, kdo se nenechá Vlahošovými triky snadno oklamat. Právě proto se do ní zamiluje.
Havelock Vetinari
Jeho lordstvo Havelock Vetinari je Patricij, diktátor Ankh-Morporku, vystudovaný v cechu vrahů. S Elániem ho pojí napjaté, ale funkční spojenectví, a Vlahošovi nabídne volbu mezi poštou a propastí.
Samostatné romány
Několik knih nepatří k žádné lince. Pravda líčí vznik ankh-morporského tisku. Malí bohové (1992, česky 1997) jsou příběhem nepříliš chytrého novice Bruty, který se setká s nejvyšším bohem své církve, Omem, nedopatřením vtěleným do malé želvy. Podle teorie knihy je síla boha úměrná počtu věřících a jediným opravdu věřícím je právě Bruta. Protikladem je diákon Vorbis, krutý a bigotní šéf církevní policie, a země Efebe, svobodná a tolerantní.
Ve Zloději času vystupují mniši historie, kteří střeží historii Zeměplochy. K samostatným románům patří také Pyramidy.
Bruta
Bruta je prostý, nepříliš chytrý novic omniánské církve a jediný, kdo opravdu věří. Pod jeho vedením se církev změní z nesnášenlivé ortodoxie v církev tolerance a porozumění pro odlišné výklady.
Lu-Tze
Lu-Tze, zvaný Metař, je starší mnich historie z kláštera Oi Dong. Mniši historie střeží historii Zeměplochy, ale on sám někdy do času zasáhne, protože zná lepší možnost. Je malý, holohlavý, v špinavém rouchu a polorozpadlých sandálech a rád kouří vlastní smradlavé cigarety. Většinou se potlouká s koštětem v ruce a využívá toho, že metařů si nikdo nevšímá. Pěstuje bonsajové hory a vyhýbá se bojovým uměním, pokud nemusí.
Mikuláš ze Slova
Mikuláš ze Slova (v originále William de Worde) je první novinář Ankh-Morporku. Je druhorozeným synem šlechtického rodu a odmítl se stát knězem, správcem pozemků i vojákem, protože se mu protivilo zabíjet lidi, které neznal. Od dětství miloval psaní a čtení a v Ankh-Morporku se stal písařem a posléze novinářem.
Než začnete číst
Zeměplochu není nutné číst od první knihy. Barva kouzel je nejstarší a nejvíc parodie, další linie, třeba o Městské hlídce nebo o čarodějkách, začínají samostatně a lze je číst postupně. Humor stojí na slovních hříčkách a narážkách, které jsou v češtině řešené jinak než v originále, takže čtení je občas hra na hledání odkazů.
Většina knih je veselá, ale některé se dotýkají smrti, násilí, předsudků a ztráty, a závěr série je smutný, protože se autor loučí se svým světem.