Autor:
Peter A. Levine, Maggie Klineová
Originální název:
Trauma Through a Child’s Eyes
Překladatel:
Klára Meissnerová
Jazyk:
česky
Rok vydání:
2007 (první české vydání 2012)
Nakladatel:
Maitrea
Kde sehnat:
Trauma očima dítěte je praktická příručka pro rodiče, učitele a terapeuty o tom, jak poznat, že dítě zasáhlo něco, co nezvládlo, a jak mu pomoci. Autoři Peter A. Levine a Maggie Klineová provázejí čtenáře dětstvím od nejmenších dětí po dospívající.
O čem kniha je
Levine, tvůrce metody Somatic Experiencing, a dětská a rodinná terapeutka Maggie Klineová vycházejí z myšlenky, že trauma nevzniká jen z velkých katastrof. Může ho způsobit pád z kola, nehoda, lékařský zákrok nebo domácí násilí. Rozhodující není samotná událost, ale to, jestli ji dětské tělo a nervový systém dokázaly zvládnout a uvolnit.
Základní myšlenka knihy říká, že děti se mohou uvolnit jen v přítomnosti klidného dospělého. Autoři proto začínají u dospělých: dřív než dítěti pomůžeme, máme si všimnout vlastního napětí a naučit se zůstat při něm klidní. Teprve na tom staví popis toho, jak reagují děti v různých věkových obdobích a co jim pomáhá.
Kniha je plná příběhů z praxe a jednoduchých cvičení. Učí všímat si dechu, svalového napětí, chvění nebo náhlé strnulosti a odpovídat na ně trpělivě, v tempu dítěte.
Proč ji číst z pohledu neurodiverzity
Kniha ukazuje chování dítěte jako sdělení. Vztek, stažení se, strnulost, noční děsy nebo opakovaná hra v ní nejsou špatná výchova ani porucha, ale pokus nervové soustavy vyrovnat se s tím, co ji přetížilo. Tento pohled se blíží přístupu, který zná i neurodiverzita: odlišná reakce je nejdřív informací o tom, co dítě právě zvládá a co ne, a teprve potom něčím, co je třeba napravit.
Důležitá je také představa, že dítě se uklidňuje skrze druhého člověka. Vývojová psychologie tomu říká společná regulace: malé dítě si napětí nesnižuje samo, ale tím, že je s někým, kdo je klidný, předvídatelný a vnímavý. Pro rodiče dětí, které se snadno přetíží zvukem, světlem nebo změnou plánů, je to praktická a zároveň úlevná myšlenka. Neklid dítěte není selháním rodiče a klid rodiče není výkon, který by měl zvládat bez podpory.
Z hlediska vývoje je užitečné, že kniha postupuje po věkových obdobích. Potřeby miminka, batolete, školáka a dospívajícího jsou různé, a stejně se liší to, co pro ně znamená bezpečí.
Neurodiverzitní čtení si přitom žádá jednu pozornost navíc: ne každá odlišnost dítěte je stopou traumatu. Autistické dítě nebo dítě s ADHD se může přetížit i tam, kde se nic zlého nestalo, a naopak trauma se může skrývat za chováním, které se snadno vykládá jen jako vlastnost dítěte. Kniha je nejužitečnější, když ji čteme jako způsob, jak se na dítě dívat pozorněji, ne jako klíč, který vysvětlí všechno.
Než začnete číst
Kniha má přes šest set stran a kapitoly se dají číst samostatně podle věku dítěte. Najdete v ní popisy nehod, násilí v rodině a lékařských zásahů u dětí, což může být náročné, zvlášť když čtete s vlastní zkušeností. Autoři vycházejí z metody Somatic Experiencing, která je jedním z přístupů k traumatu, ne jediným. Vážné obtíže dítěte patří do rukou odborníka.