Autor:
Vlaada Chvátil
Originální název:
Through the Ages: A New Story of Civilization
Ilustrace:
Filip Murmak, Radim Pech, Jakub Politzer, Milan Vavroň
Vydavatel:
Czech Games Edition
Rok vydání:
2015 (původní hra Through the Ages: Příběh civilizace vyšla v roce 2006)
Počet hráčů:
2–4
Délka hry:
2 až 4 hodiny
Věk:
od 14 let
Mechanismy:
akční body, správa karet v ruce, otevřený výběr karet, aukce
Čeština:
součástí balení hry
Kde sehnat:
Through the Ages: Nový příběh civilizace je strategická desková hra, v níž vedete vlastní lid od starověku až po moderní dobu. Vymyslel ji český autor Vlaada Chvátil a vyšla v roce 2015 jako přepracované vydání jeho hry z roku 2006. Nehraje se na mapě a nejsou v ní žádné figurky vojáků: civilizace je tu soustava karet, kostiček a čísel, která roste s každým vaším tahem.
O čem hra je
Každý hráč začíná s malým lidem, několika poli a doly, jedním válečníkem, jedním filozofem a vládou zvanou despocie. Ta určuje, kolik toho stihnete za jeden tah: čtyři civilní a dvě vojenské akce. Akce jsou tu jediná měna. Za civilní akci si vezmete kartu z nabídky, rozšíříte lid, postavíte pole, důl nebo budovu, vyzkoumáte technologii, dosadíte nového vůdce nebo postavíte další stupeň zázraku, tedy velké stavby, která trvale zlepšuje vaši civilizaci.
Nabídka karet je společná pro všechny hráče. Čím dál se karta v řadě posune, tím méně akcí stojí, takže na co dlouho čekáte, to vám může sebrat soupeř. Každé rozhodnutí je proto trochu sázka na to, co si vezme někdo jiný.
Ke hře patří i péče o to, aby lid přežil. Každý obyvatel potřebuje jíst. Když lidem chybí zábava a víra, roste nespokojenost a nespokojení lidé vám berou akce. Zásoby, které nestihnete utratit nebo uložit, se kazí korupcí.
Válčit se dá bez mapy. Vojenské karty nevedou k dobývání území, ale k tomu, že silnější soupeř vám může vzít suroviny, vědu, vůdce, část lidu nebo body kultury. Silná armáda sama nevyhrává, slabá ale zve k útoku.
Vítězí ten, kdo na konci hry nasbírá nejvíc bodů kultury. Plynou z budov, zázraků, vůdců i technologií a žádné jiné skóre tu není. Nové vydání oproti původnímu změnilo hlavně vojenství: útoky jsou mírnější, aby o vítězi nerozhodl hráč, který už sám vyhrát nemůže. Přepracované jsou také karty a pravidla korupce a hra má nové ilustrace.
Proč ji hrát z pohledu neurodiverzity
Hra je soubor otevřených pravidel, ve kterém je všechno, co vás omezuje, vidět na stole. Víte, kolik máte akcí, kolik která karta stojí a kolik jídla spotřebuje váš lid. Nic se nedomýšlí z tónu hlasu ani z výrazu tváře a pravidla platí pro všechny stejně. Dlouhá hra tak má zvláštní klid.
Hra nejlíp ukazuje, že růst něco stojí. Každý nový obyvatel potřebuje jíst, každé pole a každý důl potřebují lidi, a lid, kterému chybí radost a víra, začne vypovídat službu. Rozvoj, který předběhne zázemí, se obrátí proti vám. Je to srozumitelný obraz toho, jak se rozvíjí dítě i dospělý: nejdřív pevná půda, potom růst, a ne naopak.
Korupce je v téhle hře obraz přetížení. Zásoby, které nestihnete spotřebovat ani uložit, se rozpadají, a čím víc toho máte, tím víc úsilí stojí udržet, co už vlastníte. Kdo bere všechno, co nabídka dává, brzy zjistí, že kapacita není nekonečná a že rozhodnout se něco nevzít je stejně důležité jako rozhodnout se něco vzít.
Vůdci a zázraky dávají civilizaci tvář. Každý vůdce mění pravidla ve váš prospěch a dá se vyměnit. V novém vydání je to levnější než dřív, protože akce, kterou výměna stojí, se vám hned vrátí. Vláda zase určuje, kolik toho zvládnete, a změnit ji znamená projít revolucí, která něco stojí. Zajímavé je, že hra měří všechno jedním měřítkem, kulturou. Co se do ní nepromítne, se nepočítá. Je to poučný model toho, jak si společnost svým měřítkem úspěchu určuje, co považuje za hodnotné.
A pak jsou tu ostatní hráči. Nikdo vám nevezme území, protože žádné nemáte, ale slabost v jakékoli oblasti může soupeř využít. Hra tím připomíná, že bezpečí je základ rozvoje, ne jeho protiklad. Kdo ho zanedbá, přijde o plody své práce, a kdo sází jen na obranu, těžko vyhraje.
Dá se hrát jako příběh o tom, že žádná civilizace, žádný člověk ani rodina nevyroste bez péče o jídlo, náladu, bezpečí a smysl, a že všechno naráz udělat nejde. Hra vás proto pořád nutí rozhodovat, čemu dnes věnovat omezenou energii.
Než začnete hrát
Hra je dlouhá. Jedna partie trvá dvě až čtyři hodiny a první bývá nejpomalejší, protože se musíte seznámit s desítkami karet a jejich souvislostmi. Pravidla jsou rozsáhlá a mají řadu výjimek, takže se vyplatí projít je předem a počítat s tím, že se k příručce budete vracet.
Soupeři mohou zasahovat do vašich plánů: útočit, vyhlašovat války, hrát události a uzavírat smlouvy. Hra tedy není jen klidné stavění, ale i neustálé přizpůsobování. Vyhraďte si na ni celý večer.