
Autor:
Nell Harris
Jazyk:
angličtina
Rok vydání:
2022
Nakladatel:
Nell Harris (vydání vlastním nákladem)
Kde sehnat:
My Brain is a Race Car je krátká obrázková kniha pro děti, která vysvětluje, jak může fungovat neurodivergentní mozek. Napsala ji Nell Harris poté, co její dcera dostala stejnou diagnózu jako ona sama: ADHD a autismus. Má 28 stran a vyšla v prosinci 2022.
O čem kniha je
Kniha srovnává mozek s autem, které jezdí dokola po dráze: sbírá informace a přiváží je zpátky. Některé mozky jsou ale závodní auta a jezdí zvlášť rychle. Občas přitom zapomenou zastavit a úkol dokončit. A auto, které pořád jede naplno a nikdo se o ně nestará, se přehřívá a vyhoří.
Autorka chtěla napsat text bez složitých slov a zkratek, aby dítě nevyrušoval z příběhu otázkou „co to znamená“. Kniha podle ní nemá nahradit rozhovor, ale otevřít ho: dospělý ji čte s dítětem a pak spolu mluví o tom, jaké je to jeho mozek a co mu pomáhá. Najdete v ní i drobné způsoby, jak si dítě může samo pomoci zklidnit se a vrátit do rovnováhy.
Proč ji číst z pohledu neurodiverzity
Obraz závodního auta dobře ukazuje, že rychlost a vytrvalost nejsou vada konstrukce. Takový mozek něco umí jinak, rychleji a intenzivněji, a zároveň potřebuje jiné zacházení než auto, které jede klidně po rovné silnici. Dítě tak slyší, že se s ním nic nepokazilo, jen jeho motor běží jinak.
Důležité je i to, že kniha nemluví o opravování. Mluví o péči, o údržbě, o tom, že motor potřebuje chvíli odpočinku. Přetížení a vyhoření se tu nepopisuje jako selhání dítěte, ale jako důsledek jízdy bez zastávek. Dítě se tak učí všímat si, kdy už je toho na jeho dráhu moc, a to je dovednost, která mu zůstane i v dospělosti.
Příběh psala dospělá, která s podobným mozkem sama žije, a je to znát na tom, že vychází z vlastní zkušenosti, ne z pohledu zvenčí. Dítě, které se v obrazu pozná, tak nemusí hledat slova pro to, co prožívá. Dostane je hotová a může si je vzít za své.
Než začnete číst
Kniha je krátká a psaná jednoduše. Podle autorky v ní nenajdete popis léčby ani terapií, protože ty jsou u každého jiné, a nepopisuje ani jednotlivé rysy do podrobností. Slouží jako začátek rozhovoru mezi dospělým a dítětem, ne jako návod.