Autorka:
Tove Jansson (1914–2001), finská spisovatelka a malířka píšící švédsky
Původní název:
Mumintrollen
Země:
Finsko
Vznik:
knihy 1945–1970, komiks od roku 1954
Knih o Mumíncích:
devět (a několik obrázkových knih)
Podoby:
knihy, komiks, animované seriály
Oficiální web:
Na našem webu:
knihy a komiksy · hry · deskové hry · filmy · seriály
Mumínci jsou rodina bílých oblých bytostí, která žije v modrém domě v údolí u moře. Dveře jejich domu jsou otevřené každému, kdo se objeví. Tove Jansson je vymyslela za války a psala o nich čtvrt století. Z dětské pohádky se postupně stal svět, do kterého se vejde úzkost, osamělost i ztráta.
O světě Mumínků
Tove Jansson se narodila v Helsinkách do umělecké rodiny finských Švédů a o Mumíncích psala švédsky. První příběh začala psát za finské zimní války, kniha Cesta za tatínkem vyšla v roce 1945. Mumínek s maminkou v ní hledají ztraceného tatínka a místo, kde by mohli žít. Velká povodeň je nakonec zanese do údolí, kde stojí modrý dům, který postavil tatínek.
Knih o Mumíncích je devět, k nim patří i několik obrázkových knih. Od roku 1954 vycházel také komiks, který od roku 1960 kreslil autorčin bratr Lars Jansson. Tón příběhů se v průběhu let mění. Na začátku jsou dobrodružství plná katastrof, povodeň a kometa, která má zničit svět. Pak přicházejí veselé příběhy s mnoha hosty, například Čarodějův klobouk nebo Bláznivé léto, a později tišší a smutnější knihy. Poslední z nich, Pozdě v listopadu, vznikla v době, kdy autorčina matka umírala. Mumínci v ní vůbec nevystupují: v prázdném údolí čekají hosté na rodinu, která je pryč. Tove Jansson později řekla, že se do šťastného údolí už nedokázala vrátit.
Obyvatelé údolí
Mumínek je zvídavý a laskavý, nejčastěji bývá hlavní postavou příběhů. Podle badatelů do něj autorka vložila část sebe. Jeho maminka je klidné zázemí, ke kterému se všichni vracejí. Tatínek je snílek a dobrodruh, který vyrostl v sirotčinci a později píše paměti. Díky němu rodina čelí věcem, které by si sama nevybrala.
Šňupálek je tulák s harmonikou. Bydlí ve stanu, přichází a odchází s ročními obdobími a nesnáší zákazy a ploty. Je Mumínkovým nejlepším přítelem. Mia je maličká, nebojácná a říká každému pravdu, ať ji chce slyšet, nebo ne. V Bláznivém létě kousne lva.
Nejtemnější z obyvatel údolí je chladná bytost, před kterou mrzne vše, čeho se dotkne. Touží po teple ohně, ale když se k němu přiblíží, zhasne ho. Je osamělá, obávaná a odmítaná, a právě proto k ní čtenáři často cítí víc soucitu než strachu.
Mumínci a pohled neurodiverzity
Údolí Mumínků je místo, kde se odlišnost nevysvětluje. Kdo přijde, může zůstat, a nikdo ho nepřevychovává. Hosté mají své zvyky, strachy a posedlosti, a dům je prostě pojme. Z hlediska vývoje je to prostředí, které drží: dává bezpečné zázemí, ze kterého lze vyrazit do světa a vrátit se, aniž by dítě muselo být jiné, než je.
Šňupálek ukazuje, jak může vypadat blízkost bez neustálé přítomnosti. Potřebuje samotu, volnost a odstup od pravidel, a Mumínek to přijímá. Čeká na něj, když je pryč, a nežádá, aby zůstal. Jejich přátelství tak stojí na respektu k jinému tempu a jiné míře blízkosti, ne na tom, že se jeden přizpůsobí druhému.
Mia je zase postava, která se nemaskuje. Říká, co si myslí, nezajímá se o to, co je zvykem, a nedělá z ní to nemocnou ani zlou. Okolí ji bere jako Miu, někdy s povzdechem, někdy s uznáním. Pro čtenáře, kteří se celý život učili, jak se chovat, aby nikoho nepohoršili, je to osvobozující obraz.
Osamělá bytost, která hasí teplo, po kterém touží, je dobrým obrazem zkušenosti zraněného dítěte. Chce blízkost, ale jeho dotek ji ničí. Kniha nenabízí rychlé řešení, jen ukazuje, že za strašidelným chováním může být potřeba, která nemá kam jít.
Pod vším je i úzkost, která se v knihách objevuje otevřeně. Povodeň, kometa a ztráta domova vznikly z autorčiných válečných zkušeností. Mumínci se před katastrofou schovávají, čekají, bojí se, a maminka přitom uklidňuje ostatní tím, že dál vaří a pečuje. V Čarovné zimě se Mumínek jako jediný z rodiny předčasně probudí ze zimního spánku do světa, který běží podle jiných pravidel, a musí si tam najít cestu sám. Poslední kniha pak popisuje, jak vypadá ztráta z pohledu těch, kdo zůstali: bez řešení a bez poučení, jen s čekáním a postupným sbližováním lidí, kteří se původně neměli rádi.
Svět Mumínků je také otevřený různým způsobům, jak být člověkem. Žijí v něm bytosti nejrůznějších druhů, hemulové mohou být muži i ženy a nosí šaty, a rodina je každý, kdo k domu patří. Oficiální stránky Mumínků dnes mluví o queer motivech v autorčině životě i díle.
Z tohoto světa
Svět Mumínků se dá poznat několika cestami. Každá má vlastní stránku s podrobnějším přehledem.
Knihy a komiksy
Devět knih Tove Jansson, od Cesty za tatínkem až po poslední knihu Pozdě v listopadu, a komiks, který psala a kreslila spolu s bratrem Larsem. U každé knihy je krátký popis a pohled na ni z hlediska neurodiverzity. Knihy a komiksy o Mumíncích.
Hry
Dvě klidné videohry od studia Hyper Games: Snufkin: Melody of Moominvalley (2024) o Šňupálkovi a Moomintroll: Winter’s Warmth (2026) podle knihy Čarovná zima, a několik mobilních her. Videohry o Mumíncích.
Deskové hry
Nová verze hry z padesátých let, kterou vymysleli Tove Jansson a její bratr Lars, pexeso s kostkou Moomin Treasure Beach a roll & write StegegetS Moomin s mapou údolí. Deskové hry o Mumíncích.
Filmy
Pět filmů: od Kometa se blíží z roku 1992 přes tři filmy z loutkového seriálu po Mumínci na riviéře. Filmy o Mumíncích.
Seriály
Od japonského anime z roku 1969 a loutkového seriálu ze studia Se-ma-for přes Mumínky z devadesátých let po Údolí Muminků z roku 2019. Seriály o Mumíncích.
Než začnete číst
Knihy se čtou dobře i dětem, ale nejsou pouze veselé. Kometa je o strachu z konce světa a Pozdě v listopadu o ztrátě a nepřítomnosti. Pokud je čtete s dítětem, počítejte s tím, že se může zeptat na věci, které z pohádek nebývají zvykem.