2.4.2026: 1000×50 – nový projekt na podporu komunity a nový komiks o neurodivergentním prožívání
2. duben je od roku 2008 skrze prohlášení členských států Organizace spojených národů vnímán jako mezinárodní den povědomí o autismu. Pro ty, kteří se identifikují jako autističtí a kterých by se měl týkat nejvíce však není vždy svátkem. Den, který může sloužit jako příležitost k porozumění, naslouchání a prozkoumávání autistických zkušeností a prožívání je často zastíněn pozorností, kterou na sebe poutají různé organizace, nebo která je věnována pečujícím. V řadě případů se pak ono „povědomí“ může stát přehlídkou tragických narativů.
O tom svědčí i existence článku Jak být oporou lidem s autismem během měsíce zvýšení povědomí o autismu, a také existence nesčetných každoročních příspěvků a ohlasů z autistických a neurodivergentních komunit, které jsou o tom, jak „přežít“ tento „svátek.
Osobně jsem druhý duben v posledních letech převážně ignoroval, protože se v nějakém směru mnohdy stává i přehlídkou ignorance a neohleduplnosti právě k autistickým a neurodivergentním komunitám. Všude je modro, až oči přecházejí, co na tom, že ta barva pochází od organizace, která je známá tím, že líčila autismus jako něco, co je horší než „dětský AIDS, rakovina a cukrovka dohromady.“ Paradoxně tak mnoho autistických lidí prožívá 2. duben nikoliv jako čas a prostor, který je věnován jim a kdy je pozornost druhých věnována snaze lépe porozumět tomu, jak vypadá jejich každodenní prožívání, ale jako ještě silnější a intenzivnější pocit vyčlenění, bezmoci a zmaru. Tak by to být nemělo – autistické komunity dokázaly během let výrazným způsobem změnit to, jak vnímá autismus nejenom společnost, ale i věda. A je hodně co slavit – ve vědeckých výzkumech se výrazně navýšil podíl participatorních výzkumů ve kterých jsou jako hlavní řešitelé nebo spoluřešitelé autističtí vědci, výzkumníci a akademici, změnila se klasifikace autismu a ve vymezení klasifikačních kategorií jsou dlouho opomíjené a diskutované fenomény, jako je například maskování nebo zvýšená senzorická citlivost. Dnes budeme tedy slavit společně a to hned skrze dvě události:
Nadační fond NEURODIVERZITY spouští nový projekt na podporu komunity:
Projekt 1000×50 je zaměřený na podporu komunity, která poroste odspodu. Jeho cílem je najít tisíc přispěvatelů, z nichž každý bude ochotný přispět padesáti korunami měsíčně. Projekt tak poroste společně s komunitou a podle množství podpory budou realizovány i odpovídající aktivity. Staňte se jedním z tisíce tím, že přispějete svými 50 korunami. Pomoci můžete i tak, že o projektu dáte vědět dalším lidem ze svého okolí. Pokud Vás zajímá více o projektu 1000×50, třeba i okolnosti jeho vzniku a historie dalších projektů, které byly realizovány s podporou komunity, můžete i o tom poslechnout poslední epizodu mého podcastu Neurodiverzita.
Přispěvatelem se můžete stát skrze bezpečný dárcovský portál Darujme.cz nebo skrze formulář níže:
Překlad první části komiksu Jak být Áčko od Rebeccy Burgess
Díky iniciativě Aleny Hauzarové a laskavosti Rebeccy Burgess se k nám dostává český překlad první části komiksu Jak být Áčkem (v originále How to be Ace), který popisuje neurodivergentní zkušenost dospívání, (ne) prožívání sociálních vztahů a hledání vlastní identity.
Rebecca Burgess používá přístupný, barevný a místy humorný vizuální styl, který pomáhá odlehčit i vážnější témata. Dílo je ceněno především pro svou autentičnost a schopnost dodat pocit sounáležitosti lidem, kteří se na nejen asexuálním spektru sami nacházejí, nebo těm, kteří chtějí toto téma lépe pochopit.
Je to opravdový, dojemný a velmi poučný příběh o tom, že je v pořádku nebýt jako ostatní a že štěstí lze najít i mimo tradiční společenské normy.
Komiks můžete číst ihned, zdarma přímo v prohlížeči zde na stránkách:
https://www.neurodiverzita.cz/jak-se-stat-esem-2/
Oslava různorodosti
Dnešní příspěvek je věnován 2. dubnu a všem, kteří zakoušejí život v celé jeho šíři a nekonečné rozmanitosti, ke které patří i silné momenty toho dobrého, ale také toho, co prožíváme jako náročné nebo bolestné.
