Autor:
Lewis Carroll (vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson)
Originální název:
Alice’s Adventures in Wonderland / Through the Looking-Glass, and What Alice Found There
Překladatel:
Aloys Skoumal, Hana Skoumalová
Ilustrace:
Markéta Prachatická
Jazyk:
čeština
Rok vydání:
1865 a 1871 (originál); souborné české vydání Levné knihy 2007
Nakladatel:
Levné knihy
Kde sehnat:
Alenka v kraji divů a za zrcadlem spojuje dvě knihy Lewise Carrolla: Alenku v kraji divů (1865) a Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala (1871). Carroll je pseudonym oxfordského matematika a logika Charlese Dodgsona. Obě knihy vyprávějí o dívce, která se ocitne ve světě, kde neplatí pravidla, jak je zná, a přesto se podle nich pokouší jednat. V češtině se první kniha vydává i jako Alenka v říši divů a druhá jako Alenka za zrcadlem.
O čem kniha je
V první knize jde malá Alenka za bílým králíkem s kapesními hodinkami a propadne králičí norou do podivné říše. Mění se jí velikost, jednou se zmenšuje a jindy roste, a potkává postavy, které mluví v hádankách: Housenku, která se jí ptá, kdo vlastně je, kočku, jež se rozplývá v úsměvu, Kloboučníka na nekonečném čajovém dostaveníčku i Srdcovou královnu, která kvůli každé maličkosti vyhlašuje, že mají být stateni. Příběh končí soudem, u něhož se Alenka postaví celému dvoru a probudí se.
V druhé knize, vydané o šest let později, prochází Alenka zrcadlem nad krbem do zrcadlového domu. Svět za ním se řídí šachovou partií: Alenka je jedním z pěšců a chce dojít na osmé pole, aby se stala královnou. Cestou potkává Červenou a Bílou královnu, dvojčata Tweedledum a Tweedledee, Humptyho Dumptyho, který si slova vykládá podle sebe, a Bílého rytíře s jeho podivnými vynálezy. Patří sem také slavná báseň Jabberwocky s vymyšlenými slovy.
Proč ji číst z pohledu neurodiverzity
Alenka padá do světa, jehož pravidla jí nikdo nevysvětlí. Postavy se na ně odvolávají s naprostou jistotou, ale neustále si protiřečí, a Alenka se jim přesto snaží porozumět: ptá se, třídí, opravuje, hledá logiku. Kdo někdy žil v prostředí s nevyslovenými společenskými pravidly, zná tu situaci dobře. Kniha ukazuje, jak vyčerpávající je neustále hádat, co se od člověka čeká.
Výrazné je to hlavně v jazyce. Postavy chápou slova doslova nebo si je přizpůsobují: Humpty Dumpty prohlašuje, že slovo znamená přesně to, co on sám rozhodne. Alenka na to odpovídá vážnou zdvořilostí a logickými otázkami a dospělí ji za to přehlížejí nebo napomínají. Nedorozumění tu nevzniká na jedné straně, vzniká mezi dvěma různými způsoby, jak řeči rozumět.
V první knize se Alenka neustále mění: zmenšuje se, roste a krk se jí protáhne do délky. Housenka se jí ptá, kdo je, a ona odpoví, že ráno to ještě věděla, ale od té doby se několikrát proměnila. Tělo, které nedělá, co od něj čekáme, a pocit, že člověk už neví, kým je, patří k vývojovým tématům dospívání. Zároveň je to zkušenost lidí, kteří své tělo a smysly vnímají jinak než okolí.
Alenka se snaží zůstat slušná, i když se k ní ostatní chovají nezdvořile. Odpovídá zdvořile i těm, kdo ji urážejí, a když se pokusí odříkat básničku, kterou se ve škole naučila, vyjde jí docela jiná. Dospělé postavy rozhodují podle vlastních rozmarů a hrozí tresty, aniž by vysvětlily proč. Dítě, které je samo a nemá nikoho, kdo by mu svět vysvětlil, se musí spolehnout na vlastní úsudek. Na konci první knihy ho Alenka poprvé vysloví nahlas: dvůr, který ji soudí, je jen balíček karet.
Druhá kniha je tišší a melancholičtější. Alenka je pěšec na cizí šachovnici, o jejích tazích do jisté míry rozhoduje někdo jiný, a cíl, který před ní leží, je cíl světa dospělých. Nejsilnější je scéna v lese, kde věci nemají jména. Alenka tam jde s mládětem srnce v náručí a je jim spolu dobře, dokud se z lesa nevynoří. Mládě si pak vzpomene, kdo je, a uteče. Pojmenování tu přináší odstup, nepojmenovanost blízkost.
Obě knihy se dají číst jako příběh dítěte, které se v nesrozumitelném světě drží vlastního úsudku a zvídavosti. Básnířka Joanne Limburgová na tuto zkušenost navázala sbírkou The Autistic Alice (2017). Vrací se v ní k Alence jako k logické a zvídavé dívce zabloudivší do nahodilého světa a skrze ni popisuje své dětství s dosud nediagnostikovaným Aspergerovým syndromem.
Než začnete číst
Kniha je epizodická: kapitoly na sebe navazují volně a děj nesměřuje k velkému vyvrcholení. Velkou část humoru tvoří slovní hříčky, parodie dobových básní a logické hádanky, které se musely v překladu přetvořit, takže se česká verze od originálu v detailech liší. Některé scény mohou být úzkostné: Alenka se opakovaně ocitá sama, zmenšená nebo uzamčená, a vládci jí hrozí, že přijde o hlavu, i když se v knize ve skutečnosti nikdo nepopraví.