Je špatné zavraždit své autistické dítě

Jak rozumět autismu

Je špatné zavraždit své autistické dítě

Krvavá skvrna

Přinášíme překlad skvělého článku od autistické autorky Judy Endow, která sama prošla i jako autistické dítě i jako rodič dítěte s autismem mnoha krizemi a jako sociální pracovník a konzultant pracovala s mnoha rodinami v krizi. Má hluboký vhled do toho, jak lze situace řešit. 

Původní článek je zde http://ollibean.com/wrong-murder-autistic-child/, český překlad níže. Článek jsme doplnili o aktuální seznam krizových linek, na které jsme na všechny zavolali a ověřili funkčnost. Prosím, pokud jste v krizi a chcete ublížit sobě nebo dítěti, obraťte se na ně. Klidně na jednu po druhé, dokud se Vám nedostane pomoci. A teď už článek:

Vím, jaký je to pocit, být obětí, pečovatelem, sociálním pracovníkem. A také vím toto: Je špatné zavraždit své autistické dítě.

Je špatné zavraždit své autistické dítě. Issin Příběh

Issy Stapletonová, 14 let, zůstala ve středu večer hospitalizovaná v Grand Rapidské Michigansé nemocnici poté, co se ji její matka údajně pokusila zavraždit.

Policejní mluvčí Por. Kip Belcher sdělil, že v autě, kde byla v bezvědomí Issy nalezena, hořely 2 přenosné grilly na uhlí. Vypověděl, že okna dodávky byla uzavřena a vyšetřovatelé věří, že Issina matka chtěla svou dceru zavraždit.

Náměstkyně státního zástupce Jennifer Tang-Anderson řekla, že úřady nevěří tomu, že celý incident by byl náhodou. Státní zástupkyně okrsku Benzie Sara Swansonová uvedla, že věc navrhla k řízení jako pokus o vraždu.

Belcher uvedl, že u Issy možná došlo v důsledku otravy plynem k trvalému poškození mozku. V dodávce spolu s Issy nalezli i její matku a, ačkoliv byla v té době v bezvědomí, předpokládá se, že se brzy zotaví a bude předvedena ještě tento týden k obvodnímu soudu 85. okrsku.

Pokus o vraždu může být odsouzen až horní hranicí trestu doživotí s podmínkou.

Výše uvedený příběh jsem sestavila použitím informací z původních zpráv. Je to děsivý příběh. Kokoliv, kdo se pokusí o vraždu 14. letého dítěte vzbudí náš hněv a tak by to mělo být. Není neobvyklé, aby lidi pociťovali reakce, jao je:“Doufám, že ten vrah nikdy nevyjde z vězení!“ nebo dokonce „Vězení je pro ní příliš malý trest!“

Výše jsem popsala Issin příběh a nikoliv příběh její matky. Média jej však líčí, jako by byl o Issině matce a Issy se vůbec netýkal. To proto, že Issy je autistka. Pokud je někdo autista, tak v naší kultuře, z nějakého pokřiveného důvodu, není považován za lidskou bytost, ani poté, co se jej někdo pokusí zavraždit. Pravdou je, že krom pár vět mu nikdo nebude v celém příběhu věnovat pozornost.

Příběh se promění v sérii výmluv a omluv pro matku nebo pečovatele, kteří se pokusí o, nebo se jim dokonce podaří, vražda autisty. V hloubi duše jsme jako společnost stále přesvědčeni, že lidem s postižením je lépe, když nejsou naživu.

Je špatné sympatizovat s vrahem

Moc se o tom nemluví, ale když si tolik lidí přečte, co se stalo a dokáže cítit sympatie k vrahovi, je evidentní, že tu je nezdravý postoj.  V souvislosti s žádným jiným typev vraždy se tak nechováme – nesympatizujeme s vrahem a nesvalujeme vinu na nedostatečný přístup k péči. Postižení lidé jsou líčeni jako přítěž pro své rodiny a je na ně nahlíženo tak, že si sami mohou za svojí vraždu. Ze všech stran se objevují sympatie s vrahem, který neměl jinou možnost a který, zřejmě, udělal, co by udělal každý, kdyby k tomu byl dohnán podobnými okolnostmi, o jakých mluví reportéři. TOTO JE ŠPATNĚ, ŠPATNĚ, ŠPATNĚ.

Je toho tolik, co je na celém přístupu špatně – neustále slyšíme o „nešťastné tragédii“, za kterou může „nedostatek služeb“ pro rodiny autistických dětí a dospělých, zatímco celá věc je o skutečném autistovi, kterého někdo reálně zavraždil nebo se o to pokusil.

Tady je několik věcí, na které reportéři zapomněli:

1. Autisté jsou lidskými bytostmi. Lidské bytosti si nezasluhují, aby byly zavražděny. TEČKA. Žádná ale, a, nebo…

2. Autistické životy nejsou o nic méně hodnotné, než životy ostatních lidí.

3. Autisté NEZAVDÁVAJÍ svým pečovatelům žádný důvod k vraždě.

4. Nedostupnost služeb není důvodem k vraždě.

5. Pokud jste rodičem nebo poskytovatelem péče a máte pocit, že už není jiné řešení, než zavraždit své dítě, pak jste v krizi. Zavolejte na krizovou linku (linky pro ČR jsou na konci článku). Je možné, že dítě bude dočasně odebráno z vaší péče. Náhradní péče není zrovna skvělá, ale udrží Vaše dítě při životě, zatímco vy se vypořádáváte s krizí.

VÍM, ŽE TÍM, ŽE JSEM TOTO NAPSALA, TAK SE NA MĚ OBOŘÍ MNOHO RODIČŮ AUTISTICKÝCH DĚTÍ A BUDOU ŘÍKAT TO, CO VŽDYCKY ŘÍKAJÍ. TAK VÁM ROVNOU ŘEKNU VÍCE O SOBĚ.

Jako dítě jsem byla „dost vážný případ“ na to, aby mě umístili do ústavu. V pubertě jsem žila ve dvou různých typech náhradní péče, které nebyly vhodné pro autistickou náctiletou dívku. Jedním byl domov pro mentálně zaostalé dospělé (tehdy takový název nebyl vnímán negativně), kam mě umístili, ačkoliv jsem nebyla ani mentálně zaostalá, ani dospělá. Druhé zařízení byl skupinový domov pro mladé delikventy. Byla jsem mladá, ale ne delikvent.

Trvalo mi dlouho, než jsem dospěla, ale dospěla jsem. Dnes mám 3 dospělé syny, z nichž jeden je autista. Když se dostal do puberty, řekli mi, že můj syn vyčerpal všechny dostupné služby, včetně psychiatrického ústavu a vrátili ho do mé péče. Někdy jsem se bála o vlastní život. Bála jsem se o životy svých dalších dětí. Řekli mi, že můj syn je nevhodný pro jakékoliv služby v okrese a že pokud začne být agresivní, mám volat policii.

Také jsem se krátkou část života jako pěstoun starala o autistického náctiletého. Šla jsem na vysokou školu a vystudovala sociální práci. Pracovala jsem v klinickém prostředí. Nakonec jsem omezila svjí práci na oblast autistmu. Dnes mám vlastní praxi. Jsem autorkou, konzultantkou, umělkyní a mezinárodní přednášející o autistických tématech.

Píšu o tom všem proto, protože, jak se blížím k důchodu, jsem si prožila všechny strany tohoto příběhu. Vím, jaké to je, cítit se jako oběť, matka, pečovatel a jako sociální pracovník. Chápu náhradní péči z pohledu dítěte, které je do ní umístěno, rodiče, který je pěstounem i z pohledu sociálního pracovníka. A po tom všem vám nakonec můžu říct jen jediné, ať už se na to dívám jakkoliv:

JE ŠPATNÉ ZAVRAŽDIT SVÉ AUTISTICKÉ DÍTĚ

Pokud Vám začíná připadat, že vražda je řešením, znamená to, že jste na hranici krize a potřebujete pomoc. Zavolejte na místní krizové centrum a řekněte jim: „Přemýšlím o tom, že zavraždím své autistické dítě a tohle je, jak to plánuju udělat.“ Pak jim popište svůj plán. Pokud nemáte linku na místní krizové centrum, jděte na nejbližší pohotovost a řekněte to samé. Není to to nejlepší řešení, je to krizové řešení a může pomoci tomu, že budete mít na koho se obrátit v dané chvíli, protože vražda není řešením vašeho problému.

Následující linky byly k 7.9.2016 ověřeny v ČR a je možné se na ně v podobných situacích obracet:

Pražská linka důvěry – non stop krizová linka
telefon: 222 580 697
email: [email protected]
chat: www.chat-pomoc.cz

Centrum krizové intervence – non stop krizová linka
telefon: 284 016 666
provozní doba: nonstop

Krizové centrum RIAPS – non stop
adresa: Chelčického 39, Praha 3
telefon: 222 586 768 222 582 151
provozní doba: nonstop

Centrum krizové intervence – non stop krizové centrum
adresa: Ústavní 91, Praha 8 (areál Bohnické léčebny)
telefon: 284 016 666
provozní doba: nonstop

Modrá linka důvěry
608 902 410
Skype: modralinka
Provozní doba 9:00 – 21:00

Linka důvěry SOS
telefon: 326 741 481
provozní doba: po-pá 9-18 hodin

Linka důvěry STŘED – krizová linka, internetové poradenství, chat
telefon: 568 443 311, 775 223 311
email: [email protected]
provozní doba: po-ne: 9 – 21 hodin včetně svátků

Linka důvěry Liberec – non stop krizová linka a internetové poradenství
telefon: 485 177 177
provozní doba: non stop

Centrum krizové intervence – non stop krizová linka
Adresa: K Chatám 22, Ústí nad Labem
osobně: 8:00 – 18:00, Po – Pá
telefon: 475 603 390
provozní doba: non stop

Autor článku

  • Klinická pracovnice Common Threads Family Resource Center, držitelka prestižního ocenění Autism Society of America’s Cathy Pratt Professional of the Year Award. O autismu napsala několik knih a celou řadu článků. Jako lektorka o něm také přednášela na více než 400 přednáškách po celém světě.