Autor:
Carl R. Rogers
Originální název:
A Way of Being
Překladatel:
Jiří Krejčí
Jazyk:
čeština
Rok vydání:
originál 1980, česky Portál 1998 (2. revidované vydání 2014)
Nakladatel:
Portál, Praha
Kde sehnat:
Způsob bytí (v originále A Way of Being, 1980) je souborná kniha pozdějších textů Carla Rogerse, v níž shrnuje, k čemu za dlouhý profesní život dospěl. Podtitul zní Klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. Rogers už nemluví jen o terapii. Zajímá ho, co znamená být s druhými lidmi tak, aby se v jejich přítomnosti mohli rozvíjet, ať je to v ordinaci, ve škole nebo ve skupině.
O čem kniha je
Základem je přesvědčení, na kterém Rogers postavil celé své dílo: člověk má v sobě schopnost růst a daří se jí, když najde vhodné vztahy. Z toho vychází přístup zaměřený na člověka. Rogers ho přenáší z terapie do výchovy a vzdělávání, práce se skupinami i do širších otázek společnosti.
Zvláštní pozornost věnuje empatii. Nechápe ji jako dovednost nebo postup, ale jako způsob, jak být s druhým: vstoupit do jeho světa, vnímat jeho významy a nesoudit je. Kniha obsahuje také osobní texty, v nichž Rogers mluví o stárnutí.
Proč ji číst z pohledu neurodiverzity
Hlavní myšlenka knihy říká, že pomáhající vztah není technika, ale způsob bytí. Je to přítomnost bez hodnocení a bez snahy člověka přetvořit. Právě to je opakem toho, co neurodivergentní lidé často znají z terapií a výchovy zaměřených na přiblížení normě.
Rogersovo pojetí empatie vede k otázce, kterou si neurodiverzní pohled klade také: nejde o to, v čem se druhý liší od normy, ale jak vypadá svět z jeho místa. Neurodivergentní lidé často zažívají, že jejich vnitřní svět čtou druzí podle cizího klíče a rozdíl vnímají jako nezájem, nezdvořilost nebo přecitlivělost. Rogers nabízí opačný postup: neodhadovat, ale ptát se a ověřovat, zda jsem druhému porozuměl.
Rogersův přístup stojí na tom, že vnitřní svět každého člověka je pro něj skutečný a zaslouží vážné zacházení. Neposuzuje ho podle toho, zda odpovídá obecné představě. Pro neurodivergentní lidi, jejichž prožívání bývá okolím zpochybňováno, je to významná změna perspektivy.
Z vývojového pohledu z toho plyne důraz na prostředí. Rogers věří v tendenci k růstu, a dítě proto nepotřebuje být dotvořeno podle vzoru, ale mít vztah, v němž je v bezpečí a může se vyvíjet vlastním tempem a směrem. Různé cesty vývoje jsou pak variací, nikoli odchylkou.
Dá se číst jako pozvání být s druhým člověkem tak, aby se nemusel předělávat, aby byl vidět.
Než začnete číst
Kniha je sbírkou samostatných textů a dá se číst po kapitolách. Druhé revidované české vydání z roku 2014 má 340 stran. Texty vznikly ve druhé polovině dvacátého století a Rogers v nich používá psychologický jazyk své doby.