Rozhovor „Toward a neuroqueer future“ (Směrem k neuroqueer budoucnosti) vyšel v roce 2021 v časopise Autism in Adulthood. Vede ho Dora M. Raymaker z Portland State University, redaktorka časopisu, a odpovídá Nick Walker, autistická queer profesorka psychologie na California Institute of Integral Studies v San Franciscu a dlouholetá postava autistické kultury. Rozhovor probíhal e-mailem, Raymaker do něj poté doplnila odkazy a text drobně upravila. Mluví se v něm o stavu a budoucnosti neurodiverzity v teorii i v praxi.
Jak vzniklo hnutí
Začátkem 90. let umožnil internet autistickým lidem po celém světě najít se navzájem a vytvořit komunitu, kulturu a hnutí za svá práva. Reagovali na tři věci: autismus se pokládal za lékařskou poruchu, autistické lidi stigmatizovali a poškozovali odborníci i rodiny a ti, kdo promluvili, byli odmítáni nebo napadáni. Aktivisté viděli podobnost s jinými utlačovanými skupinami, protože výzkum autismu vycházel z předpokladu, že autističtí lidé jsou méněcenní.
Pojmy: neurodiverzita, neurominorita, neurodivergentní
Koncem 90. let přišla Judy Singer se slovem neurodiverzita. Walker k němu později navrhla doplňující pojem neurominorita. Kassiane Asasumasu kolem roku 2000 vytvořila slovo neurodivergentní pro lidi, jejichž kognitivní fungování se odchyluje od dominantních kulturních norem.
Neurodiverzita podle Walker neznamená jen rozmanitost mozků. Tělo, mysl a mozek tvoří jeden propojený systém, proto používá pojem bodymind (propojené tělo a mysl) a předponu „neuro“ vztahuje k nervové soustavě jako celku.
Dvě paradigmata
Paradigma patologie vidí odchylku od norem jako deficit nebo poruchu a upřednostňuje „normální“ fungování. Paradigma neurodiverzity bere neurologickou rozmanitost jako formu lidské rozmanitosti, na kterou se vztahují stejné společenské dynamiky moci, privilegií a útlaku jako na jiné druhy rozmanitosti. Walker obě paradigmata pokládá za neslučitelná. Hnutí neurodiverzity v jejím vymezení usiluje o posun kultury a veřejné debaty od prvního paradigmatu ke druhému. Rozšířilo se i do komunit lidí s dyslexií a ADHD. Walker označení ADHD odmítá a navrhuje místo něj „kinetický kognitivní styl“.
Kde neurodiverzita stojí dnes
Na akademické půdě je podle Walker neurodiverzita živým, mezioborovým polem s příklady z rétoriky, literární vědy, hudební vědy a terapie. Sborník Neurodiversity Studies z roku 2020 pokládá za znamení rostoucí legitimity oboru.
V kultuře se zastoupení autistických lidí zlepšilo. Mnoho organizací ale přejímá slovník a přitom ponechává patologizující postoje. Walker varuje, aby se z neurodiverzity nestalo firemní heslo, zvláště v technologických firmách, kde to často znamená využívání autistických zaměstnanců. V politice se velké instituce mění pomalu a pokrok se děje spíš dole, u jednotlivých terapeutů a malých organizací.
Jak posunout paradigma
Walker uvádí tři postupy. Poznat paradigma patologie jako institucionalizovanou nesnášenlivost převlečenou za vědu. Naučit se rozpoznávat jeho podoby v každodenním jazyce, například když se autismus nazývá poruchou. A důsledně odmítat patologizující výzkum i praxi, tak jako obor po sedmdesátých letech odmítl pojímat homosexualitu jako poruchu. Kritizuje univerzity, které zaměstnávají učitele šířící patologizující názory nebo podporující aplikovanou behaviorální analýzu (ABA).
Výzkum „další úrovně“
Walker oceňuje práce, které se soustředí na tvůrčí a proměňující potenciál neurodivergence, ne jen na spravedlnost vůči lidem s postižením a úpravy prostředí. Jako příklady jmenuje práce Yergeau, Savarese a Manning i kolektiv Klar a Wolfond. Chválí také knihu Smagorinského o autistické mládeži a tvořivosti.
V biomedicíně vyzdvihuje studii organizace MAPS o psychoterapii podporované MDMA u sociální úzkosti dospělých autistických lidí, na které se podílela jako konzultantka a spoluautorka. Podle Walker studie nepoužívala patologizující jazyk. Sociální úzkost chápala jako reakci na sociální trauma, ne jako příznak autismu, účastníci si sami určili cíle týkající se kvality života a studie uvádí výrazné zmírnění příznaků.
Neurokosmopolitismus a neuroqueer
Walker a Savarese nezávisle na sobě vytvořili pojem neurokosmopolitismus. Odvozují ho od kosmopolitismu, který oceňuje kulturní rozmanitost. Znamená vítat neurokognitivní rozdíly s pokorou, zvědavostí a otevřeností.
Pojem neuroqueer vznikl z queer teorie, která chápe gender jako ztělesněné předvádění, které lze rozrušit. Walker, Yergeau a Michaels-Dillon z něj odvodili, že stejně jako se lidé učí heteronormativním genderovým rolím, učí se předvádět neurotypičnost. Neuroqueering znamená od tohoto předvádění odchylovat se. V neuroqueer společnosti by se mysl chápala jako plynulá a přizpůsobitelná a plynulost genderu a neurologie by se vnímaly jako propojené.
Hrozba neuroesencialismu
Walker varuje před zařazováním lidí do pevných neurotypů, třeba „autistický“ nebo „ADHD“, jako by typ mozku byl vrozený a neměnný. Přirovnává to k genderovému esencialismu a považuje to za pozůstatek paradigmatu patologie. Označit se za autistického člověka může mít hodnotu, ale pojem neurodiverzity se nemá omezovat pevnými kategoriemi. Kategorie jako autismus se mohou časem změnit, stejně jako se to stalo s „hysterií“.
Dlouhodobá vize
Walker si představuje budoucnost neurokosmopolitní a neuroqueer, bez „normální mysli“ a s přijetím neurologických rozdílů. Není si jistá, zda bude autismus smysluplnou kategorií za sto nebo tři sta let. Věří, že širší pojem neurodiverzity, uplatňovaný bez pevného esencialismu, může přinést trvalou změnu, a že neurokosmopolitní akademická kultura by proměnila výzkum neurodivergence způsoby, které dnes nejde předvídat.
Původní rozhovor
Walker, N., Raymaker, D. M. (2021). Toward a neuroqueer future: An interview with Nick Walker. Autism in Adulthood, 3(1), 5–10. https://doi.org/10.1089/aut.2020.29014.njw. Walker je autorkou i knihy Neuroqueer Heresies, které se věnuje samostatný článek.