Mnoha autistům se už mnoho desetiletí vede příšerně. Proč? Kvůli předpokladu, že autismus je vada, kterou je třeba opravit. Tento předpoklad stále vidíme v některých výzkumech. Vidíme některé velmi podivné představy o tom, jak „opravit“ tuto údajnou „vadu“, včetně snahy, aby všechny autistické děti prodělaly nějakou formu behaviorální terapie. Podpora pozitivního chování. Aplikovaná behaviorální analýza.…
Více
Moje nejlepší kamarádka a já jsme byly v bufetu a povídaly jsme si. Jako obvykle bylo velice pozdě a my jsme jedly hranolky s omáčkou. Tak jako normální holky našeho věku jsme na vysoké škole trávily v bufetu spoustu času a většinou jsme mluvili o klucích, o hudbě nebo o triviálních věcech, které nám tehdy…
Více
Vydělávala jsem si týráním dětí. Nevypadalo to jako týrání. Nepřipadalo mi to jako týrání. Ale rozhodně to týrání bylo. Teď už to vidím. Kdysi jsem si myslela, že vlastně těm dětem pomáhám. Vlastně se to považovalo a stále považuje za terapii. A ne jen tak nějakou – jedná se o nejvyhledávanější terapii autistů, často JEDINOU…
Více
Rád bych přednesl pár bodů o životopisných dílech, které hovoří o autistickém spektru. Nemůžete démonizovat autismus, aniž byste přitom démonizovali i autisty. Prostě to nejde. Není to možné. Vím, že to některým velmi ztíží vůbec psaní o autismu. Ale psát o autismu by mělo být těžké. Chcete vynaložit to extra úsilí. Často se mi stává,…
Více
Kdysi jsem věděla, jaké mám smyslové potřeby – aspoň jsem to věděla dost dobře na průměrné dítě. Věděla jsem například, že etikety na oblečení jsou velice špatné a příšerné. Moje matka, to jí musím přiznat, se pokoušela objednávat oblečení bez etiket a když na něm byly, tak je pilně odstřihávala (a potom znovu, když jsem…
Více
Být rodičem autistického dítěte (nebo jakéhokoliv dítěte se specifickými potřebami) přináší celou nálož extra očekávání a výzev. Nedokážu mluvit za rodiče, kteří potřebují nejvyšší míru podpory, ale jako ten rodič, co “téměř zapadne jako normální, někdy, za ideálních podmínek” dítěte, které “někdy dokáže téměř zapadnout jako normální, pokud jsou podmínky ideální, není to tak jednoduchá…
Více
Máte špatný den? Jste ve stresu? Nevyspalí? Bolí vás hlava? Byli jste tak hodní, když jste poznali, že se necítím dobře a zkonzultovali to se mnou. Byli jste tak vděční, když jsem si uvědomil, že se vaše nálož zdvojnásobila a jak stresující to musí být. Rychle jste mi řekli, že nejde o žádnou nálož.…
Více
Mnoho mých autistických kolegů hovořilo o tom, jaké to je, když o vás někdo mluví online. Mnoho z nich říkalo, že někteří rodiče a poskytovatelé péče na taková slova reagují celkem zlostně. „Mám právo říkat, jaké to je“, říkají. Možná se to dá říct ještě trochu jinak – „Mám právo říkat, jaké to je mít autistické…
Více
Nedávno jeden příbuzný popsal moji tříletou dcerku jako „chladnou“. To proto, že neinteragovala tak, jak si tento příbuzný myslel, že by měla. Nechtěla, aby ji objímal a líbal. Tohoto příbuzného už několik měsíců neviděla a neměla s ním žádné zvláštní pouto. Stejně tak se moje dítě nijak zvlášť rádo nemazlí s nikým jiným než se…
Více
H mi právě teď říká: “V seriálu z roku 1983, Tales from the Darkside, je jedna epizoda, v které má kluk v pokoji strašidlo. Kluk se začne hájit a řekne strašidlu, „hele, tohle je ale můj pokoj,“ a strašidlo se stáhne; kluk získá nad svým pokojem zase sílu.“ Jde hlouběji – část scénky z tohoto…
Více
