Původ:
Melbourne, Austrálie
Narození:
12. října 1963
Úmrtí:
22. dubna 2017
Debut:
2000 (Nobody Nowhere)
Žánr:
Pop, alternativní rock, mluvené slovo
Alb:
5
Donna Williams byla australská autorka, malířka, sochařka a zpěvačka, jedna z prvních autistických lidí, kteří o svém světě vyprávěli z první ruky. Hudbu psala od devadesátých let a vydala pět alb.
O umělkyni
Donna Williams se narodila 12. října 1963 v Melbourne jako Donna Keene. Ve dvou letech ji lékaři označili za „psychotické“ dítě, v dětství ji znovu a znovu testovali na hluchotu a škatulkovali ji jako „disturbed“, tedy narušenou. Diagnózu autismu dostala až v roce 1991.
Světově známou ji udělala autobiografie Nobody Nowhere (1992), jeden z prvních podrobných popisů života autistického člověka psaný zevnitř. Následovaly další knihy; pracovala také jako učitelka, přednášející a konzultantka v oblasti autismu a věnovala se malbě a sochařství.
Hudbě se věnovala po celý dospělý život. První album z roku 2000 nese název podle autobiografie a vzniklo ve spolupráci se skladatelem Paulem Farrerem. V roce 2005 následovala deska Mutation, nahraná s australským skladatelem a producentem Akashem. V roce 2008 založila v Melbourne kapelu Donna and The Aspinauts, s níž hrála v klubech a malých divadlech a v roce 2010 vydala album Broken Biscuit.
Dětský rockový muzikál Baloombawop, který s kapelou uvedla v roce 2009, vyšel jako album v roce 2015. Poslední desku Footsteps of a Nobody, nahranou v roce 2016, vydala v roce 2017. Donna Williams zemřela 22. dubna 2017 na rakovinu.
Donna Williams a pohled neurodiverzity
Donna Williams patří k lidem, kteří autismus popsali zevnitř ještě v době, kdy o něm veřejnost znala hlavně klinické popisy. Hudba pro ni byla další cestou, jak převést vlastní vnímání do podoby, kterou mohou slyšet i ostatní. Na prvním albu zhudebnila básně, na dalších je střídá s mluvenými monology a krátkými vyprávěními, takže se píseň a řeč prolínají a jedno není jen doprovodem druhého.
Znovu a znovu se v její tvorbě vrací téma štítků. Už jako dítě dostávala jeden za druhým: hluchá, narušená, psychotická. Alba je neobhajují ani nevyvracejí, spíš ukazují, kolik toho se pod nimi skrývá: odcizení, zvědavost na lidi, humor, vzdor i hravost.
Stejná citlivost k jinakosti se pak objevuje v různých žánrech. Broken Biscuit je divadelní pop-rock s ostrými poznámkami o společnosti, Baloombawop dětský příběh o rozdílnosti a Footsteps of a Nobody hudební vyprávění vlastního života od dětství po napsání první knihy.
Alba
Všech pět alb v pořadí vydání. Klepnutím na název skočíte přímo na příslušné album.
- Nobody Nowhere (2000)
- Mutation (2005)
- Broken Biscuit (2010)
- Baloombawop (2015)
- Footsteps of a Nobody (2017)
1. Nobody Nowhere
Rok vydání:
2000
Vydavatel:
Jessica Kingsley Publishers
Producent:
Paul Farrer
Skladeb:
14
Kde poslouchat:
O čem album je
Debutové album vyšlo v roce 2000 a nese název podle Donniny autobiografie. Hudbu i texty napsala Donna Williams, produkoval je filmový a televizní skladatel Paul Farrer. Čtrnáct skladeb trvá přibližně padesát minut a podle anotace k vydání vznikaly v průběhu víc než deseti let.
Dvě z nich, „Sometimes“ a „Beyond the When“, zazněly v japonském televizním seriálu Things You Taught Me (2000), který sleduje život autistické ženy učící se vztahům s lidmi. Text titulní písně „Nobody Nowhere“ znali čtenáři knihy z mnoha jazyků, hudbu k ní ale slyšeli poprvé až na této desce. Album střídá styly, od odcizené „Enemy Lines“ po tichou, atmosférickou „Ocean Deep“.
Než začnete poslouchat
Písně vycházejí ze zkušeností, které autorka v anotaci k albu popisuje jako zneužívání, chudobu, bezdomovectví a postižení. Zazní tu samota a odcizení, ale také zvědavost na lidi a touha navazovat spojení.
Pohled neurodiverzity
Album vypráví z pozice člověka, který stojí kousek stranou a dívá se na ostatní zpovzdálí. Odcizení tu má podobu skladby „Enemy Lines“, ticho a hloubka podobu písně „Ocean Deep“. Styly se střídají podle toho, co se zrovna děje uvnitř, takže deska nedrží jednu náladu, ale kopíruje proměnlivé počasí vnitřního světa, které pojmenovává už úvodní dvojice „Sometimes“ a „Stormy Weather“.
Už názvy jako „Too Sensitive“ nebo „Stray Children“ napovídají, kolik místa tu zabírá zkušenost, že citlivost a jinakost bývají čteny jako chyba. Album se přesto obrací ke světu: podle anotace jde o hudbu o odvaze natáhnout ruku, navazovat spojení a stavět mosty, dokud je čas.
2. Mutation
Rok vydání:
2005
Spolupráce:
Akash (skladatel, producent a aranžér)
Skladeb:
14
Kde poslouchat:
O čem album je
Druhé album vyšlo v červenci 2005. Hudbu a texty napsala Donna Williams, spolupracovala s australským skladatelem, producentem a aranžérem Akashem. Mezi písně jsou vložené krátké mluvené básně, některé trvají jen několik desítek sekund, takže čtrnáct stop dohromady dává zhruba třicet čtyři minuty.
Anotace popisuje desku jako současný surrealismus, v němž chytlavé melodie střídají atmosférické mluvené pasáže. „Subtlety“ je taneční skladba, „Mirror“ spojuje poezii, mluvené slovo a píseň, „When Mitzy Flew“ je plná humoru a surrealismu. K albu patřil booklet s texty všech písní.
Pohled neurodiverzity
Název alba přebírá slovo z biologie a obrací ho: mutace tu není porucha, ale proměna, která má vlastní krásu. Poslední skladba se jmenuje „Beautiful Behavioural Mutations“, tedy krásné behaviorální mutace, a už samotný název naznačuje, jak deska nahlíží na chování, které okolí označuje za divné.
Mluvené básně mezi písněmi jsou jako krátké průhledy do vnitřního světa: „Before Mind“ je podle anotace přízračná, „When Mitzy Flew“ rozverná. „Mirror“ spojuje báseň, mluvené slovo a píseň tak, že vzniká dojem duchů uvnitř vlastního světa. A deska se ptá i na to, zda má společnost právo třídit lidi a vylučovat ty, kdo se do jejích škatulek nevejdou.
3. Broken Biscuit
Rok vydání:
2010
Interpret:
Donna Williams & The Aspinauts
Skladeb:
14
Kde poslouchat:
O čem album je
Debut kapely Donna and The Aspinauts vyšel v únoru 2010. Skupina vznikla v roce 2008 v Melbourne a vystupovala v klubech i malých divadlech; její koncerty měly divadelní podobu s mluveným slovem, postavami a znakovými gesty. Čtrnáct skladeb trvá asi třicet osm minut.
Album otevírá „Climbers of the Ladders Great“, kritika lesku hollywoodského hvězdného systému a kultu celebrit. „Nothing Too Tragic“ se věnuje životnímu prostředí a „Ladies and Gentlemen“ patří k politicky nejvyhrocenějším písním. Čtyři mluvené monology („Abscond“, „Pass the Twisties“, „Penny“, „Tatty Bye“) vycházejí z osobních zážitků autorky. Titulní skladbou „Broken Biscuit“ zakončovala Donna Williams své přednášky.
Pohled neurodiverzity
Po dvou albech, která vyprávějí hlavně zevnitř, se pozornost obrací ven. „Climbers of the Ladders Great“ se ptá, co dělá s lidmi kult celebrit, „Nothing Too Tragic“ si všímá stavu světa kolem. Humor, nadsázka a divadelní gesta pomáhají říct nahlas to, co se obvykle nahlas neříká.
Mezi písně jsou vloženy osobní monology, které jako by na chvíli vracely hlas zpátky k jedné konkrétní zkušenosti. A názvy jako „I Don’t Do Barbie“ odmítají roli, kterou okolí očekává. Jinakost tu přestává být jen vnitřním pocitem a stává se postojem vůči normám, podle kterých se lidé řadí a hodnotí.
4. Baloombawop
Rok vydání:
2015
Spolupráce:
Anthony Julian
Skladeb:
26
Kde poslouchat:
O čem album je
Baloombawop je dětský rockový muzikál, který Donna Williams napsala a s kapelou The Aspinauts uváděla v roce 2009. Album z roku 2015 má šestadvacet stop, trvá zhruba třicet sedm minut a na řadě skladeb hostuje Anthony Julian. Příběh vyšel i knižně, jako ilustrovaná rýmovaná pohádka v duchu Dr. Seusse, Roalda Dahla a Lewise Carrolla.
Stopy mají názvy jako „The Gadoodleborger’s Shop“, „Charlie Warmton“, „The Whirly Twirl Girl“ nebo „The Booger Looger“. Podle autorčina popisu slouží příběh jako výchozí bod k rozhovoru o odlišnosti, individualitě a rozmanitosti a o strachu, který společnost z těchto věcí má.
Pohled neurodiverzity
Tohle je album o rozdílnosti, vyprávěné jazykem, který si hraje se slovy. Říkankové rýmy a vymyšlená jména staví svět, v němž je zvláštnost samozřejmou součástí krajiny, a o jinakosti se tak dá mluvit bez výkladu a bez poučování.
Skladby „So Normal“ a „The Replacement Brain“, tedy „náhradní mozek“, míří už názvem k otázce, co je normální a kdo to určuje. Je to myšlenka, která prochází celou tvorbou Donny Williams, tentokrát v rozverné, dětské podobě.
5. Footsteps of a Nobody
Rok vydání:
2017
Spolupráce:
Anthony Julian
Skladeb:
26
Kde poslouchat:
O čem album je
Footsteps of a Nobody napsala Donna Williams v roce 2009 a s kapelou The Aspinauts ho hrála v malých nezávislých divadlech v Melbourne. Střídají se v něm písně a mluvené vinětky, jejichž styl připomíná Shakespeara, a vyprávějí její život od dětství přes bouřlivá dospívání až do chvíle, kdy se ve svých dvacátých letech osvobodila psaním knihy Nobody Nowhere.
Studiovou podobu nahrála v roce 2016 s Anthonym Julianem a vyšla na jaře 2017. Šestadvacet stop nese názvy jako „Simply Be“, „Mania“, „Shakespearese“, „Attachment“, „How to Be a Boy“, „Tolerance“, „Humility“, „Belief“, „Exposure Anxiety“ nebo „Forgiveness“.
Pohled neurodiverzity
Je to album, které svůj život řadí do příběhu: od prvních let, kdy ji okolí škatulkovalo, k prvnímu dílu, v němž vyprávěla sama. Části alba nesou názvy jako „Attachment“, „Acceptance“ nebo „Forgiveness“, tedy vazba, přijetí a odpuštění, témata, kolem kterých se vyprávění o dětství a dospívání točí.
Vedle sebe tu stojí „Exposure Anxiety“, „Too Sensitive“, „Mania“ a „How to Be a Boy“ a dávají obraz člověka, který se učí, jak ve světě být, aniž by se vzdal sám sebe. Názvy části písní se shodují s písněmi z dřívějších alb, například „Mirror“, „All Be Happy“, „Nobody Nowhere“ nebo „Broken Biscuit“, takže deska zároveň ohlíží zpět na celou její hudební dráhu.