Autorka:
Tove Jansson
Původní název:
Mumintrollen
Počet knih:
devět (a několik obrázkových knih)
Vznik knih:
1945–1970
Komiks:
od roku 1954 do roku 1974, Tove Jansson a její bratr Lars Jansson
České vydání:
nakladatelství Argo, překlad Libor Štukavec
Kde sehnat:
Čarodějův klobouk · Čarovná zima · Bláznivé léto · Pozdě v listopadu (Databáze knih)
Knihy o Mumíncích vznikaly čtvrt století. Začínají jako dobrodružství plná povodní a komet a postupně se mění v klidná, melancholická vyprávění o rodině, domově a ztrátě. Z celého světa Mumínků jsou to nejdůležitější texty, a proto je tato stránka jejich přehledem. Obecnější úvod do světa najdete na stránce Mumínci.
Knihy
Cesta za tatínkem (1945)
První knížka je útlá a vznikla za války. Mumínek s maminkou hledají ztraceného tatínka a místo, kde by mohli žít. Cestou potkávají podivné tvory a po velké povodni najdou údolí s modrým domem. Je to příběh o bezdomovství a o tom, že domov se musí nejdřív najít, a teprve pak si v něm může rodina vydechnout.
Kometa (1946)
Nad údolím se objeví kometa, o které všichni vědí, že zničí svět. Mumínci čekají v jeskyni na srážku. Autorka sem ukryla strach z války a z možné okupace, který byl tehdy všude kolem. Je to kniha o úzkosti z katastrofy, kterou dospělí neumějí odvrátit, jen společně přečkat.
Čarodějův klobouk (1948)
Mumínci najdou klobouk, který promění všechno, co do něj spadne. Mumínek se v něm promění do neznámé podoby, kterou nepozná nikdo, jen maminka. Právě v této knize se poprvé objeví osamělá chladná bytost, před kterou mrzne vše, čeho se dotkne. Je to příběh o tom, že proměna a nejistota patří k životu, a že blízký člověk nás pozná, i když sami sebe nepoznáváme.
Tatínek píše paměti (1950)
Tatínek se uzavře do patra, aby sepsal příběh svého bouřlivého mládí. Vyrostl v sirotčinci, utekl z něj a hledal vlastní místo na světě. V této knize se poprvé objeví Mia. Je to kniha o tom, že rodič je také někdo, kdo kdysi hledal domov, a že vyprávět vlastní příběh je způsob, jak si ho udržet.
Bláznivé léto (1954)
Sopka v moři zaplaví údolí a rodina se uchýlí do plovoucího divadla, kde žije nevrlá divadelní krysa Emma. Mumínci tu hrají divadlo, které režíruje tatínek, a Mia kousne lva. Je to veselé vyprávění o tom, že když se svět převrátí, lze si v něm vytvořit nové role a nové místo a nemusí to být tragédie.
Čarovná zima (1957)
Mumínci spí celou zimu, ale Mumínek se probudí předčasně a ocitne se sám ve světě, který zná jen v létě. Potkává bytosti, které žijí podle jiných pravidel než on, a učí se je respektovat, i když jim nerozumí. Je to nejtišší z knih o samotě a o tom, že neznámý svět může být nebezpečný i krásný zároveň.
Neviditelné dítě a jiné příběhy (1962)
Sbírka povídek, jejíž titulní příběh je o holčičce, která tak špatně smýšlí sama o sobě, že zneviditelní. Maminka se o ni stará laskavostí a trpělivostí, až se začne postupně zviditelňovat. V jiném příběhu tatínek znenadání odejde za dobrodružstvím a s hatifnaty se vydá na jejich osamělý ostrov. Je to kniha o stydu, osamělosti a o tom, jak se dá pomoci tomu, kdo se skrývá.
Tatínek a moře (1965)
Tatínek se cítí v údolí zbytečný a odveze rodinu na pustý ostrov s majákem. Maminka se stýská a maluje na zeď zahradu, do které nakonec vchází. Mumínek se postupně spřátelí s chladnou bytostí, která za nimi na ostrov chodí a prosí, aby jí ukázal světlo své lucerny. Autorka sama řekla, že maminka už nechtěla být stále dokonalá a harmonická. Je to kniha o dospělé krizi, o tom, že každý člen rodiny prochází vlastní cestou, a o tom, že ti nejodlišnější mohou být nakonec nejbližší.
Pozdě v listopadu (1970)
Poslední kniha, napsaná v době, kdy autorčina matka umírala, se obejde bez Mumínků. Do prázdného údolí se postupně sejdou hosté, každý z jiného důvodu, a čekají na rodinu, která tu není. Je to příběh o tom, že ztráta nemá řešení, ale lidé, kteří zůstali, se přesto mohou sblížit a vytvořit si domov z toho, co mají.
Komiks
Od roku 1954 vycházel komiks o Mumíncích v londýnském deníku Evening News, který byl tehdy největším světovým deníkem. Tove Jansson ho vymyslela a kreslila a psal ho s ní i bratr Lars. Od začátku šedesátých let strip kreslil sám až do jeho konce v roce 1974. Podle českého vydání vycházel ve více než čtyřiceti zemích a denně ho četlo přes dvacet milionů lidí. Česky vyšly stripy v nakladatelství Argo v několika svazcích s názvem Mumínek, mezi nimi i souborná vydání stripů Larse Janssona.
Komiks je odlehčenější než knihy: rodina se v něm vydává na moře, maminčina pohostinnost nezná mezí a tatínek se pouští do dalších nápadů. Je to snadný způsob, jak poznat domov, ve kterém je každý přijímán takový, jaký je.
Mumínci a pohled neurodiverzity
Knihy o Mumíncích dospívají spolu se čtenářem. Nejdřív přinášejí bezpečné zázemí a dobrodružství, potom začnou ukazovat, co se děje uvnitř postav: strach, stud, vztek, stesk, potřebu být sám i touhu někam patřit. Žádná z těchto věcí není v knihách chybou ani poruchou, jsou to prostě způsoby, jak postavy zažívají svět.
Nejsilnější je to ve dvou posledních knihách, kde se rodina rozpadá a skládá znovu jinak. Pro čtenáře, kteří zažili odlišnost jako samotu, je to obraz, že ani rozpad není konec, a že blízkost může vzniknout i z velmi nepodobných lidí.
Než začnete číst
Pořadí knih není nutné dodržet, ale jejich tón se mění: první jsou dobrodružnější, pozdější tišší a smutnější. Kometa se dotýká strachu z konce světa a Pozdě v listopadu ztráty a nepřítomnosti, proto se hodí číst je spolu s dospívajícím nebo dospělým, který takové téma unese.