Jak je těžké být doma v lockdownu

Jak rozumět autismu

Jak je těžké být doma v lockdownu

Znuděný chlapec si podpírá bradu a kouká do monitoru notebooku. Vedle sebe má poznámkový blok a tužku. Zvenčí prosvítá dovnitř příjemné světlo.

Vím, že je možná těžké být teď doma a ne ve škole. Může se to zdát opravdu chaotické, mlhavé a dokonce hrozné. Možná cítíš úzkost, obáváš se školních povinností nebo máš problémy se soustředěním kvůli nedostatku rutiny nebo kvůli tomu, že učitelé mluví prostřednictvím obrazovek. Mnozí z nás dospělých autistů právě teď pociťují přesně to samé, co ty. Cítíme se doma neproduktivní, jsme úzkostní a máme potíže s nedostatkem rutiny v našem životě.

Já jsem obvykle velmi produktivní, když nejsem doma, ale v posledních několika týdnech jsem přešla ze 100% práce na 0% odvedené práce. Pokud můžeš, zkus se zaměřit na to, aby ses doma cítil/a lépe, i když nestihneš udělat všechno, co bys obvykle udělal/a ve škole. Ten pocit viny z toho, že nejsem tak produktivní jako obvykle, znám velmi dobře, ale naučila jsem se, že je vlastně v rozporu s mým cílem být v budoucnu dostatečně psychicky zdravá, abych se případně mohla vrátit k rutině. A taky si připomínám, že spousta dalších lidí má taky problémy něco udělat! Nejde jen o mě. Takže vím, že je to těžké, ale snaž se najít uklidňující činnosti a zkus si prostě dát pauzu! Je v pořádku, že nejsi v pořádku, a že ti nějaký čas trvá, než si na všechno zvykneš. Mnohým z nás autistů může trvat mnohem déle, než se přizpůsobíme, a to je v pořádku! Dělej, co potřebuješ, aby ses mohl/a sám/a regulovat a snížit svou úzkost, například používej sluchátka/špunty do uší/sluneční brýle, abys omezil/a stimulaci, poslouchej svou oblíbenou písničku, křič do polštáře, dělej fyzické aktivity, které ti pomohou vybít energii, nebo mlať do polštáře, pokud jsi opravdu frustrovaný/á nebo naštvaný/á.

Ani my dospělí teď nic neděláme, protože jsme zmítaní úzkostí a nemáme nové rutiny. V tuto chvíli se snažím pochválit jen za to, že pravidelně jím (ano, to je pro mě teď cíl! A ano, včera jsem měla k večeři zmrzlinu, ale jedla jsem..). Doufám, že se budeš brzy cítit lépe, i když nestihneš všechno, co jsi očekával/a, nebo i když se stále cítíš super zdrcený/á z toho, že jsi doma. Musela jsem se naučit, zvlášť v dospělosti, že někdy člověk nestihne všechno vždycky, nebo ne tak, jak by chtěl. A musela jsem si připomínat, že je to v pořádku a že se to opravdu stává i mnoha dalším lidem. Nedělá to z nás špatné lidi, je to jen součást nedokonalosti života. Být pořád doma je pro každého, včetně dospělých autistů, něco nového. Je v pořádku, že teď nemůžeš dělat věci tak, jak jsi byl/a zvyklý/á. To, že nemáš úkoly hotové včas, vůbec nebo ne zcela, neurčuje tvou hodnotu. Jsi cenný člověk bez ohledu na to, zda právě teď děláš školní úkoly „perfektně“, „dobře“ nebo vůbec. Navíc, kdyby byl život dokonalý, nebyl by zdaleka tak zajímavý! Nejsi sám/sama, kdo se právě teď vyrovnává s tímto zdrcujícím obdobím – dospělí autisté jsou tu s tebou.

Z anglického originálu
https://autisticscienceperson.com/2020/05/21/dear-autistic-kid-on-being-at-home/

Autor článku