Jak zklidnit autistu

Jak rozumět autismu

Jak zklidnit autistu

U autistů může dojít k přetížení díky nějakému smyslovému podnětu nebo díky prožívání silných emocí. Pokud k tomu dojde, potřebují někoho, kdo je citlivě dovede na tiché místo, aby se uklidnili. Zde jsou některé způsoby, kterými můžete pomoci autistovi, který se dostane do takovéto tísně.

První způsob: Začněte tím nejnutnějším

Žena se zavřenýma očima se snaží relaxovat.

Nejprve se sami uklidněte.

Jestliže dokážete udržovat sám sebe v klidu, pak pomáháte i autistovi, aby se cítil také víc v klidu.

Udržujte trpělivý a chápající postoj. Poskytněte mu stejnou vlídnost, jakou byste chtěli, aby Vám projevovali ostatní lidé, pokud byste se cítili na dně.

Nikdy na autistu nekřičte, nenadávejte mu, nebo ho netrestejte za to, že je rozrušený. Nedělají to schválně, a pokud jste na ně zlí, pak to jen zhoršujete. Pokud se nedokážete kontrolovat, pak je lepší, když odejdete, než abyste celou situaci jen zhoršovali.

Obrázek ukazuje ženu, která pokládá otázku rozrušenému chlapci.

Zeptejte se, co je špatně, pokud je schopen s Vámi mluvit.

Někdy se autisté mohou cítit přetížení a potřebují chvíli klidu. Jindy mohou prožívat těžké emoce, které jsou spojené s něčím v jejich životě (jako špatná známka ve škole nebo hádka s kamarádem).

Během těžkého smyslového přetížení mohou lidé, kteří jsou běžně verbální, náhle ztratit schopnost mluvit. Toto je způsobeno těžkou přestimulovaností a přejde to díky odpočinku. Pokud někdo ztratil schopnost mluvit, pak pokládejte pouze otázky ano/ne, na které mohou odpovídat tím, že dají palec nahoru nebo dolu.

Rozrušené děvče s doširoka rozevřenýma očima odpočívá s hlavou složenou na polštáři.

Vezměte je na tiché místo.

Jestliže to není možné, pak pobídněte jakékoliv jiné osoby v místnosti k odchodu. Vysvětlete jim, že neočekávaný hluk a pohyb, jsou pro autistu v tuto chvíli těžké, a že se s ním autista opět rád zase někdy vyrazí později.

Neverbální dívka drží cedule se symbolem Ano a Ne, aby mohla ošetřit své pohodlí a odpovědět na jednoduché otázky.

Zeptejte se jich, jestli chtějí, abyste s nimi zůstali.

Někdy daný člověk může chtít, abyste mu dělali společnost a abyste mu pomohli se uklidnit. Jindy mohou chtít zůstat na chvíli sami. Tak či onak, neberte si to osobně.

Jestliže v tuto chvíli nedokáží mluvit, pak je nechte, aby Vám odpověděli palcem nahoru/palcem dolů. Nebo můžete říct: “Chceš, abych zůstal nebo abych odešel?” a ukážete na zem a na dveře, a pak je necháte, aby ukázali, kde chtějí, abyste byli.

Jestliže, tím, kdo chce zůstat sám, je malý autista, pak si můžete sednout na druhou stranu místnosti a můžete se zabavit nějakou tichou činností ( jako je hraní na telefonu nebo čtení knihy),  takže je stále přítomna dospělá osoba.

Muž na obrázku má hlavu v dlaních. Vedle sedící mladá žena  má ruku na jeho rameni a uklidňuje ho.

Pomozte jim s jakýmkoliv těžkým úkolem. 

Jestliže jsou vystresovaní, pak nemusí být ani schopni jasného přemýšlení a mohou mít problém vykonávat jednoduché úkoly jako si svléknout nepohodlný svetr nebo si podat něco k pití. Pomozte jim v tom bez narušení jejich osobního prostoru.

 Jestliže si trhají nepohodlné oblečení, pak jim nabídněte, že jim ho sundáte. (Nezkoušejte jim sundat oblečení bez jejich souhlasu, protože je to může znepokojit a rozčílit.)

Jestliže se pokouší napít z kohoutku, doneste jim kelímek.

Žena na obrázku odpočívá vleže na zádech a krční páteř má podloženou malým polštářkem.

Udržujte je v bezpečí, jestliže se zraňují, tlučou kolem sebe nebo házejí věcmi.

Odstraňte vše, co je nebezpečné nebo co je možné rozbít, z jejich blízkosti. Podložte jim hlavu polštářem nebo složenou bundou, abyste je ochránili nebo si jejich hlavu polože na svůj klín, pokud je to bezpečné.

Pokud házejí věci, pak to může být tím, že pohyb, který při házení provádějí je uklidňuje. Zkuste jim dát něco, co může být házeno bezpečně (jako házení polštáře). Nechte je to hodit, a pak to doneste zpět, aby to mohli zase hodit. To je může uklidnit.

Jestliže se necítíte natolik bezpečně, abyste k nim mohli přistoupit, pak to nedělejte. Nechte je pokračovat dokud se neuklidní a sami sebe neunaví.

Mladá žena telefonuje na místo, kde dostane pomoc.

Hledejte pomoc, když si nevíte rady.

Rodiče, učitelé a pečovatelé mohou vědět, jak pomoci. Mohou Vám poskytnout zvláštní vhled do konkrétních potřeb autisty.

Policie není obvykle proškolena, aby byla schopna pomoci při autistickém meltdownu a mohou situaci jen zhoršit nebo mohou Vašeho milovaného autistu zranit. Namísto toho přiveďte někoho, koho Váš autista zná a komu věří.

Druhý způsob: Využívání technik pro uvolnění smyslového napětí

Postava drží za zády v jedné ruce ovladač s tlačítky a v druhé ruce elektrickou šňůru od domácího spotřebiče.

Snižujte smyslové podněty, abyste pomohli přetíženému autistovi.

Autisté mají často problém se smyslovými podněty; slyší, cítí a vidí věci mnohem intenzivnějí než ostatní. Je to stejné, jako by se hlasitost všeho kolem zvýšila.

Vypněte rušivé prostředky jako je televize nebo rádio (pokud Vám ovšem autista sám neřekne, abyste to nevypínali).

Snažte se ztlumit světla.

Nechte je, abys se mohli schovat v malých prostorách, pokud to tak chtějí. Například pokud se chtějí schovat ve skříni, nebo pokud se chtějí zavřít v kredenci se svým telefonem, nechte je. (Jen se ujistěte, že se dokáží sami dostat ven.)

Maminka stojí vedle rozrušeného chlapce a čeká na jeho svolení k tomu, aby ho mohla obejmout.

Dotýkejte se jich pouze pokud Vám to dovolí.

Držte je, mněte jim ramena a ukažte jim své city. Používejte pevný stisk namísto letmého doteku, protože je víc uklidňující. Může jim to pomoci, aby se uklidnili. Jestliže Vám řeknou nebo ukáží, že si nepřejí, abyste se jich dotýkali, neberte to nijak osobně; v té chvíli prostě nesnesou žádný dotek.

Můžete jim nabídnout objetí tak, že rozpřáhnete ruce, a pak uvidíte, jestli k Vám přijdou

Jestliže je objímáte a oni ztuhnou nebo Vás od sebe odstrčí, pak to respektujte. Možná, že nejsou v tuto chvíli schopni zvládnout smyslový vstup spojený s tímto konkrétním objetím nebo Vaše oblečení má texturu, která je jim nepříjemná.

Lékař poskytuje rozrušenému autistickému dospělému úlevnou masáž spánku.

Zkuste masírovat autistu, který chce, abyste se ho dotýkali.

Mnoha autistům je terapie masáží ku prospěchu. Pomozte jim zaujmout pohodlnou polohu, jemně jim mačkejte spánky, masírujte jim ramena, mněte jim záda nebo nohy. Vaše pohyby by měly být jemné, uklidňují a šetrné.

Mohou Vás vést na místa, kterých chtějí, abyste se dotýkali, jako je ukázáním na svá ramena nebo tím, že si začnou mačkat obličej.

Chlapec třepe prsty na rukou a ve tváři má radostný úsměv.

Nechte je bezpečně stimmovat tolik, kolik potřebují.

Stimming je série opakujících se pohybů, které slouží autistům jako mechanismus pro uklidnění. Příkladem stimming je mávání rukama, kmitání prsty a kolébání. Stimming je zcela zásadní mechanismus sebeuklidnění v době emocionálního rozrušení.

Pokud se sebezraňují, zjistěte, jestli je nemůžete přesměrovat k něčemu bezpečnějšímu (jako je bouchání do polštáře na gauči namísto bouchání se do hlavy).

Nedržte je, ať dělají, co dělají. Uchopení a držení autistů proti jejich vůli je nebezpečné, zvláště pokud je tento člověk v režimu útok-útěk. Oba se můžete během snahy autisty po uvolnění ze sevření vážně zranit.

Jedna žena něžně objímá druhou. na obrázku je znázorněno, že objetí má trvat 5 krát 10 vteřin.

Nabídněte jim, že budete jemně mačkat jejich tělo.

Jestliže autista sedí vzpřímeně, stoupněte si za něj a překřižte své paže přes jejich hrudník. Otočte hlavu do stany a opřete svou tvář o jejich hlavu. Pevně je zmáčkněte a zeptejte se jich, jestli chtějí, abyste je zmáčkli méně nebo více. Toto se nazývá hluboký tlak a mělo by jim to pomoct odpočívat a cítit se lépe.

Třetí způsob: Využití verbálních technik

Jedna žena pomáhá druhé provádět relaxační techniky s pomocí hlubokého dýchání.

Zeptejte se jich, jestli by si přáli, abyste je provedli relaxačním cvičením.

Jestliže se důvod jejich rozrušení zdá být emocionální (ne smyslový), pak jim relaxační cvičení může pomoct uklidnit se natolik, aby o tom dokázali mluvit. Pokud souhlasí s relaxačním cvičením, pak jim zkuste pomoct jedním takovým projít:

Smyslové uzemnění: Nechte je, aby vyjmenovali 5 věcí, které právě teď vidí, 4 věci, kterých se mohou dotknout, 3 věci, které právě slyší, 2 věci, které právě cítí (nebo které jim obecně voní), a 1 věc, která se jim na nich samých líbí. Počítejte je na prstech své ruky.

Řízené dýchání: Nechte je, aby se nadechli na čtyři doby, zadrželi dech na čtyři doby, vydechli na čtyři doby, odpočinuli si na čtyři doby, a znovu.

Dvě ženy jsou spolu v rozhovoru. Jedna mluví a druhá naslouchá. Ta, která naslouchá, má úlevný výraz.

Naslouchejte a validujte (potvrzujte, uznávejte) jejich pocity, pokud chtějí mluvit o tom, co je trápí.

Někdy lidé jen potřebují ventilovat, co je tíží a potřebují někoho, kdo jim naslouchá. Nechte je, ať se vypovídají z toho, co je trápí. Zde jsou některé potřebné vzory toho, co byste mohli říct:

“ Jsem tady, abych tě vyslechla, jestli o tom chceš mluvit.”

“ V klidu. Já nikam neodcházím.”

“Mrzí mě, že se ti to přihodilo.”

“Zdá se, že je to těžké.”

“Samozřejmě, že jsi naštvaný. Prožíváš opravdu velmi těžkou situaci. To je normální, že jsi z toho vystresovaný.”

Jedna žena konejší druhou ženu, zatímco ta pláče.

Nechte je se vyplakat.

Někdy lidé prostě potřebují si “pořádně zaplakat”, a tím dát průchod emocím.

Zkuste říct “Je v pořádku plakat.” nebo “Jen se vyplač jak potřebuješ. Jsem tady pro tebe.”

Dvě ženy v konejšivém objetí.

Poskytněte konejšivou útěchu, dle potřeby

Můžete přinést uklidňující předmět, nabídnout, že jim pustíte jejích oblíbenou hudbu, nabídnout pochopení, nebo udělat cokoliv, o čem víte, že autistu uklidní.

To, co ho v tu chvíli uklidní, může být pokaždé něco jiného, záleží na situaci. Takže pokud odmítnou objetí a dají přednost poslechu své oblíbené hudby, u které se mohou pohupovat tam a zpět, pak si to neberte osobně. Oni přesně vědí, co zrovna potřebují.

Z anglického originálu https://m.wikihow.com/Calm-Down-an-Autistic-Person
přeložila Jana Csémy

Autor článku